• Martin741
    ****

    Suhlasim s tymi, co tvrdia, ze ide o vybornu jazdu ceskoslovenskej kinematografie 60. rokov od rezisera Otakara Vavru /Nocni Host, Kladivo na Carodejnice, Romance pro kridlovku/ ale zasa sa nestotoznim s pritomnymi 5 /pripadne viac / hviezdickovymi mentalmi. Jo, jo, rezia je vyborna, Karel Hoger /Krakatit, Jan Zizka/ bol pan herec a skvela Slavka Budinova /Zenu ani kvetinou neuhodis/ proste je kapitola sama o sebe. Byvaly knihovni sa vracia do miest svojej mladosti, ovsem ale prostredie sa zmenilo a Ganeshazial to abstraktne a zmyselne sa opat neda uchopit. Opat vsak musim zdoraznit pomerne podstatny fakt, ze vo vsetkom nesuhlasim s 5 hviezdicovymi mentalmi, lebo film je miestami tazkopadny a neprehladny. Takze u mna 76 %(23.6.2015)

  • sud
    ***

    Je znát, že Otakar Vávra ušel od "Zlaté renety" k (takřka) geniální "Romanci pro křídlovku" pořádný kus cesty. Jeho první pokus zfilmovat Hrubínovu předlohu je přes výtečnou vizuelní stránku a nádhernou poetickou atmosféru velice těžkopádný, nepřehledný a náročný film. Ale Karel Höger, muž se sametovým hlasem, bez chyby. 65%.(28.6.2009)

  • sinp
    ***

    Představitel zaběhnuté filmové rutiny Otakar Vávra se v šedesátých letech na čas přidal k nové vlně a prokázal, že jeho talent jde skrz doby. Výsledkem byly dva filmy na motivy Františka Hrubína, kterými se nám představil úplně jiný tvůrce. Příběh Zlaté renety je podstatný jen v retrospektivách, jelikož hrdina svým přístupem "před vším se schovávat" o vše přišel a už nemá kloudnou budoucnost. Negativem pro někoho může být přehnaně dodržovaná poetičnost a minimum lidsky projevených emocí, kde se dozvídáme podstatu pomocí alegorií. Vávra je profesionál a nezklamal, nicméně mě jen místy zaujal. Česká nová vlna stvořila i lepší filmy.(23.6.2007)

  • Dont
    *****

    Po letech jsem se vrátil k filmové adaptaci novely Františka Hrubína, která mě kdysi tolik zaujala, a užil jsem si tento nevšední a pro mnohé asi nudný kousek Otakara Vávry i podruhé. Hledání ztraceného mládí a smyslu života, časté vnitřní monology hlavního hrdiny, neustále se opakující otázka: „Co vlastně děláš v té knihovně?“, retrospektivy do různých fází smutného a nenaplněného života a černobílá, poetická a vydatně nostalgická atmosféra výstižně charakterizují tento snímek a zároveň mohou posloužit jako varování pro ty, kteří se s ním ještě nepotkali. Podívat se na tohle po padesátce bude možná chtít pořádný kus odvahy…(19.12.2012)

  • wosho
    ****

    Vávra pojal svého druhého Hrubína velmi komrorně a složitě. Struktura vyprávění je v několika časových rovinách. Knihovník Jan se při cestě do kraje, kde byl v mládí a měl tam i životní lásku, pomalu vrací ve svých vzpomínkách do svého mládí. Z počátku jsou to idelistické obrazy plné lásky a něhy, po čase vycházi na povrch i temnější vzpomínky na okupaci, strach, alkoholismus, ženy atd. To vše je velmi sugestivně natočeno režisérem (asi si sám vzpoměl na své začátky u filmu, kdy hledal to pravé umění v kinematografii). Přopočteme si i skvělého Karla Hogera tak ným vychází skvostná filmová báseň. Otakar Vávra si byl dobře vědom těžkosti svého filmu, proto třetího Hrubína pojal naprostým opakem. Přesto je Zlaté reneta jedním z nej nejen jeho filmů, ale i našeho filmu jako celého. Vřele doporučuji(5.11.2007)

  • - Zlatá reneta je lidový název pro pomologickou skupinu jablek. (rainman93)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace