Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    ****

    (Herec "mladý Bill" se ve věku sedmadvaceti let oběsil.) Z jistého úhlu pohledu dětství z lidského života mizí stejně jako se chuligán ztrácí v rozlomeném potrubí. S doširoka otevřenýma krvavýma očima a v záplavě bílého světla. Totiž, chci říct, že většina zážitků, které mě definovaly v počátečních fázích života, byly povahy děsivé a paranormální, ačkoliv o sobě můžu říct, že jsem měla velmi šťastné dětství a že vůči němu nemám téměř žádné výčitky. (Puberta čili dospívání, to už je něco jiného, muhahaha. To za sebou nemám dodnes.) Jisté je to, že tenhle konkrétní pocit s abstraktními konturami ve svých dílech (nejen v TO) adresuje King docela často a velmi působivě (zvláštní místo v srdíčku mám pro Dlouhý pochod). Filmaři ho v téhle adaptaci zachytili s velmi zvláštní osobitostí, hraničící v některých krajnostech se špatností a dobovou zatížeností, ale pro mě je už jen ten fakt, že se někdo zabývá dětmi a hrůzou, nesmírně cenný. Zbělení vlasů, oslepující světlo, řada hrobů, indiferentní dospělí, ach, dětství. "Take my hand and you'll never have to grow up."(22.2.2015)

  • J*A*S*M
    ***

    V tomto případě se srovnání s knihou nelze ubránit. Děj tisícistránkového románu se povedlo převést celkem dobře (chybí pár scén z dětství, vysvětlení původu Toho a monumentální finále, na které v TV filmu asi zrovna nezbyly peníze). Výkony dětských herců jsou uspokojivé, ale dospělí to všechno kazí. Hlavně jsou neuvěřitelně špatně vybráni (to je spíš subjektivní, v knize jsem si je totiž zobrazil úplně jinak) a pak také silně přehrávají. Atmosféra se ve filmu občas vyskytne, ne že ne, ale rozhodně není tak silná jako v předloze. Závěr v kanále pak působí jako špatný vtip hlavně kvůli trapně vyhlížejícímu Tomu, ale i proto, že se najednou vytratí veškeré napětí. Plusem je hlavně klaun Pennywise, který, když se objeví, působí dost strašidelně. Film mi připomněl příjemné chvíle nad knihou, za což mu tři hvězdy s klidným svědomím dám.(15.8.2008)

  • Shadwell
    ****

    Ten film se realisticky jen tváří, ve skutečnosti se metaforicky vypořádává se ztrátou dětství. Klaun není sériový vrah dětí, ani nadpřirozená hmota otálející pod městem. Klaun je To a To je dětství. Klaun zabíjí výhradně děti a dospělé nejenže nechává být, ale je pro ně celkem vzato neviditelný. Když černoch po třiceti letech svolává zbylých šest přátel, nikdo z nich si nemůže vzpomenout, protože na svůj dětský věk do jednoho jako kdyby zapomněli. Právě proto, že zapomněli, pracují všichni na velice slušných pozicích a daří se jim, třebaže v dětství patřili mezi otloukánky. Za hlavní zdroj problémů, které nás v dospělosti sužují, považuje Freud dětství. To ovšem všech sedm vytěsnilo z paměti, proto jsou úspěšní, jak dokládá počátek druhé poloviny filmu. Nikdo z nich ale nemá stálého partnera, natož rodinu. V prvé řadě nechtějí vychovávat potenciální oběti pro klauna, v druhé rovině jsou zamilovaní do sebe navzájem. Klaun je tedy figura ambivalentní. Na jednu stranu spojil celou partu dohromady a zprostředkoval všem sedmi sic nebezpečné, přece však dobrodružné dětské zážitky, protože jak říká King, dětství je ten nejhezčí věk v životě každého z nás; ten věk mezi 5 lety a 15 lety, mezi nabytím rozumu a objevením nedětských neřestí, mezi batolením a sexem (jak jednoho dne sexualita procitne, dětství tím nenávratně skončí). Na druhou stranu je nám klaun nucen dětství připomínat tím nejkrutějším způsobem – přes zabíjení dětí. Že zabíjí v pravidelných intervalech už stovky let, aniž to komukoliv přijde k podivu, dokládá, že dětství je pro dospělé dávno zapomenutou kapitolou. Našich sedm hrdinů ale nezapomnělo, a i přes oněch šest napjatých telefonátů uprostřed filmu - vzpomenou si, nevzpomenou? - se na dětství rozpomnělo. Pronikání nevědomých obsahů z dětství do vědomí nad sny zvítězilo a oni se probudili jakoby ze snu, jehož úkolem bylo chránit jejich spánek-dospělost. Sny, které se vyrovnávají s tělesnými podněty, jsou nejlepším dokladem Freudovy domněnky, že jedním z hlavních úkolů snu je automaticky přetváří tyto podněty do podoby, která se snaží naše vědomí uchlácholit a ponechat v nečinnosti. Dobrým příkladem jsou sny, ve kterých vykonáváme nezbytnou tělesnou potřebu na toaletě. Sen se nám při takové příležitosti doslova snaží namluvit, že můžeme klidně ve spánku pokračovat, neboť naše potřeba je právě uspokojována. Což nás přivádí k tomu, odkud klaun vstupoval do naší reality – ze sprch, umyvadel, z kanálů. Jak sprcha, umyvadlo nebo záchod odvádějí naší špínu do jiné dimenze, přičemž šokující je pro nás případný návrat tohoto, v některých filmech zpřítomněný kupříkladu vylévající se krví ze záchoda. Tato krev, tento návrat zmizelého, nás zpravidla děsí a znepokojuje. Film, potažmo kino se setmělým sálem a náhlou „záplavou" obrazů, je pak explicitoriem onoho. Některé filmy na to vsázejí. Například u scén vraha, čistícího krev po oběti, pak vyvstává, zda se divák, toužící nečistoty a krev vidět co nejdříve zmizelé, protože do naší reality nepatřící, s vrahem identifikuje, nebo zůstane v opozici na straně dobra. Mimochodem, v knize Tma 2.0 přichází Ondřej Neff s představou světa, ve kterém elektřina přestala fungovat jako technická síla, následkem čehož se navracíme před ´89 a kdesi cosi, ovšem co je zde pro nás podstatné, k moci se dostanou sanitární inženýři, hajzlbáby a žumpmani a jim podobní, protože co začne v této staronové civilizaci churavět nejprve, jsou ucpané hajzly. Stalo se prostě mánií ukrývat lidský tělesný odpad, jako by pouhý pohled na něj mohl člověka ochromit. V útrobách trubek se rozpadá řád světa, je v něm přítomno jakési nevědomé podsvětí, od něhož se obvykle chceme distancovat. A tak i klaun z filmu představuje exkrement, který k nám zavítal z jiné dimenze. Dimenzí je pak ono navracející se zapomenuté dětství, představující vpád reality do světa či Lacanovými slovy „symbolického řádu“, který udržuje a chrání trvání dospělosti.(19.9.2009)

  • misterz
    ****

    Detskými, alebo takmer dospeláckymi očami videné v čase natočenia, tak to bola pecka. Svoje čaro stratil tento snímok po rokoch len minimálne, preto sa úprimne čudujem tak nízkemu hodnoteniu. Najväčšie negatíva vidím v trikoch, hlavne ku koncu, nie všetko sa vydarilo tak ako malo, prípadne vyznelo dosť naivne, ale príbeh... príbeh je vskutku fantastický, typická Kingovčina zabalená do príjemne tajomnej mysterióznej atmosféry. 80/100(7.8.2016)

  • tron
    ***

    „Ten bezstarostný chalan z vás vyšumí ako vzduch z pneumatiky a jedného dňa sa pozriete do zrkadla a zistíte, že sa na vás pozerá nejaký dospelý.“ Úryvok som si dovolil opísať z viac ako 1000-stranového románu Stephena Kinga. Bohužiaľ, nič podobné, príjemne melancholicky nostalgické, vo filme nenájdete. Je to televízne béčko, ktoré sa síce za svoju béčkarskosť nehanbí (čo je relatívne sympatické...), ale to jeho béčkarskosť nezmenšuje, skôr naopak. Rozhodne by som videl rád áčkarskú verziu s tomu odpovedajúcim rozpočtom, scenárom a hercami. Hoci sa pokladám za Kingovho fanúšika, To ma nikdy nebavilo. Pár super momentov tam je, nanešťastie sa práve tie do filmu paradoxne neprebojovali (škandalózne sexuálne scény a flashbacky na vyčíňanie klauna naprieč dejinami). Filmová adaptácia je predvídateľná, nepomáhajú jej predpotopné triky (Mesiac, pavúk) ani masky. Čo je však asi najhoršie, tak výkony dospelých sú otrasné. Detské verzie sú na tom o čosi lepšie, pričom práve detskú rovinu hodnotím vyššie (80%), než dospelú (40%). Tá je i kvôli otrasným hercom trápna, často až smiešna. Detská rovina má istý typ kúzla a príjemnú retro atmosféru. Výrazným plusom je Tim Curry ako Pennywise. No i keď je minutáž vskutku robustná, pôsobí príbeh skratkovito a nedostatočne. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/471/(26.5.2005)

  • - Spoiler: Tom Rogan má v románu mnohem větší roli. Vydává se za Beverly do Derry, kde se ho zmocní Pennywise a donutí ho unést Audru. Nakonec umírá ze šoku poté, co uvidí Pennywiseovu pravou podobu. (Delock)

  • - Film, ktorý sledujú deti v kine, keď upustia z balkóna nápoje a popcorn, sa volá I Was a Teenage Werewolf (1957). (matt6)

  • - Počas volebného obdobia 2016 v USA sa rodnom meste Stephena Kinga (Portland, štát Maine) začali objavovať propagačné materiály, na ktorých tvorca uvádza ako kandidáta klauna menom Pennywise z hororu To (1990). (Marceloo)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace