Policie se dívá

Kvalita jistě, ale bohužel, ne zas taková v porovnání s jinými eurocrimi (poliziotteschi) z této doby. Co film dělá filmem je jistě parádní přitažlivé Ciprianiho hudební skóre, jedno z nejlepších, které jsem od něj kdy slyšel, ale i zde jsem měl ten pocit, že už se tak stalo, a to někde předtím v jiném filmu, snad dokonce přímo od něj . Film dále těží ze skvělého mezinárodního obsazení. Hlavní roli šéfa policie zde vytvořil Talián Enrico Maria Salerno (předtím v žánru třeba vynikající film "La polizia ringrazia", kde byl zajímavě namaskován), dále se zde objevil Američan Lee J. Cobb (předtím vlastně jen "Den Sovy"), Francouz Jean Sorel (především přední herec gialla žánru, jediná zkušenost v tomto subžánru) nebo krásné Italky Luciana Paluzzi a Laura Belli (pro obě v žánru teprve druhá zkušenost, jejich nejlepší výstupy měly teprve přijít). Pro Belli to byl bezesporu Lenziho násilnický majstrštyk "Almost Human", jeden z nejlepších ve svém žánru a pro Paluzzi, pokud už nepřišel jejím prvním filmem v žánru Di Leonovým "La mala ordina", tak se tak určitě stalo v dalším Lenziho majstrštyku "Manhunt in the City". Toť k obsazení, ale zpět k filmu. Film především klade důraz na jednotlivé postavy, rozebírá jejich charaktery, jde hluboko do jejich nitra, není zde vlastně skoro žádná pořádná akce (když nepočítám držení rukojmí v bance, které skončí tak rychle, jak začalo), ta přijde až v posledních dvaceti minutách (docela dobrá automobilová honička), skoro žádný mrtvý a tím pádem ani krev. Ve filmu se hodně mluví a klade se důraz hlavně na brilantní vyšetřování a různé policejní metody (sledování, odposlech, vyjednávání atd), v tom všem právě vyniká nekompromisní a velmi profesionální policejní komisař Cardone se svým týmem. Vidím to na lepší průměr ve svém specifickém žánru. (13.06.2010)

Policie se dívá má tak napůl ambice psychologického filmu, ale ve své podstatě velmi účinně zachycuje zločinecké poměry v tehdejší Itálii. A i když v tomto případě jde pravděpodobně jen o fiktivní rekonstrukci, tak režisér Roberto Infascelli propojil velmi šikovně kriminální drama s politickým podtextem. Vše je laděno záměrně v pomalu se stupňující napětí až do okamžiku, než se dostane nekompromisní ochránce zákona Cardone do ožehavé situace, které musí čelit, poté následuje rychle sled událostí, které děj výtečně rozpohybují. Závěrem lze dodat, že sice nejde o kdovíjaký trhák, ale dobře odvedenou filmovou práci, která bezezbytku se vším všudy ani trochu nezklamala, alespoň mne. (25.11.2011)

Drsný snímek o profesionalitě a osobním životě jednoho šéfa policie, který má právě mezi těmito dvěma póly lidského bytí rozhodnout a je to jeho nejdůležitější rozhodnutí v kariéře....doprovázené nekompromisní hudbou Stelvia Ciprianiho.. (20.07.2008)

Průměrná kriminálka s průměrnými hereckými výkony chvílemi sklouzává do nudy, občas lehce překročí svůj stín, je to takový snadno zapomenutelný film bez chuti a bez zápachu. (04.02.2012)

V našich končinách neznámý žánr Poliziotteschi, tentokrát ve své méně výbušnější a akčnější formě, to je La Polizia sta a guardare. Je to vyloženě velká škoda, že je film pojat spíše jako psychologické drama, protože Ciprianiho doprovod si o to vyloženě říká. Všechno má ty nejlepší předpoklady, jen kdy se do toho vložila "boží" ruka Lenziho...Roma a mano armata je hold jen jedna. (08.09.2012)

Viděno bohužel v druhém dabingu, TV Premiéra 1993, překrývající rychlodabing pod kterým je slyšet (bůhví proč) anglický dabing, což zážitek dost shodilo. Přísným pohledem kromě skvělé myšlenky vystavit nového policejního komisaře vyznávajícího nekompromisní postoj vůči vyděračům a únoscům vlastní morální zkoušce se zase nic tak zásadního ve filmu neděje. EDIT 2019: Viděno v původním brněnském dabingu a zvedám hodnocení z 2 na 5*. Nový dabing zabil atmosféru, která je skvělá. Režisér si diváka vychutnal především v okamžiku, kdy policejní náčelník vystoupí na dálnici z vozu a pěšky se blíží k místu, kde jeho syna vyhodili z auta... hýbe se, žije, nebo přes něj přehodí prostěradlo? Lahůdka z italské školy z doby, kterou miluju. (15.04.2012)

Dramatický námět filmu v sobě spojuje prvky klasické kriminálky s psychologickým, nikoli však romantizujícím, dramatem. Salerno dobře ztvárnil roli profesionálního policajta a milujícího otce na rozhodující křižovatce svého života. Být tvrdý a nekompromisní policajt a riskovat tak život svého dítěte nebo být milujícím otcem a rezignovat na svou kariéru. A může v takové situaci existovat vůbec nějaká jistota nebo správné rozhodnutí? Zajímavý snímek, na kterm je vidět zub času, ale za shlédnutí rozhodně stojí, především posledních třicet minut, kdy se film dostane řádně do otáček. (29.04.2011)

Slabe a podpriemerne poliziotteschi, nicim vynimocne dielo, rezisersky len rutina bez invencie, ta jedna nahanacka mala akurat cosi do seba, preto dam : 35 % (06.06.2020)

Další skvělá krimi se Salernem. Není to sice takové jako např. Policie děkuje, ale i tak je to zdatný nadprůměr. (30.09.2014)

SPOILERY se taky dívaly, tak pozor! Účel světí prostředky - nerazil tohle heslo náhodou nějaký Ital? Někdy začátkem 16. století? Policejnímu řediteli se zdá, že by se jím měl řídit i v postmoderním století dvacátém. A alespoň ze začátku to vypadá, že se neplete. Jenže ouha, brzy se něco zvrtne. Ano, cestou dlážděnou mrtvolami se za jistých okolností dá jít k správnému cíli vcelku snadno. Jen jednou z těch dlažebních kostek nesmí být třeba… třeba vladařův syn. Téma slibovalo strhující příběh Sophiiny volby, ale film mě místy uspával, závěr nepřekvapil a dojmy z filmu se oblékly do blednoucí šedé. A nemyslím, že by to bylo jen kvalitou VHS nahrávky nevyčíslitelné archeologické hodnoty. (02.02.2013)

V podstatě nudný film, bez náznaku akce. Netuším, proč jsem na tom byl v kině. Nebo si to pletu s filmem „Policie děkuje“. Nevím. Myslím to, nač jsem chodil do kina. No po letech jsem se podíval na filmek znovu a hodnotím, jak hodnotím. 201206164500/0000/9207 (27.02.2014)