Obsahy(1)
Baladické drama z vesnického prostředí se odehrává v podhůrské oblasti, kde sedláci zápolí s tvrdými přírodními podmínkami i tvrdostí ve svém nitru. Nejvíce překážek jim ovšem klade podivínský majitel mlýna, jenž úmyslně přehradí přívod vody. Samotářský muž se totiž nedokáže vyrovnat se zklamáním v lásce. Narůstající napětí bezmála vede k násilným činům. Původní filmový námět zpracoval Josef Toman jako román pod názvem "Vosí hnízdo". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. ()
Docela nářez, řekla bych. Nejdřív mě dost rušil kontrast rozevláté nápadité formy a poněkud hloupějšího vyumělkovaného obsahu, kterému herecké výkony na věrohodnosti nepřidávají. Ale jak příběh gradoval, vadilo mi to čím dál tím méně. Postavy jsou sice trochu loutkovité, pořád nastrkávané a popostrkávané, kam se to zrovna hodí, ale stejně se mi postaraly o slušné pnutí - femme fatale Tereza, která je tak zklamaná, až jí je všechno jedno, Albín v podání uhrančivého Miroslava Svobody,... I když mě tedy nakonec příběh ani charaktery rozhodně nenudily, hlavní podíl na mé spokojenosti má přecejen výborná kamera v exteriéru, hudba a nespočet krásných detailů. Třeba to jablko padající do tůňky! Haha. Dialogy nikdy neprobíhají jen tak, i v rámci statického záběru se dají pozorovat nejrůznější nejen pracovní činnosti. Ha, sbírání drobků ze stolu! Nebo jak Jiřina Štěpničková drží toho kohouta... Možná jsem se nechala příliš unést, ale udělala jsem to ráda. Užila jsem si objevování skoro jako u Buñuela. Mimochodem mravenci tu jsou taky. A spousta dalšího. Tenhle film má na to, aby mě zaměstnal ještě několikrát. ()
Překvapivě silné a dobře natočené drama plné drsnosti lidí i přírody, jeho atmosféra má nádech severských, zachmuřených příběhů. ()
Silné osudové drama, ale i tréglovský humor. Osudné činy i rozhodnutí, které už nikdo nevrátí. Hospodářská hrdost, ruka spravedlnosti i nutný odchod z rodných míst. Výborné obsazení i režie. I když M. Svoboda to se svým hororovým projevem lehce přehání, jedná se o výjimečný, dobový snímek. ()
Baladický příběh ze života na horské samotě, příběh o zhoubné síle lidských vášní, intrik a napětí. Jiřina Štěpničková tu sice opět vytváří jeden ze svých obvyklých ženských typů, ovšem ve Wassermanově filmu není jen krásnou vesnickou dívkou, ale čarodějkou, která do vesnice nepatří; její kouzlo, jímž vábí muže, přináší neštěstí. Je dítětem potulných komediantů, kteří ji zanechali ve vesnici. Vyrostla a její půvab čeří klidnou hladinu života horské vesničky... Pro současného diváka je tento snímek cenný zejména neopakovatelnými záběry na panenskou přírodní krásu slovenského kraje, zachycenou kameramanským mistrem Ferdinandem Pečenkou. ()
Inu pohledy na život sedláků se značně různí. Co autor co filmař co člověk, to jiný pohled. Tvrdé přírodní podmínky si představuji jinak, než jsou ukázány v tomhle baladickém dramatu. Zklamání v lásce, to je častý problém řady retro filmů, a zde hluboce soucítím s nešťastníkem, který dá během filmu několikrát najevo, že je dobrým člověkem, co na tom, že jde jen o zápis scenáristy předvedený hercem a kočírovaný režisérem. ()
Kameramani F. Pečenka a J. Střecha tu excelovali - nasnímaná horská příroda hovoří sama za sebe a je tou největší kvalitou filmu, poněkud šablonovité dialogy a herecké výkony (až na Václava Trégla, který zde podal životní výkon, a mého oblíbeného záporáka F, Kreuzmanna) body ubírají. S čím se ovšem nemohu ztotožnit, tak to je konečné vyznění filmu - za vše mohou rušivé elementy (Tereza Štěpničkové a Štěpán), jejichž působení ve vsi působí veškeré zlo, donutíme je, ať odejdou. Toto vysloveně konzervativní vyznění (a že za pár roků tím rušivým elementem byli nejčastěji označováni Židé, je jasné) překvapí u autora značně levicového zaměření, ve filmu, který jinak je ukázkovým kamerově-poetickým snímkem, v němž hovoří i hudba (symfonická, cimbálovka, heligonka). ()
Jednoduchý námet, podoprený hroznými dialógmi, ktoré sú veľmi neprirodzené a šuštia papierom a ešte tempo spomaľujú zbytočné zábery na zvieratká v prírode sprevádzané otravnou hudbou. Nepodarený film vo všetkých smeroch a asi najslabší CS film z 30-tok, čo som videl. ()
Ať se děje co se děje, nejdůležitější ze všeho je grunt. Ale když se do toho vmotá ženská na vdávání, rozhodí i staré ostřílené horaly, vnese mezi ně svár a dojde i na zločin. Jiřina Štěpničková není sice typ ženy, kvůli níž bych zabíjel já, ale ne tak chlapi ve filmu. Každý ji z nich chce a je schopen lecčehos. Chlapi však nakonec správně nakonec rozeznají, kdo mezi ně tu neshodu vnesl a to je základní poselství filmu- člověk je v podstatě dobrý, ale může se dostat na šikmou plochu velmi snadno. Že by za to mohla opravdu ta žena? Je přece nástrojem ďábla! Nebo že by ne? 70% ()
Opomíjené venkovské drama, v němž stupňující se rivalitu mezi sousedy má na svědomí láska a touha po pohledné schovance Jaroslava Marvana Jiřině Štěpničkové, která do vesnice nezapadla a svou krásou vábí muže a provokuje k násilí. Zajímavý, působivý snímek hlavně způsobem natáčení a svými záběry krásné krajiny v období od jara do sklizně. Herecké výkony neupoutaly s výjimkou vtipného Václava Trégla a vskutku otřesného Miroslava Svobody. Ponurý film. ()
Shoda s komentářem Ony. myslel jsem, že se zasměju nad toporností fousatého filmku, a ejhle, ty pohyblivý fotky byly tak úchvatný, že jsem u toho vydržel až do konce. Mravenci-Buňuel, tohle tam je! Ovšem tady to má konkrétnní symbolický význam, až půvabně doslovný: jednou je hmyz v rendlíku a v kaši, která je navařená, musí se tedy dojíst (krátce po vraždě), podruhé je to symbol už pozitivní -- pilní tvorečkové se v přírodě činí, aby se uživili, ať už mají dvě nohy nebo šest nohou, život jde dál! Nebo ta oprátka, skrz kterou vidíme hlavu nebohého vraha. Nebo to okno s mříží v chalupě, a další záběr: zamřížované okýnko ve věznici. To je radost, tohleto zachytit. Fotky polních prací v podhorské krajině (ehm - opravdu se tam pěstovalo obilí? -- ovšem obilí vypadá na plátně líp než brambory nebo řepa, že) bych si naordinoval do snů a nechal je pěkně černobílé. A samozřejmě se tomu člověk pořád může pochechtávat, když už musí -- třeba těm vzletně vedeným nápisům na cedulkách, zanechaných nejdříve u tůňky a pak u četníků -- vskutku krasopis vesnického čeledína! Tenhle film je neprávem opomenutý skvost československé kinematografie, řekl by někdo. A někdo jiný zas: zábavná podivnůstka, překvapivě ladící oku a uchu. ()
Zajímavě dramatická atmosféra, několik krásných záběrů scenérie českých hor. Na příběh sám by ovšem stačilo několik málo vět. Jedinou záhadu skýtá závěr, který zůstává otevřený, když hlavní osoba Tereza "uzná" svoji vinu a odejde do města... ()
Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala. ()
Ambiciózní pokus natočit něco jiného, než obvyklý průměr československé produkce 30. let zůstal na půli cesty. Vše shazuje scénář, který není příliš propracovaný a slibované skoro antické drama skončí v podivně rozředěném konci. Herecké výkony scénáři rozhodně nepomáhají, snad jen Kreuzmann a Trégl vystupují nad průměr. Všichni ostatní přinesli pod hory toporné pražské herectví (včetně jazyka) a to působí rušivě. Velikým kladem je kamera pánů Pečenky a Střechy, která se nevyhýbá velkým celkům ani detailům (mravenci v kaši nebo čmeláci na bodláku jsou nasnímáni opravdu krásně), bohužel scénárista a režisér v jedné osobě podlehl podmanivé kráse jejich záběrů a po slibném začátku následuje snad pětiminutová lyrická vložka pučící přírody, doplněná neskutečnou hudbou Erno Košťála, po které už nelze brát zbytek filmu vážně. Kdo se zajímá o českou kameramanskou školu, měl by film vidět, kdo chce vidět pokus o něco nového, který skončil na půli cesty, tak taky. A jako bonus Jiřina Štěpničková s kosou nebo při vázání snopů. Opravdu!! ()
Vždycky se snažím ohodnotit film dřív, než znám hodnocení druhých. Zde jsem se výrazně nestrefil. Ano, ten film výrazněji graduje ve druhé polovině, kdy už i práce scénáristická je lepší, ale v souhrnu scénář - výkony herců - námět mi to stále vychází na jednu hvězdičku. Velice slabou postavou je harmonikář Zedníček (Václav Trégl), také Františku Kreuzmannovi role nesedí a Štěpničková nemá co hrát. Samozřejmě je to adaptace románu, Toman už nebyl klasický realista jako autoři 19. století, mnohé tu je jen naznačeno. Skutečně nevíme, jak se dívka dostala na samotu ani proč ji všichni chtějí a ona se sama v sobě nevyzná. Některé scény jsou dost vypočitatelné, jiné zase postrádají logiku, např. příjezd četníků do starého mlýna, když nemohli tušit, že tam najdou vrahy. Miroslav Svoboda hrál vždycky stejně, ať to byl film Před maturitou, Studentská máma, tak i tady hrál šíleně šíleně... Co mě zaujalo, to bylo, jak Jiřina Štěpničková zvládala sedlácké práce, zvláště stavění panáků či klepání kosy. Zdalipak by to dnešní "umělci" tak přirozeně svedli? My jsme takovouto epochu ještě zažili. ()
Krásný film. Líbí se mi na něm vlastně úplně všechno. Oceňuji, že často vypravuje pouze pomocí obrazů beze slov. Nádherná příroda a zvířátka (veverka na kmeni stromu, kuňkající žáby na kameni, plazící se had). Moc se mi líbí scénář, mám slabost pro staré vesnické romány. A konečně herci - nejlepší asi Václav Trégl (tradičně skvělý), ale ani ostatní se nenechávají zahanbit. ()
No ten konec to tedy zabil. To nešlo vymyslet jinak? Čtyřicet ze sta strhávám. Nejde o to, že je příšerně naivní, ale proč to sekání? O hlavních postavách se plácne, co a jak a je to vyřízeno. Ale jinak se dalo na film dívat a až na dost hluchých míst, ale s pěknými obrázky to vcelku ušlo. ()
Na dobu vzniku určitě zajímavý počin, který nenudí. Film měl pro mě po začátku dost nečekaný vývoj, působivá kamera, idylické záběry horské krajiny, detaily potrhující děj to vše dokáže držet a zaujmout. Herecky je to ovšem slabší, vyčnívají snad jen V.Trégl jako válečný veterán a potulný harmonikář a S.Kreuzmann st. jako podivínský mlynář. Naopak šok mě připravil M.Svoboda, jeho výkon patří k tomu nejhoršímu co jsem kdy viděl. ()
Průměrný film, který zaujme krajinkami, ale celkově ničím nenadchne. Hodnocení: 55 % ()
Krásný film. Herci moc nemluví a opravdu hrají. A taky sečou kosou trávu a obilí, jezdí na koni a s povozem, snopy svazují povříslem a staví do panáků, mají jedno všední a jedno sváteční oblečení a všude chodí pěšky. Kdo má rád předválečné filmy, ten se bude tetelit blahem a moc si to užije. ()