Nejlepší člověk

Společně s Werichovým pobočníkem ze Zemanovy pohádky lze onoho poštmistra z malého městečka považovat za opravdu poslední paprsky Burianova fenomenálního talentu, přesahujícího hranice naší země. Satira, obracející se v rámci doby svého vzniku k těm, kteří zasedali v poslaneckých i jiných státních lavicích, si bere na paškál přetvářku, pokrytectví, kariérismus, korupci a faleš. Činí tak způsobem velice milým a nadmíru zábavným. Skvělá příležitost pro nastupující hereckou generaci (Kemr, Kopecký, Medřická, Lipský, Hlinomaz, Myslíková a další), která si dokázala vedle Buriana urvat podstatnou část pro sebe. Jak by si asi s podobnou zásilkou poradili současní mocní a bohatí? Zájem by byl zcela jistě velkolepý. (26.12.2008)

Na přelomu století, v tom nenápadném čase, v němž se tolik dařilo esoterním spolkům, anarchistické mládeži a dvorským radovánkám, se tak nenápadně v řeči, která se jen tak vedla, objevila trhlina, která podnes dusí lecjaké fachidioty z řad historiků, dějepisců umění a literárních vědců a do níž padla jednou nohou ta slavná epocha. A tehdy začala válka. Wassermannův poslední, lehce dýchavičný snímek se čechovovsky posmívá imbecilitě honorace: kocourkovská rétorika ukřivděných, frustrovaných, samolibých a pitomých mocipánů šlechtících regionální totalitu se vyjevuje jako osidla znemožňující ostatním lidem chodit a jednat svobodně i jako rouška, která zakrývá příliš jistý zrak. Říkám to po celá léta: Plíšek má pravdu. (23.12.2018)

Tento film je napěchován hereckými hvězdami, které byly vedeny osvědčenými tvůrci. Přesto je výsledek rozpačitý. Ovšem ne kvůli komunistickému podtextu, který si tam mnozí diváci našli; těžko se divit, když se tady šije do politiků, maloměšťáků a povýšenců. Český divák je dlouhodobě našimi politiky natolik znechucen, že v tom většinou nevidí satiru, ale spíš upomínku, že se za těch 80 let nic nezměnilo. Od černobílé komedie pro pamětníky, navíc v takovém obsazení, většina z nás čekala jednoduchou zábavu s nostalgickým nádechem. Vidíme zde většinu předválečných velikánů po boku hvězd budoucích. A to i v minirolích. Jenže scénář to kvantum postav, nemá jak využít. Vtipných replik je jen pomálu a když, tak jde spíš o chytré šťouchance. Výsledkem je rozverná a dobře napsaná studie lidské malosti. Potíž je, že je to nezajímavé, neosobní, nevtahující... .. (27.04.2023)

Autoři „Nejlepšího člověka" obrátili pozornost na české maloměsto z přelomu století a vzali si v něm na mušku výkvět městské smetánky, usazené na radnici a starající se nikoliv o blaho a rozkvět města, ale o co nejpohodlnější a nejblahobytnější vlastní živobytí. Jejich svornost naruší zásilka z ciziny, adresovaná nejlepšímu člověku městečka, která způsobí, že se ctihodní radní o titul nejlepšího člověka doslova seperou. Scénáristé Neuberg a Vlček, zkušení a obratní kresliči nejrůznějších postav i postaviček našeho života, šli nepochybně ve stopách francouzských „Zvonokos", na něž i děj filmu nejednou upomene. Podařilo se jim kolem vtipné ústřední zápletky rozvířit řadu scén, v nichž postupně prostřednictvím lišáckého poštmistra odhalují prodejnost, chamtivost i tupost „lepších" lidí městečka. Těžkopádné a — zdá se — i chvatné scénáristické i režijní zpracování námětu však film citelně ochudilo o onu lehkost, svižnost, břitkou i jiskřivou ironii, jíž by měl film tohoto druhu překypovat a kterou jsme obdivovali právě u zfilmovaných „Zvonokos". Filmový přehled 52/1954 (04.07.2009)

Vyborna satiricka komedie s hvezdnym obsazenim. Scenar sice neprichazi s nicim novym v nasem filmu ci literature, forma natoceni a stridmy humor me ale v tomto snimku potesil. Z hlavnich postav clovek nemuze s nikym sympatizovat, a tak se muzeme jen usmivat nad bidou lidske duse, ktera, jak videt se nemeni po desitky, mozna stovky let. (08.04.2009)