Saturday
Režie:
Václav WassermanScénář:
Josef NeubergKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Oldřich Nový, Adina Mandlová, František Hanus, Hana Vítová, Ladislav Boháč, Jiřina Štěpničková, Růžena Šlemrová, Bedřich Veverka, Nora Stallich (více)Obsahy(1)
Společenská komedie o bohatém muži v nejlepších letech, pro kterého je manželská nevěra jen příjemným a pravidelným sportem. Mladá majitelka květinářství, které se její manžel zdá být obyčejně všední a příliš zaměstnaný, však přece jen dokáže odolat nabídkám zkušeného svůdce. Dobře napsaný příběh, jeden z nejzábavnějších filmů posledního roku okupace, který napsala Olga Scheinpflugová pod cizím jménem, poslední film Oldřicha Nového před jeho internací v koncentračním táboře, a také poslední český film Adiny Mandlové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde o komedii, není tomu tak. Oldřich Nový haje záletného muže. Hraje ho dobře, ale to je asi tak všechno, co se o tomhle filmu dá říct... ()
Prý ,,společenská komedie", distributor ten film očividně ale vůbec neviděl, jelikož jinak by nemohl psát takovéto bludy, vždyť se jedná o čistokrevné drama a k smíchu je pouze onen distribuční text. Musím přiznat, že nemám příliš v oblibě tuhle kašírovanou poetiku prvorepublikových umělých filmových světů (byť Sobota vznikla až v období protektorátu, ale k zlatým časům předválečné kinematografie se nepokrytě hlásí), všechny postavy se chovají a jednají naprosto nepřirozeně, celý příběh šustí papírem a nepodlehne-li divák kouzlu nostalgie, uvidí jen zbytnělý marasmus současné české kinematografie plné vztahových seriálů a smířlivých tragikomedií. Sobota je naprostým vrcholem pokryteckého vidění světa, továrník Oldřicha Nového je tu stylizován do role romantického svůdníka, přičemž se tak nějak spiklenecky tutlá, že vězí až po krk v morální žumpě, květinářka Hany Vítové je zase vykreslena barvami mýdlové opery, přitom její jednání je až černobíle prosté, když je schopna odejít od svého muže bez rozloučení a za tepla se stěhuje do luxusního bytu svého nového amanta. Fakt, že čerstvý čtyřicátník vypadá v podání Oldřicha Nového jako usedlý šedesátník nemá asi ani cenu připomínat, to byl v dané době prostě takový standard... ()
Jeden z našich tehdejších nejlepších filmových scénáristů se občas vrhnul i na filmovou režii. A vesměs to dopadlo dobře, jako např. tady (i viz. Plavecký mariáš). Oldřich Nový ty své milovníky už ani jinak hrát neuměl. Zato ale příjemně překvapila Jiřina Štěpničková. Civilní role jí slušely lépe, než ty její Maryši apod. A Mandlová? Ta nám jen od filmu k filmu zrála a zrála. Škoda jen, že to byla její poslední filmová role u nás. Škoda tedy pro nás. ()
Téma nevěry a záletů je vzhledem k době vzniku filmu podáno velmi civilně a reálně, nejde o žádnou taškařici, ale docela inteligentní a vážný film. P. S. "Oficiální text distributora" musel psát buď blbec, nebo člověk, který film vůbec neviděl, takže blbec. ()
Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. ()
Nová věcnost v závěru války. Skvělé! ()
"Samo nebe zčernalo pozemským smutkem///Špičatý boty šlapou po přísahách//A dávnej příslib nudy stává se skutkem//Ze dvou slovíček ANO ANO zvedá se prach". Na tento úryvok textu pesničky Nahá svadba od kapely Visací zámek som si spomenul v úvode filmu, kedy kvetinárku po dvoch rokoch znudilo všedné prežívanie manželských dní. Podľahne šarmu galantného, dobre situovaného záletníka, aby sa po otvorení očí zo strany jeho bývalej milenky a súčasnej manželky pokúsila resuscitovať takmer krachnuté manželstvo. Labutia pieseň spoločného vystúpenia prvorepublikových hviezd Oldřicha Nového a Adiny Mandlovej na striebornom plátne. Akoby sám film tušil koniec večierkov v nóbl podnikoch, elegantných rób, zámožných továrnikov a celkový súmrak prvorepublikovej elegantnosti, tak nejako samovoľne a prirodzene prežívajúci i v temných časoch Protektorátu Čechy a Morava. Ráz príbehu je napriek nádejnému vyústeniu skôr posmutnelý. Úsmevy protagonistov nezdobí hravá rozkokošenosť postpuberty, skôr trpké prezretie zrelšieho veku. ()
Konec války přinesl české kinematografii nemalé obtíže. Nařízení Českomoravského filmového ústředí č. 59 z druhé poloviny roku 1944 silně omezilo provoz kin i výrobu a podle zásad totálního válečného nasazení prakticky znemožňovalo zahajování nových náročnějších projektů. Přesto se práce v barrandovských ateliérech nezastavily. Předposledním filmem, který měl premiéru ještě před květnovým osvobozením bylo společenské drama Sobota, pod které se podepsal zkušený scénárista a režisér Václav Wasserman. Mnohem zajímavější osobou, kterou bychom ovšem v titulcích marně hledali a která se tu s důvtipem sobě vlastním převtělila pod imaginární pseudonym, byla Olga Scheinpflugová, ostřílená divadelní herečka a spisovatelka, hledajíc v samém závěru války alespoň částečnou uměleckou satisfakci za své nedobrovolné umlčení. Hlavním motivem příběhu ovšem nebyla ani tak touha nastavit zrcadlo tehdejší společnosti, jako spíše využít nemalé popularity Oldřicha Nového a další noblesní varianty jeho kristianovského hrdiny. A tak se tento sympatický herec znovu oblékl do kostýmu neodolatelného svůdce a rozehrál svůj typický šarm, aby jako bohatý průmyslník sváděl krásné paní, nejprve Jiřinu Štěpničkovou a později Hanu Vítovou. Pozoruhodný herecký výkon v samém závěru své oslnivé kariéry tu odehrává také Adina Mandlová, tehdy již zraněná žena, která za sebou vláčela nezdařené manželství, bolestivý potrat a pošpiněné jméno. Hvězdy první velikosti a jejich poslední film na rozloučenou. Opona padá. ()
Boháč a květinářka. Jak to mohlo v roce 1942 asi probíhat. ()
Sobota je takovou polemikou (mluvící mi z duše mým životním naturelem) s Kristiánem, podobný námět (tentokrát ovšem romanticky založená manželka a střízlivý manžel) je ovšem vyveden na svou dobu (válečná léta takovým tendencím u nás moc nepřála) velmi realisticky (časté záběry plenéru, interiery jsou velmi věrohodně autentické, nikoliv filmově stylizované, uměřené herecké výkony Boháče, Hanuse a Štepničkové, ubylo i ironie u Nového a Mandlové) a a řekněme i emancipačně - zklamaná bývalá Nového milenka Jiřina Štěpničková si najde práci, postava Nového je demaskována jako účelově ulhaná (nikoliv sympaticky ulhaná jako v Kristiánovi). ()
"Měla úplnou volnost, nikdy jsem ji v ničem neomezoval !!" - "A to jsi právě neměl dělat !!" ()
Zručně napsané drama o nevěře a usmiřování, jemuž přidanou hodnotu zajišťuje skvostné herecké obsazení - zejména nebývale civilní Jiřina Štěpničková a Adina Mandlová v jedné ze svých nejlepších rolí. ()
Moje slabost pro starší československé kousky opětovně potvrzena, romance i drama ve vyváženém stylu, i když musím zcela otevřeně přiznat, že jsem se nejen bavila, ale i nasmála dosyta.. Oldřich Nový ze sebe sype hlášky, kterým odolat neumím.. Adina Mandlová v roli taktizující manželky báječná, Hana Vítová jako naivní bramborka lehce uvěřitelná, no a pánové Ladislav Boháč a František Hanus nezklamali ani tentokrát, radost pohledět.. Celkové vyznění snímku považuji za naprosto dokonalé, proto odpouštím vše, co by se dalo vytknout.. ()
Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10 ()
Film je malinko těžkopádný, ale vzhledem k době jeho vzniku přimhouřím obě oči. Adina Mandlová je ve své poslední české roli okouzlující a stále velmi sebevědomá. Jiřina Štěpničková tentokrát ve své roli ucházející, tj. nepřehrává. Hana Vítová má roli nejméně atraktivní, smutná puťka domácí se na první pohled zamiluje do proutníka. Oldřich Nový tentokráte spíše proutník než elegán. Celkem neznámý český film, psychologické drama o manželské nevěře. ()
OLDŘICH NOVÝ v nové roli záletného manžela. Hraje zde velmi sugestivně a jeho velkou partnerkou je zde krásná ADINA MANDLOVÁ. Ale pokud se bude u nás v TV dávat, klidně se podívejte, není to ztráta času. ()
Oldřich Nový byl jako vždy velmi šarmantní a elegantní muž, kterému po boku hrály krásné herečky, Adina Mandlová, Hana Vítová a Jiřina Štěpničková. Pro mě docela zásadní film s velkými provorepublikovými hvězdami, které se zde sešli naposled a s nimi se bohužel uzavřela i jedna filmová kapitola. Kapitola, ve které si budu kdykoliv ráda listovat. ()
S Oldřichem Novým čekáte romantickou komedii. Tak tu určitě nečekejte, i když ona to romantika je, ale dramatická. Vdaná žena se zamiluje do okouzlujícího muže, který jí slibuje všechno, dokud ona nezjistí, že on je také svázaný manželstvím. Film o tom, že člověk dělá chyby a že někdy je možné je napravit. Oldřich Nový ukazuje, že i vážnější role mu sluší. ()
Poslední z gentelmanských filmů. Oldřich Nový je i jako záletný manžel stále šarmantní a jeho technika dobývání ženských srdcí zůstává dodnes nenapodobitelná. 7/10 ()
Docela příjemný film s výbornými herci v čele s Oldřichem Novým a Hanou Vítovou, ale pravda je, že oba hráli v lepších filmech. ()