Cesta vesmírem

30% — Sequel filmu Moskva-Kassiopeja. Kdysi, jako dítě, jsem na tomhle filmu byl v kině a hrozně se mi líbil. Ale asi to bylo především tím, že mi tenkrát bylo 8 let. Utkvěla mi např. scéna, jak si dva roboti mění hlavy. Když jsem se na něj podíval dnes, až jsem byl překvapen, jak naivně a v některých situacích i trapně film působí (např. pohyb robotů, který jako by vypadl ze scénky Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové z jednoho dílu Televarieté „Ústav pro výzkum chůze“). Konečný způsob zničení robotů pak zase připomínal „Elektrický valčík“ Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře: „Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.“ Navíc především dívky vypadaly a chovaly se jako příkladné soudružky. Asi lze doporučit jenom z nostalgických nebo studijních důvodů. (22.09.2019)

Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou ... ale ten film není úplně špatný. V pěti letech jsem se stroboskopických robotů bála příšerně a musím říci, že dnes už se i chápu. Z jejich tanečních pohybů čiší jistá hrůza, umocněná tichými nástupy na scénu (ano, funguje to i bez toho, aby se na znamení dramatického děje v symfonickém orchestru trhaly žíně a praskaly tympány). Je to papundeklové, je to rozvleklé, herecké výkony slabé, děj opravdu postrádá logiku, ideologická indoktrinace kam se podíváš, ale - Robot-Chůva s kočárkem a zástěrou kolem krku? Jestli tohle není čirý dadaismus, tak pak už nic. (21.08.2014)

Skupina pionýrů, se kterou jsme se seznámili ve filmu Moskva - Kassiopeia, se po pečlivých přípravách a cestě kosmickým prostorem konečně dostává na Alfu Centauri. Jak se k jejich návštěvě zachovají roboti obývající tuto planetu? Pokračování dětské SF má o poznání lepší triky a velmi dobrou výtvarnou stránku. (28.11.2011)

Otřesen stupiditou a neumětelstvím v Moskva-Kassiopeia jsem byl pokračováním mile překvapen. Obsahuje děj (kterej dokonce dává smysl), nečouhá z něj propaganda a nic než propaganda a příběh je v rámci žánru příjemně béčkově stupidní a dobrodružnej. jako děcku za totáče by se mi to asi hodně líbilo. Takhle jen poznamenám, že to bylo koukatelný. Fandové starejch sci-fi béček asi nebudou shlédnutí litovat. Je tam i scéna se zastaralými retro roboty, kteří v tý době byli cool a moderní. (26.05.2012)

Stejně pitomé jako první film, ale s náznakem nějakého poselství a dokonce děje. Poselství zní, že pokud lidé budou pohodlní a chtít si jen užívat a nic nedělat, k dobrým věcem to nepovede. Na to, jak je film krátký, docela často nudí, někdy se postavy chovají jako pitomci (třeba ta bloncka, která nechce už poprvé zdrhnout, když to jde, ale chce zkoumat). Celé je to - a zajímalo by mne proč a jaký byl úmysl toho - jako groteska: roboti vypadají jako mimové a chodí v tanečním rytmu, dva staří roboti mají na sobě kuchyňskou zástěru nebo jiné veselé doplňky, a do toho se furt každému zjevuje posel v podání Innoketije Smoktunovského, a vůbec netuším proč, nač, kde se tam bere. Asi má zastupovat neotřelou fantazii ve světě přísné a logické vědy, ale pak se z filmu dělá pohádka. Že jsou mizerné triky a tvůrci se to snaží kamuflovat, drátovat a flikovat, jak to jde, to by mi nevadilo. Ale ty skoky v ději, nesmyslně dlouhá úvodní scéna oslavy 40. narozenin a oproti tomu useknutý konec, kde nic není dořečeno, to mi vadilo. Dnes snad už jen jako guilty pleasure pro WTF momenty, jinak se obávám, že své kouzlo, pokud to kdy nějaké mělo, už film dávno ztratil někde ve hvězdách. (25.01.2020)