Čtvrtý rok války

Velmi slabý a naivní válečný film. Hodinu a půl čekáte na velkolepý závěr a ono nic... Infiltrace za války na území nepřítele byly celkem běžným jevem, ale že by to probíhalo takto naivně.. to se mi ani nechce věřit. A že to povede vysoký důstojník už vůbec ne. Při dopadení v převleku se trestala špionáž na všech stranách ftont (Amíky nevyjímaje) kulkou. A to už vůbec nemluvím o tom co důstojník při mučení mohl vše vypovídat... Ačkoliv to byl válečný film, té akce tam také moc nečekjte. pár přestřelek, sem tam nějaké plížení bažinou a to je tak vše. Z techniky divák uvidí dvě sajdky, radiozaměřovací vůz a štábní dodge... Slabota. Dva panáky samohonky. * * (03.03.2014)

Nespočetněkrát jsem si při sledování tohoto filmu vzpomněl na Verhoevenovu Černou knihu, v níž bylo válečné drama koncipováno jakožto špionážní akční film. Čtvrtý rok války však ani zdaleka nedosahuje sofistikovanosti a kvalit zmíněného nizozemského filmu a představuje spíše hloupou a ve své jednoduchosti a patosu až úsměvnou alternativu k brakové tvorbě západní kinematografie. Film, ve kterém jsou přestřelky a pěstní souboje důležitější než propracované charaktery spolu se zápletkou, mě již nedokážou jakožto diváka uspokojit. Nepochybuji, že Čtvrtý rok války a filmu jemu podobné ovlivnily výslednou podobu Hanebných panchartů Quentina Tarantina. Těm však nepostrádal prvek, který tomuto filmu při takovém přístupu k tématu citelně chybí – patřičný nadhled. (14.12.2010)

Režisér tohoto filmu je GEORGIJ NIKOLAJENKO. Mám ráda ruské nebo sovětské válečné filmy pro jejich baladičnost, pro krásnou přírodu (pokud film toho využije) a pak pro hloubku utrpení, kterou tento velký národ prožil. V tomto filmu se jedná o vybranou skupinku vojáků, jejichž cílem je dostat se do německého válečného centra, aby zjistili, co má nepřítel v úmyslu. Podmínkou však je, aby každý ovládal perfektně německý jazyk, neboť půjdou převlečeni do německých uniforem a budou představovat německou polní policii. (Do teď jsem nevěděla, že Němci něco takového měli - ale dejme tomu...). Jedna scéna mi připomněla "Hanebné parchanty". Popíšu proč: velitelem skupinky je kapitán Morozovova, která je nejen schopna velitelka, ale především ovládá bezvadně německý jazyk bez akcentu (t.j. přízvuk v řeči). Když přijde skupinka na určitě místo v lese dává tento pokyn : "Tak a od této chvíle budete všichni mluvit jenom německý !" Pak se podívá na jednoho vojáka a řekne : "Ty ovšem budeš držet hubu, prozradil bys nás, máš ukrajinský přízvuk !" Vidíte tu podobnost se scénou v "parchantech ?" Ano, Němci jsou na přízvuk velmi hakliví a poznají podle přízvuku, zda jste rodilý nebo "naučený Němec". Musíte mít buď jejich školy anebo tam dlouho žít. Nicméně film se mi líbil ačkoliv tam těch akcí nebylo až tolik, ale závěr filmu mě dojal téměř k slzám, proto dávám 4*. (27.03.2013)

Byl jsem překvapen, protože Sovětský svaz za své doby plodil jeden film za druhým, co se týče vlastenecké války. A většinou (tedy ne všechny) to byla strašná propaganda plná nesmyslů. Tady jsem ale žádnou propagandu neviděl, dokonce i chování Němců nebylo teatrální, jak to bývý zvykem v ruských filmech. Pojednává o skupině ruských průzkumníků převlečených do německých uniforem, aby zjístili, co se v okolí děje. Nic nového, dokonce ani žádná větší akce se tady neurobila, ale bylo to napínavě a mě to upoutalo. Co mě ale zaráží, je název. Tak nevím, od kdy je bráno "čtvrtý rok", ale rozhodně ne od útoku na Sovětský svaz. Možná od roku 1939, to by odpovídalo, ale na druhou stranu, Sověti vždy točili filmy jen o sobě. (15.12.2010)

Réžia: Georgij Nikolajenko, scenár: Alexander Beljajev. Veľmi slabé, nudné, rozťahané, bez poriadnej akcie. V porovnaní so staršími rudkými vojenskými klasikami úbohé. Vraj "ostrieľaný sovietsky vojaci" pod vedením "neohrozenej kapitánky a cieľavedvého plukovníka" - smiešne. Keby to boli malé deti hrajúce sa na vojakov - prieskumníkov, ešte by sa to dalo pochopiť. "Cieľavedvého plukovníka" hneď na začiatku akcie pichne nožom starý dedo, nemecký kolaborant takým naivným spôsobom, že normálne by sa tak snáď nenechal nachytať ani 5-ročný chlapec, "neohrozená kapitánka" sa pri prvej príležitosti rozplače a potom vyrába jednu nelogickú kravinu za druhou. Scenárista zjavne nevedel čo si má počať s dejom, scenár strácal hodne logiku a bol úplne zmätočný a režisérovi sa evidentne celé dielo vymklo spod kontroly. Film sa odohráva na bližšie neurčenom mieste niekde na Ukrajine. Film je rovnako zmätočný ako jeho názov: ako všetci vieme, vojna v Rusku začala 22.6.1941, štvrtý rok vojny by teda začal 22.6.1945 a ako všetci vieme, vojna vtedy už dávno skončila. Rovnako nezmyselný film tak ako je nezmyselný jeho názov. (19.02.2009)

Spionazny film na sovietsky sposob moc nevyzeral presvedcivo, ze by som pred nim sklanal hlavu dolu, ale skor hybal hlavou z jednej strany na druhu, co som to za splataninu pred chvilou videl. Filmu chybala ziariva iskra plamienku, ktora by tento film spravne rozohnila do velkych plamenov a dala mu tak sancu k slusne natocenemu filmu v oblasti spionaze. Uvodom filmu sa aj nieco dialo na obrazovke, ale dlho to netrvalo a bolo po nepatrnom boji, na ktory aj tak zachvilu zabudnete, pretoze aj tak nebol nijak moc lakavy. Potom sa to motalo okolo par ruskych vojakov prezlecenych v nemeckych uniformach, ktory patrali po pojazdnom aute, ktore bolo obsadene par nemeckymi typkami, ktory mapovali teren v ich blizkosti. Ich cesta za vytuzenym cielom bola vycerpavajuca a tiez znudena z mojho pohladu na tento film. Dokopy cely film vyzeral, akoby sa niekde uprostred baziny zaboril do zeme a nie a nie sa pohnut dalej v naplneni priameho rozkazu od ich veliaceho dostojnika. Happyend sa kona a tajnostkarske auticko je odhalene, aj co sa za nim skryva. Misia je splnena a prezivsi rusove sa mozu vratit naspat domov a smelo mozu popijat svoju vodku do zblbnutia:) Inac ta ich vodka bola v tomto filme nejako divne zafarbena. Mala taky nadych do citronoveho sirupu. Uz som to videl aj v inych sovietskych filmoch. Ze by to vyzeralo tak? Neviem, to uz len vedia rusi. (02.01.2012)