Pohádka o putování

To bylo... to nebyla pohádka. Já bych to svému dítěti rozhodně jako pohádku nepouštěla. Nemůžu to popsat jinými slovy než To byla haluz. Zároveň ale velmi chytlavé a plné neuvěřitelných nápadů. Jako by v tom byla zakleta ruská duše. Chudí lidí, kteří zůstanou chudými ale mají svou hrdost. Ten strach ze zimy, touha po teple. Nevraživý a krutí lidé co mají moc, nikde žádná zázračná pomoc a žádné růžové konce. Když přežijete uječenou hlavní hrdinku a její naprosto nekonstruktivní řešení problémů a užijete si to jako jízdu plnou neuvěřitelných zvratů a podivností, užili jste si to jako já. Čtvrtou hvězdu dostává film, protože ho nemůžu dostat z hlavy. (03.01.2015)

Vizuálně překrásný a dokonalý pohádkový příběh. Ruská pohádková filmografie je pro nás přeci jen originální a neznámá (s výjimkou notoricky známého Mrazíka). Ty barvy, kostýmy, výprava a celková vizualizace filmu připomíná právě styl Alexandra Roua, režiséra zmiňovaného Mrazíka. Ovšem pro diváka je to také dějově úmorné a velice ponuré, jakoby to točil Juraj Jakubisko. [649. hodnocení, 89. komentář, 70%] (08.07.2020)

Rozhodně zajímavý počin s několika působivými momenty, pohádkovým vizuálem a pěkně vylíčeným otcovským vztahem mezi filozofem a opuštěnou dívenkou. Film má příznačný název, skutečně se celý věnuje putování a jeho nástrahám, hlavní úlohu při tom hraje ruská verze Garyho Oldmana. Po cestě dojde mimo jiné na bilancování o smyslu života, práce, či kritiku církve. Vychází z toho trochu všehochuť, jakoby režisér nevěděl jakým směrem se pořádně ubírat. Každopádně podobenství je tu požehnaně (např. čarodějnice jako morová nákaza či nihilistická požitkářská vesnice) a dialogy a monology jsou výborně napsané - "Je zbytečné zlobit se na zlé lidi. Víš proč je Bůh poslal na svět? Abychom se na ně dívali a snažili se být zcela jiní." Závěr jsem moc nepochopil. Jak věděl o těch vynálezech? Uniklo mi snad něco? Fantastický český dabing. (31.12.2017)

Sovětsko-československo-rumunská pohádka o mladé dívce Martě (T. Aksjuta), jež usilovně hledá svého bratra Máje, jenž byl kvůli své schopnosti cítit a vnímat zlato unesen. Nesmírně mile působící dílo však obsahuje děsivé prvky, při nichž jde vskutku mráz po zádech. V tomto ohledu by se pohádka dala přirovnat k Herzově Devátému srdci či podobným dílům. Pochopitelně nejvíce je v tomto směru výrazné zobrazení středověké morové apokalypsy, se vším, co k tomu patří, včetně jakýchsi obrovitých a bizarních spalovačů mrtvol opatřených dlouhými pařáty. Pohádka odehrávající se v temném středověku nabízí mnoho silných, drsných a ponurých scén, avšak ta s morem je naprosto výjimečně působící záležitost. Moudrý lékař Orlando (A. Mironov) představoval velice zajímavou postavu, jakéhosi ruského Leonarda da Vinci, jenž doprovázel Martu na všech cestách. Z českých herců jsem zaznamenal v nepatrných rolích M. Rosůlkovou a V. Kotvu. Pohádka o putování je zejména k závěru nesmírně emotivně nabitá a krásná moudrá pohádka a navíc cestování po nekonečné Rusi má své kouzlo, jednoznačně se přikláním k nejvyššímu hodnocení, už dlouho mě něco tak nedojalo. (18.12.2014)

Prostě nemůžu se k tomu vyjadřovat, chci to mít jen u sebe ohodnocené, proto to neberte jako komentář, nebo jakoukoli porci recese, či něco podobnýho. (24.02.2011)

Tak konečně vím, podle jakých plánů švec Jíra ve filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci sestrojil svoje pohádkové rogallo! Prototyp létajícího stroje z klacků a hadrů se vznášel už o 4 roky dřív v této Pohádce o putování. Při její repríze dnes v televizi jsem si také připomněl tu velice depresivní scénu z mrtvé krajiny a města zasaženého morem, kudy zvolna procházeli v podivných a strašidelných maskách jen „čističi“ s pochodněmi a zapalovali chýše i mrtvoly. Hnusně a morbidně vykreslená středověká morová epidemie, vstupenka do první řady, uff... (30.12.2013)

Veškeré klady bohužel přebíjí hysterická Marta. (29.11.2020)

Tento film (pretože to nie je rozprávka pre deti) v sebe nesie krásne a ušľachtilé myšlienky. (03.04.2022)

Trojkoproduční (SSSR, ČSSR, RSR) smutná i veselá pohádka s kvalitním příběhem a dobrým poselstvím. (22.09.2022)

Začnu netradičně - plným souhlasem s komentářem Bohuliba. Tenhle film, protože než pohádkou bych ho opravdu nazval příběhem, je o lidských vlastnostech, nadějích, obavách a především o naplňování toho, oč usilujeme. Zde tolikrát vzpomínaný mor a opravdu dost sugestivní scéna je jen jednou z epizod, a pokud já si mám vybrat něco skutečně působivého, tak je to Orlandovo stvoření onoho prehistorického letadla, kterým s Martou uniknou před smrtí po svém zazdění do věže. Proto má závěr filmu tak silný, emotivní náboj, když si uvědomíme, že Orlando a jeho vize budou žít dál v Mayově postavě. Tenhle film je pro mě i osobní záležitostí a o pěti hvězdičkách jsem vůbec nemusel přemýšlet. Pohádka o putování je klasickou ukázkou toho, že opravdu dobrý film lze natočit i bez milionového rozpočtu. A jen na závěr - to, že se něco jmenuje pohádka, ještě nutně nemusí znamenat, že to pohádka je. Můj názor je ten, že ono slovo v názvu spíš zdůrazňuje fakt, že pohádkou můžeme nazývat věci, které se nám zdají neproveditelné - dokud se je nepokusíme udělat. (31.05.2009)

Osobně musím přiznat ke své smůle, že jsem na tuto "pohádku" skoro zapomněl. Pamatuju si, že jsem ji naposled viděl kdysi o vánocích a po ní dávali Pyšnou princeznu. (20.12.2011)

Krásná výpravná pohádka, která by ve vás měla něco zanechat. Hlavní hrdinka se vydává hledat svého uneseného bratříčka, který umí "vycítit" zlato, ale tato vlastnost mu velmi ubližuje (bolesti hlavy). Na cestě potkává "bláznivého" filozofa, který se rozhodne s ji s hledáním pomoci. Do cesty se jim staví spousta nástrah, které jim hledání komplikují. (30.10.2016)

Podobenství o ryze používaném / zneužívaném talentu https://ografologii.blogspot.cz/2018/04/pohadka-o-putovani.html#more (20.04.2018)

Dávám 5* a to z toho duvodu, ze mě paní Mor straší ve snech až dodnes :-)))) (07.06.2009)

Tak tohle bych dala na Štědrý den místo těch volovin, co se posledních pár let točí. To by bylo dětí, co by strachy nespaly. (30.12.2017)

Podivně náhlých změn nálad a skoků ve vyprávění je tam víc než postav, které kotrmelcují po příkrých svazích, ale vlastně to ničemu nevadí. Některé scény tak dostávají emocionální kontrast a pohádka tak aspoň dostává spád, takže o nudě nemůže být řeč. Jednotlivé epizodky mají všechny úžasnou atmosféru, a zvlášť hororové scény s morovou paní zanechají pořádný dojem. Ke konci filmu bych jen zmínil, že mi přijde zvláštní, jak všichni kritizují volbu nevyměnit herečku Marty. O produkci filmu toho moc nevím, takže netuším, jaké důvody za tím rozhodnutím stály, ale z diváckého hlediska to přece dává smysl. Máj se změnil z hodného hocha na hamižného prince, který pořádá štvanice na nevinné poddané, a proto má novou tvář, zatímco Marta, která celých deset let strávila hledáním svého bratra, se nijak nezměnila. Tenhle předěl mezi nimi je zásadní pro vyznění konce filmu. (19.06.2022)

"Život je velká řeka a moudrý člověk se nikdy nerve s jejím proudem. Pluje pěkne po proudu protože ví, že proud ho donese k jeho cíli." Vidím to jasne, je druhá polovica osemdesiatych, ja mám osem až desať rokov, sedíme so sestrou v obývačke pred telkou a čakáme na rozprávku. Pred ňou ešte dávajú Zlatú bránu, okoloidúci otec pozrie na plejbekovo spievajúce detváky v lacných kulisách a pohrdlivo sa opýta "toto má byť tá medzinárodná koprodukcia?!". Potom to ale začalo, veľké, výpravné a nie tak úplne rozprávkové. Prvý šok bol Dedo Mráz kradnúci deti, následný prvý kontakt s hrôzami stredoveku typu zamurovanie za živa do veže a vrchol pre mňa znamenalo oboznámenie sa s čiernou smrťou a dobové protiepidemiologické opatrenia. Nakazená žobráčka a morová čarodejnica mi splynuli do jednej osoby a mátali ma ešte mesiace (podľa tunajších recenzií som zďaleka nebol sám). Opätovné pozretie po zhruba 35 rokoch mi vyvolalo zo zákutí pamäti aj halucinodedinu na dračom chrbte, "spravodlivý" súd nad vedátorským previnilcom aj brata s glamrockovo-newwaveovým mejkapom rozpútavajúceho menšiu apokalypsu. Silný zážitok vtedy a aj dnes to má čosi do seba. Žiadny happyend, nie všetci sa dožijú konca filmu, Marta síce nejakým zázrakom prežila a nezostarla, ale to putovanie, rany osudu počas neho a finálny nález ju kompletne zomleli. Dali by sa vytýkať niektoré skratkovité zlomy v scenári a trošku časté patetické spínanie rúk, ale veľkorysá výprava a atmosféra ich prehluší. Vynikajúce. (22.02.2023)

Tak tento film včera nečekaně zaskočil a zcela uchvátil mě a mou šestiletou dceru. Zapnula jsem to sice až kus po začátku (obvykle se zásadně nedívám na filmy, které nechytnu od začátku!), a to ještě jen proto, že na jiných programech zrovna nic zajímavého nebylo, ale stačil okamžik a my jsme u toho zůstaly sedět jako přikované, což je zvlášť u dcery výjimečné, protože ji jen tak něco nezaujme. Tedy přesněji řečeno - nezaujmou ji obvyklé věci pro šestileté děti. A mně tenhle strhující snímek připomněl filmy, které se mi kdysi nesmazatelně vryly do paměti v dětství. Napínavé, děsivé, nedětské filmy s podivným, těžko uchopitelným "kouzlem," jež dítě, doposud zvyklé na roztomilé a laskavé postavičky a dobré konce, najednou plíživě seznamuje s rozličnými podobami zla a lidské krutosti. Dítě (myslím mou dceru i sebe coby dítě - či to dítě v mé duši) je fascinováno líčením morové epidemie (postava Černé smrti a jejích pomocníků) , odsouzení a uvěznění dvou hrdinů a středověkou zvířeckostí některých postav, která balancuje na hraně, kdy rodič váhá, jestli by dítě přecejen raději neměl od obrazovky vyhnat, ale nakonec se k sobě přitisknou pod dekou a fascinovaně zírají a hltají příběh dál. Dítě je konfrontováno s pocitem naprostého zmaru, kdy jsou hrdinové odsouzeni k mučivému čekání na smrt, a zkouší věřit, že naděje snad přecejen umírá poslední. A když umře i naděje, je zaskočeno a zavaleno emocemi, které ve svém útlém věku dosud nepoznalo. A pak naděje nečekaně zase zasvitne a dítě se zalyká dojetím. A pak zase děsem, zmatkem, lítostí či otázkami, které si dosud nikdy nekladlo... A když film končí pouhým náznakem happy-endu, dítěti najednou už pouhá naděje nestačí a pláče, že chce, aby to bylo ještě dál... A nad ránem se pak ještě vzbudí, běží za mámou do postele a všechny ty zneklidňující dojmy a obrazy, které se mu neustále honí hlavou, s ní musí znovu dopodrobna probrat. Není to po všech stránkách perfektní film (trochu mě rušil třeba dabing nebo moderně znějící hudba u prince na hradě), ale je to jeden z těch filmů, na které si vzpomenete ještě po letech a které se stanou neodmyslitelnou součástí vašich vzpomínek na dětství. Dávno zapomenete název i jména hrdinů, ale ty obrazy uvidíte před očima kdykoliv, jako by to bylo včera, co vám ten film pocuchal iluzi o světě plném lásky, míru a dobra. (V tom vytržení si těch technických či řemeslných nedostatků stejně nevšimnete.) Úžasně působivé bylo vězení na skále, půvabně nedokonalé triky, hrůzní kolohnáti, kteří "uklízeli" mrtvé, překvapivý zvrat ve scéně v lese u ohně, překvapivý zvrat při Martině shledání s bratrem... a dojemný závěr významně umocnila strhující hudba. Tenhle film je zkrátka nezapomenutelný. (31.12.2013)

Moje velmi oblíbená ruská pohádka-nepohádka. Miluji ten film pro jeho jedinečnou atmosféru. Místy velmi temné až strašidelné, za což by se ani Herz nemusel stydět. Roznašečka moru a tajemná uklízecí četa s pařáty jsou nezapomenutelní. Má to emoce, nádherný hudební motiv a velmi povedený dabing. (20.11.2016)

Jo to byly casy, kdy byl clovek maly maslo a ze vseho vecne vystrasenej. Rozhodne tyhle pohadky, typu Panna a Netvor, Pohadka o putovani, Sedmero krkavcu, bych zaradil do subzanru pohadky pro dospele. Jestli nechcete aby vam vase deti po shlednuti lezly pod deku tak jim radsi pustte Teleblbies. (12.04.2020)