Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Sedemnásť zastavení jari
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (23)
- V edici ESO byla vydána brožovaná kniha „Sedmnáct zastavení jara“, později v časopise „Květy“ tentýž titul vycházel na pokračování v atypickém formátu 13×17 cm. Byly zde uvedeny snímky ze seriálu. (Robbi)
- V kolorované verzi z roku 2009 byl německý blockbuster Žena mých snů (1944), z kterého byly v seriálu ukázky, ponechán černobíle, ač byl ve skutečnosti barevný, na Agfacoloru. (zelvopyr)
- V německém dabingu daboval Stierlitze Otto Mellies, který v ruské versi hraje vojáka Helmutha. (gjjm)
- Mnoho nápisů ve filmu je v azbuce, a to i v případech, kdy to je absolutně nevhodné. Pokud jsou nápisy latinkou, jsou v nich pravopisné chyby – např. v devátém díle je "Fogeln" místo "Vogeln". Jako formuláře telegramů jsou také zásadně používány azbukou psané formuláře sovětské pošty. (gjjm)
- Jako Käthino dítě bylo použito šest různých dětí. (gjjm)
- Jediný z nacistických pohlavárů, jehož vzhled a životopis se výrazněji odchyluje od skutečnosti, je SS-Gruppenführer Heinrich Müller. Filmaři totiž neměli ani jeho fotografii, ani žádné informace o něm. Müller se proto na jednom místě seriálu zmiňuje o tom, že je o deset let starší než Stierlitz, přestože jak skutečný Müller, tak i fiktivní Stierlitz se narodili v roce 1900. (gjjm)
- Oleg Tabakov zahrál Schellenberga tak dokonale, že mu neteř skutečného SS-Brigadeführera Waltera Schellenberga poslala děkovný dopis. Skutečný SS-Obergruppenführer Karl Wolff zase poslal svému představiteli Vasiliji Lanovojovi jako poděkování bednu koňaku. (gjjm)
- Jedním z odborných poradců byl náměstek předsedy KGB generál Semjon Cvigun, uvedený v titulcích jako "generál S.M. Mišin". (gjjm)
- Hitlera měl původně hrát Leonid Kuravljev. Nakonec jej ztvárnil Fritz Diez. (gjjm)
- Devátý díl seriálu se točí kolem konspiračního bytu na Blümenstraße v Bernu. V Bernu ale samozřejmě žádná Blümenstraße není – nemluvě vůbec o tom, že v němčině se správně píše Blumenstraße. (gjjm)
- V roce 2009 se v Rusku vysílala kolorovaná verze, kterou ale diváci přijali s nevolí. (gjjm)
- Stierlitz je hlavní postavou většiny románů Juliana Semjonova, Sedmnáct zastavení jara je pouze jednou částí série. Krom posledních dnů Třetí říše působil Stierlitz ještě ve španělské občanské válce, loutkové Dálněvýchodní republice, v Jugoslávii a na Ukrajině na začátku války, v SSSR po jejím skončení a nakonec v poválečném honu na nacisty. Mezi jednotlivými díly série jsou rozpory v čase i v reáliích. Mnoho z těchto románů bylo zfilmováno a Stierlitze v nich ztvárnili např. Vladimir Sergejevič Ivanov nebo Rodion Nachapetov. (gjjm)
- Seriál je v Rusku dodnes populární, televize ho vysílají zpravidla kolem 9. května, kdy se v Rusku slaví vítězství ve druhé světové válce. (gjjm)
- Většina důstojníků Gestapa nosí černé uniformy, které se ale reálně přestaly používat ještě před druhou světovou válkou. (gjjm)
- V seriálu se objeví píseň "Non, je ne regrette rien" od Édith Piaf, která ale vznikla až v šedesátých letech. (gjjm)
- V šestém díle Stierlitz (Vjačeslav Tichonov) sleduje film Žena mých snů (1944). Zvláštní ale je, že mezi útržky, které se v seriálu objeví bezprostředně po sobě, je ve filmu ještě asi třicet minut dalšího děje. Stierlitz také při sledování filmu prohlásí, že jej nenáviděl. Shodou okolností, zde ukázaná největší hvězda německého filmu (nejen) té doby, herečka Marika Rökk, byla od r. 1940 sovětskou špiónkou, což bylo odtajněno až v 21. století. (gjjm)
- Téměř všichni vysocí představitelné nacistického státu, kteří se v seriálu objeví (samozřejmě krom Stierlitze samotného), jsou historické osobnosti. (gjjm)
- Inspirací pro postavu Stierlitze byl prý špion Anatolij Gurevič. Podle jiných zdrojů použil autor předlohy Semjonov jako model tři různé sovětské rozvědčíky: Lva Maněviče, Nikolaje Kuzněcova a Sandora Radó. (gjjm)
- Vjačeslav Tichonov prý velmi nerad řídil, většina scén se proto natáčela s dublérem nebo se stojícím autem, za které byla promítána ubíhající silnice. (gjjm)
- Podle knihy má Stierlitz jezdit limuzínou značky Horch, v seriálu má ale z technických důvodů Mercedesem 230. (gjjm)