Devátá Jedi (S01E05)

Co má společného detektivní román Agathy Christie, pozapomenutý film z 30. let (9th Guest), několik nezávislých audiovizuálních produkcí 21. století a tato epizoda Visions? Výchozí narativní situaci. Asi to znáte… Na něčí pozvání se na odlehlém místě sejde skupinka postav. Zdá se, že si nikdo z pozvaných není zcela jistý, co tam vlastně dělá, a že informace o shromáždění jsou mezi všechny hosty rozprostřeny rovnoměrně. Ale ejhle, jedno překvapivé zjištění tu, jeden nečekaný zvrat tam, a pečlivě vykonstruované divadýlko se rozpadá. Eva ve skutečnosti celou dobu věděla, že pravým účelem schůzky je zabít všechny pozvané, a Denis sedící v koutě je vlastně tím, kdo celou akci zosnoval. __ Filmaři s touto vypravěčskou šablonou mohou nakládat poměrně volně. Každé dílo ji různě překrucuje, podvrací i variuje. I přesto lze ale vysledovat alespoň tři základní normy, které jsou pro ni univerzálně platné. (1) Minimálně jedna postava nezná opravdový záměr hostitele. Vyprávění skrze tuto postavu filtruje všechny informace týkající se shromáždění, a touto cestou diváka informačně znevýhodňuje; o schůzce se totiž dozvídá jen to, co už všichni zúčastnění dávno ví. (2) Centrem pozornosti se stává rekonstrukce veškerých okolností samotného pozvání. Zamlčením klíčových informací týkajících se schůzky utváří narace záhadu, s níž může různými způsoby manipulovat. Diváka již od počátku projekce zajímá, jaký je skutečný smysl shromáždění, proč postavy pozvání přijaly i jaké jsou mezi nimi vztahy. Vyprávění má možnost tyto otázky buďto pozvolna zodpovídat, nebo si s nimi hrát až do závěrečného vyústění. (3) A konečně, vývojový vzorec postav je napojen na skutečný záměr hostitele. Kým hrdinové ve skutečnosti jsou, nelze až do odhalení pravého účelu schůzky spolehlivě určit. Většinou jde ze strany hostitele o pomstychtivé gesto – jakousi morální zkoušku, která má ukázat prohnilost všech hostů. Film přitom může diváka zkoušet a svádět na scestí, prezentovat postavy jako milosrdné dobráky, ačkoliv jde ve skutečnosti o zákeřné vrahy. __ Jak převzaté jméno napovídá, 9th Jedi si je devíz této šablony plně vědom a obrací s jejich pomocí typická schémata spojená se ságou zcela naruby. „Jediové“, kteří se ve vesmírném chrámu na pozvání tajemného Jura sejdou, jsou totiž ve skutečnosti Sithy v přestrojení. Schůzka je koncipována jako důmyslný test, v němž v hlavní roli figurují nové světelné meče, které mění barvu podle držitelovy náklonnosti k síle. Tentýž meč bude v rukou Sitha světélkovat červeně, v rukou Jedie naopak modře či zeleně. Juro si není jistý, který z hostů je vlastně klaďas, a proto se mezi nimi čekaje na meče potají skrývá. V překvapivém zvratu nakonec spolu s Jurem zjišťujeme, že mezi hosty není Jedi ani jeden. Tuto skutečnost nicméně epizoda dlouho zatajuje. __ Nejenže totiž – jak je u šablony zvykem – soustavně limituje informace, které má divák o shromáždění a jeho zúčastněných k dispozici. Zároveň do hry vtahuje i divákovu kulturní encyklopedii, s jejíž pomocí ho nutí spoléhat se na osvědčená „warsovská“ schémata a na jejich základě utvářet chybné hypotézy. Jurovi hosté totiž do puntíku naplňují všechny atributy správného Jedie. Jejich světle laděné hábity a kulaté charakterové rysy nechávají připomenout Obi-Wana nebo Ki-Adi-Mundiho a vyvolávají pocit bezpečí. Narace navíc každého polidšťuje: díky pozorným detailům je každému vidět zřetelně do obličeje; mizanscéna hosty topí v hřejivém osvětlení zdůrazňujícím modrou barvu; a prostřednictvím dialogů zjišťujeme, že jsou všichni ochotni mluvit a zdánlivě nikdo nedisponuje informacemi, které by zvýhodnily jeho postavení ve skupině. Juro oproti nim naopak působí jako archetypální zloduch. Jeho „vaderovský“ kostým je to nejmenší, vyprávění ho navíc ustavičně mytizuje. Až do samotného závěru je zastoupen neživými objekty s akusmetrickými kvalitami, které ho mezi hosty zpřítomňují: hologramem a robotem s nepříjemným řinčivým hlasem. Jeho manifestace ve skupině je přitom odkládaná a několikastupňová: nejprve se o něm dozvídáme prostřednictvím dialogu (verbální znak); poté slyšíme jeho odtělesněný hlas (zvukový znak); a následně vidíme jeho temnou holografickou podobu (vizuální znak). Jako by to ke zpochybnění jeho postavy nestačilo, znalý divák navíc ví, že v těchto typech vyprávění má hostitel vždycky něco za lubem. Jeho úmysly jsou zřídkakdy čisté a skutečný účel shromáždění se často blíží záměrnému vyvražďování (The Invitation, Exam, Fermatův pokoj). __ Jinými slovy, 9th Guest využívá dvě strategie, s jejichž pomocí vypráví inovativní Star Wars příběh. Nejprve za pomoci narativní šablony pozvání utváří situaci, ve které lze cíle a znalosti jednotlivých hostů spolehlivě rekonstruovat až s odhalením skutečného záměru hostitele. Poté s využitím zarytých schémat spojených se ságou ustavičně přesvědčuje o zápornosti Jury a hrdinství hostů. A následně překvapivým zvratem ohledně skutečného účelu shromáždění všechno převrací naruby. Že je tato hra se schématy zcela cílená, potvrzuje závěrečná scéna, ve které kamera převrací rovinu záběru, a tím činí z asteroidu (místo schůzky reprezentující šablonu pozvání) obraznou rukojeť světelného meče (typický motiv reprezentující ságu). (06.12.2021) (méně) (více)