Turning Red
Keď sa červenám
Turning Red
Režie:
Domee ShiKamera:
Mahyar AbousaeediHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Rosalie Chiang, Sandra Oh, Maitreyi Ramakrishnan, Orion Lee, Wai Ching Ho, Lori Tan Chinn, Sherry Cola, James Hong, Jordan Fisher, Finneas O'Connell (více)Obsahy(1)
Příběh filmu pojednává o třináctileté dívce Mei Leeové, která se samovolně proměňuje v obří červenou pandu, ale jen když příliš rozrušená, což je bohužel prakticky neustále. Dívku Mei navíc silně znervózňuje její až příliš starostlivá maminka Ming, která se od své dcery téměř nikdy nevzdálí. (Falcon)
Recenze (192)
Oscar 1 nominace: Animovaný film ()
8/10. Hrozně jsem se bál, že Pixar narazí po delší době na čím dál méně častější průměr... ale obavy byly zcela zbytečné. Dospívání je bestie… a tady se bestie projevuje v podobě velké pandy červené, jenž slouží jako metafora k magické pubertě. Inovativní přístup k jinak dost klasickému tématu, který umí pracovat jak se silnou nostalgií, nepředvídatelným chováním, balíčkem pubertálních emocí, tak solidní dávkou trapných situací a gagů. V novince dochází pochopitelně i na zcela uvěřitelný konflikt mezi dítětem a rodičem a navazujícím odloučením, které útočí na správné emoce a rotující myšlenky. Baví mě... s jakou precizností a smyslem pro detail Pixar vypráví "banální" příběhy a přitom předkládá výpovědní hodnotu jako nikdo jiný z jejich konkurence a osobní vklad a zkušenosti se projevují takřka v každé scéně. Tohle bude nedoceněný střípek animované historie studia s lampičkou v logu a upřímně mě to mrzí. Jde totiž v jádru o stejně silný počin, na jaký jsme od těchto géniů běžně zvyknutí. ()
Třináctiletá Mei je průměrná puberťačka, která se kvůli rodině a hlavně mamince snaží nosit ze školy samé jedničky a nezlobit. Nebo alespoň nezlobit, když ji vidí máma. Jenže jednoho dne se probudí jako obří panda červená a zjistí, že staré rodinné prokletí je teď její problém. Pokud nechce vypadat jako obří zvíře, musí držet svoje emoce na uzdě. A pro třináctiletou holku není nic těžšího. Nová Pixarovka sice nepřekvapí co se týče příběhu, opět jde o střet rodičů, dětí a jejich pohledů na budoucnost, ale pořád je to velmi vtipné, dojemné a zábavné. Pixar tyhle věci zkrátka umí a i když tentokrát s originalitou šetřil, pořád je to mezi animáky první liga. Nebojte se vyrazit do kina, novou revoluci ale od Proměny nečekejte. ()
Z Pixaru je bohužel už jen průměrné studio, kterému se občas něco povede (Duše), ale většina produkce je už jen průměr (dřív tomu bylo naopak, asi do doby než začali místo jednoho filmu ročně chrlit dva). Tohle je průměrná disneyovka s nesnesitelnými dětskými postavami. Navíc mě štve, že kvůli podbízení se velkému čínskému trhu bude asi odteď už skoro každý animák obsahovat čínské postavy a motivy (a to i když se odehrává třeba v Kanadě). A český distributor se s vymýšlením českého názvu zrovna nenadřel... ()
Animák, z kterého vykašlávám chlupy ještě teď. Univerzální příběh o dospívání zabalený do roztomile plyšové mazlohaldy, který se v závěru zvrhne v souboj matky s dcerou. ()
Dívčí emocionální exploze o proměně v pandu červenou, kombinovaná s touhou dostat se na koncert boybandove kapely popravdě není úplně moje krevní skupina. Určitě to bude mít u malých divaček větší úspěch než u mě. Finále ve stylu Godzilly je ovšem tak neskutečný bizár, že jsem třeštil oči s čím to Myšák tentokrát zkouší. Originální určitě, ale znovu to vidět nepotřebuju. ()
V kontextu Encanto jsem vůbec nečekal nějaké zlepšení, i jsem si nějakou dobu myslel, že je od Pixaru obojí, leč momentálně stále Pixar tvoří vyspělejší animáky než Disney, i když na velkou pecku z ranku Up stále čekáme. Proměna je ale sympatická podívaná s mnoha přesahy, u které se ani dospělý nenudí a děti si v něm najdou spoustu oněch pand. Že bych ale potřeboval film někdy v budoucnu vidět znovu, to se říci úplně nedá, třeba až s dětmi. PS : Etnikum hlavní postavy mi došlo až po vjezdu do Chinatown. :D ()
Zatím asi můj nejvlažněji ohodnocený Pixar. Mohla to být fajn folklorní pohádka, jen kdyby se do ní tvůrci neodvážili nacpat tolik otravných moralit a rádoby zaručených receptů na bezproblémové dospívání. Červené pandy jsou roztomilé pouze v případě, kdy se nemaskují jako přísné učitelky sociálních věd. [Disney+] ()
Uniklé informace z Myšákovy kanceláře hovořily jasně, musí to být trošku čínské, musí tam být roztomilé zvířátko a musí to být pro mladé holky na začátku puberty. Výsledek této objednávky je Proměna. Určitě patří k tomu nejslabšího co pod lampičkou kdy vzniklo, ale něco mě říká že jako 40letý chlap jsem stejně nebyl cílovka :) Takže co tady řeším. 60% ()
'Turning Red' ve mně evokuje všechno, jen ne pocit, že se dívám na plnohodnotnou pixarovku. Nulový emoce, nulová originalita, nulová kreativita – o naprosto zaměnitelný animaci nebo frikulinní stylizaci ani nemluvě. A ponaučení? Že twerkováním územníte svou konzervativní matku..... ne, dík Disney, tvoje simpování a lezení Číně do prdele ti fakt nežeru, natožpak tvoji snahu přiživit se na prestiži Pixaru. ()
Sem tam má tahle pixarovka pořádně šílený děj. Svou ujetostí mi někdy připomínal spíše divné japonské anime, takže mi připadalo zvláštní vidět něco takového u velkého amerického animáku od Pixaru/Disney. Například dospívající holka se mění v přerostlou pandu červenou, což má pak divný dvojsmysl, v němž si mamka myslí, že má menstruaci. Má být červená panda symbolem změny v ženu? Má každá holka v sobě pandu, kterou by měla... zkrotit? Smířit se s ní? Rodiče jsou proti tomu, takže jsou proti tomu, aby jejich holčička dospěla. Jo, asi zhruba tohle má být poselství, který - opět - mi na pixarovku připadá docela hutný. Každopádně podle všeho je film fakt cílený spíš na malé holky. A kromě metafory s pandou tu máme další důležitý aspekt filmu a tím je posilování sebevědomí. Zajímavý je, že i když je hlavní hrdinka docela outsider a má nějaké problémy s rodiči, tak své problémy řeší docela rychle, dokonce bych řekl až "pohádkově" rychle. Tenhle film určitě není realistické zobrazení dospívání (i když si odmyslíte to proměňování se v chlupatou bestii). Hlavní hrdinka je totiž docela cool a hlavně má moc fajn kamarádky, díky kterým překonává své trable. Každopádně abych tuhle pseudo-analýzu už ukončil něčím normálnějším - Tenhle film mě hlavně dost bavil. Má moc pěknou animaci, milé sympatické postavy a dobrý humor. V lecčem typický, v lecčem netypický, ale celkově velmi příjemný animovaný film. (8/10) ()
[65%] Proměna je po stránkách animace opět zdařilá záležitost od studia PIXARU, je tu spoustu vtipných scének, postav apod. Celkově to má rychlý spád a nuda zde moc nehrozí, jen ta hlavní hrdinka mi přišla dost uječená (což se dá v jejím věku pochopit), ale přesto si mě moc nezískala. Závěr už jsem taky tak trochu odzíval, ale víc si ztěžovat nemůžu. Opakovaně se na tuto pixarovku dívat nebudu, ale k zahození to určitě nebylo, znám teda lepší kousky … ()
Český název je sice přeložený dost fádně, ale naštěstí samotný film tuctový není. Možná je těžké vždycky vyprodukovat dokonalý a magický animák na té nejvyšší úrovni, jako třeba V hlavě nebo Duše, ale moc si cením toho, že se Pixaru vždy daří vnést do každého projektu něco nového, neotřelého a mířit dostatečně vysoko, aby výsledek byl více než průměrným filmem. Povedlo se jim to u Frčíme a tentokrát se jim to povedlo znovu. Proměna (Turning Red) je filmem o dospívání a když pomineme samotnou proměnu v Pandu červenou, je vesměs o všem, s čím se tak běžná pubertální třináctka může potýkat a jaké emoce se jí zmocňují. Moc se mi líbilo, že tentokrát se Pixar nebál vsadit na čistě „holčičí“ stránku, včetně toho, že téměř všechny postavy jsou ženské. Statisticky vzato je totiž v příbězích (filmových, knižních či jiných) většina postav mužských a ženy vždycky zastupovaly to nižší procento. Filmů a příběhů s převládajícími ženskými postavami je skutečně málo a tvůrci v Pixaru si to nepochybně uvědomují. Tentokrát se proto zachovali velmi progresivně a výsledek se povedl. Naštěstí to není jen tak obyčejná holčičí pohádka s upištěnými puberťačkami, přestože to tak na první pohled může působit – což mimochodem dělá i dynamický a expresivní „anime“ styl, který režisérka zvolila a který je dalším novým prvkem, jenž jsme do teď u Pixaru neviděli. Čiší z toho velká snaha režisérky o autentické zobrazení dívčího světa - jeho tužeb, snů, starostí, přátelství, vztahů s rodinou… A ano, je to pubertálně „přepísklé“, ale tady je to záměr, který k tomu dobře pasuje. Stejně tak filmu sluší i jeho zasazení do nostalgického přelomu devadesátek a začátku nového tisíciletí. Tomu samozřejmě odpovídá i volba vizuálu a stylu pro klučičí kapelu, která vyvolává vzpomínky na někdejší Backstreet Boys, 'NSYNC a další jim podobné lamače dívčích srdcí. :D Osobně mě na filmu bavil ten nostalgický návrat do dívčích vzpomínek. Přesně toto dobové zasazení svým způsobem zaručuje, že si film užijí nejen dnešní děti a mládež, ale právě takto „nostalgicky“ i dnešní dospělé ženy, které třeba taky kdysi měly vlastní tamagotchi nebo vzdychaly nad nějakým tím boybandem. Navíc hlavní postava vnitřně rozpolcené a pubertálně emotivní Mei je díky svému zápalu a energii vlastně velmi sympatickou a svěží postavou. Trošku mi to připomnělo Mezi námi děvčaty (Freaky Friday), kde hlavní postava taktéž měla svoji hlavu a své trable a nerozuměla si s matkou. Tady je to ale trochu jiné právě v tom rozpolcení (poslušná dcera versus svérázná puberťačka) a v myšlence filmu, která směřuje nejenom k usmíření matky s dcerou, ale především k přijetí svého pravého já takového, jaké je. Možná tato myšlenka není až tak originální, ale její zpracování v tomto filmu má rozhodně mé sympatie. Ostatně pro dobrý film není vždycky nutné nějaké hluboké nové poselství. A ono nejde vždycky ve filmu použít zcela novou myšlenku. Důležité je, s jakou péčí a záměrem je film tvořený, protože přesně to dává vznik hodnotnému dílu. Myslím, že tady se to povedlo a vznikl zábavný a milý snímek, který srší energií, neotřelým stylem a nebojí se přijít s několika novými nápady (za mě bylo zároveň dobrou a progresivní volbou zavést tématiku menstruace, která je často i v dnešní době tabuizovaná a tím spíš bychom ji nečekali zrovna v pixarovském animáku… ale přesně to se stalo :) Takže palec nahoru). ~(4,3★)~ () (méně) (více)
Nakoniec viac záležitosť pre rovesníčky hlavnej hrdinky, než celorodinný film. Turning Red ma tak najviac upútal prostredím Toronta, na ktoré mám krásne spomienky. Finále v Sky Dome, Čínska štvrť a CN Tower. A príbeh adekvátny pre cieľovú skupinu. Čiže animák, ktorý na jeden krát poteší, ale nikdy ho už vidieť nepotrebujem. Asi ani s potencionálnymi potomkami v budúcnosti. ()
Trošku mi to připomínalo kung-fu pandu, nicméně je to moc hezké a milé. ()
Byl jsem velice mírný. 50% ()
Tak nejako dúfam, že tie percená pôjdu hore. A nie preto, že by som bol zastánca Pixaru a všetkého čo prinesú. Ale myslím si, že "Turning Red" je reálne skutočne dobre spracovaný film s dobrým posolstvom. Podobne ako koncom minulého roku som chválil "Encanto", tak s týmto filmom zdieľam v mnohom podobné pocity. V prvom rade ten rodinný element je tu spracovaný veľmi dobre. V druhom rade je to film, ktorý prináša dobrú lekciu nielen pre detí, ale rovnako aj pre dospelých. To finále je tak excelentne spracované, že som ostal veľmi prekvapený. Nečakal som, k čomu sa nakoniec film dostane. Rovnako aj myšlienka priateľstva, snaha nebyť perfektný, hľadanie vlastnej cesty, tyran môže byť vlastne celkom fajn... to sú všetko momentky, ktoré tomu dodávajú správnu hĺbku. A to ma teší. Animácie? Čo čakáte dnes od Pixaru? Kvalitná práca vo všetkých ohľadoch. Vyzerá to nádherne. Od pozadí, cez postavy až k tým špeciálnym efektom. Máme tu potom aj päťčlenný boyband 4-Town, čo je asi Pixarovská verzia "O-Town". Možno. Alebo podobnosť čisto náhodná. Neviem posúdiť. Každopádne film má v sebe ukrytých niekoľko skvelých prekvapení a ciest, ktoré robia z dobrého filmu pre mňa vynikajúci. A musím ho v tomto smere oceniť. Dúfam, že tie percentá pôjdu hore. A nielen kvôli tej pixarovskej animácii. Lebo si úprimne myslím, že film krásne hovorí jednu vec. Rodičia a deti sa o dôležitých veciach musia rozprávať a musia sa jeden toho druhého snažiť pochopiť. Inak budú neustále staré konflikty pretrávať aj naďalej. Film odporúčam vidieť a patrí medzi momentálne tohtoročné highlighty. Hodnotenie: A ()
Celý život mi život řídí matka, s tím je konec...řekla třináctiletá...tohle je tak poučný animak, až to bolí. A opravdu mám s dětmi koukat na animak kde se řeší menstruace tampony a vložky? To se animaky pro děti už tak posunuly? Ne fakt ne, hrozný ()
Jako nadšený příznivec animované tvorby jsem byl vždy zastáncem specifického způsobu vyprávění Pixaru, kde příběh a postavy mají přednost před ostatním. V uplynulých několika letech jsem viděl, jak se společnosti Pixar daří díky jejím postupným počinům. Byl jsem pozorovatelem na jejich cestě k přizpůsobení se nezbytným změnám a veledůležité rozmanitosti. Líbí se mi, s jakou precizností a smyslem pro detail Pixar vypráví "banální" příběhy, a přitom předkládá výpovědní hodnotu jako nikdo jiný z jejich konkurence. Tento film opět dokázal, že je dalším krokem správným směrem. Režijní debut Domee Shi „Proměna“ je jedinečný, je zcela odlišný od toho, co Pixar v poslední době natočil. Film je netradiční, místy trochu zvláštní a je si neuvěřitelně vědom své odlišnosti. Proto příběh radostně přijímá všechny podivnosti a zvláštnosti. Vyprávění vypráví hlavně o dvou věcech - jedna je o "vnitřních bestiích", s nimiž se všichni potýkáme a které máme všichni tendenci mít hluboko v mysli. A ta druhá je o útrapách, které prožívá dítě v před dospělém věku. Ačkoli zastřešující zápletka je v nejširších obrysech poněkud předvídatelná a finále působí na své vlastní dobro až příliš přehnaně, zůstává film po celou dobu pozoruhodně konzistentní. Po technické stránce je to výjimečná práce. Upřímně řečeno, není to žádné překvapení! Animace, vizuální stránka, barvy - bylo to plné živosti a energie. Také střih je dynamický, zvuk abstraktní a hudba kulturně odpovídající (s bonusovou popovou písní). Dabing je opět pozoruhodně zvládnutý příslušnými tvůrci. U filmu jsem se i přes pár nedostatků velmi bavil. Zpočátku jsem o tom nebyl přesvědčen a jsem si jistý, že vy budete mít stejný pocit. Důvodem je, že kdykoli slyšíme slovo "Pixar", naladíme se na něj s předsudky, s předem daným přesvědčením o tom, jak by jejich filmy "měly dopadnout", ale tento vynucený názor se může stejně dobře přetvořit, protože změna je právě tady a teď, v dobrém i zlém. A i když „Proměna“ není ani zdaleka nejlepší pixarovka, tak ji mohu vřele doporučit. /70%/ ()
Pixar je už dávno jméno o sobě. Animační studio zodpovědné za sérii Toy Story, Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Ratatouille, Vzhůru do oblak či V hlavě má již dlouhou dobu v oblasti animovaného filmu výstavní postavení. Z dnešního pohledu už nemá tak oslavnou pověst jako kdysi, tvorbu výjimečných světů, které pracují se silnými tématy ovšem pořád neztratili. Což dokazují i nedávné snímky Frčíme či Duše. 25. snímek studia Pixar, který nese název Proměna poté slouží jako režijní debut režisérky Domee Shi, která je zodpovědná mimo jiné za krátký snímek Bao pojednávající o ženě, která vychovává oživlý kousek knedlíčku a získala za něj Oscara za Nejlepší krátkometrážní animovaný film. Shi nyní dostala příležitost pro svůj celovečerní film, který opět výrazně vychází z jejího čínského původu a sází na coming-of age příběh třináctileté dívky, která se při vzrušení či stresech mění v obří červenou pandu. Je to celé alegorie na menstruaci? Spíše ne, i když je pravda, že na zmínku o ´´ červených dnech ´´ dojde (a film se v originále jmenuje Turning Red) a dojde i na přítomnost vložek. Nicméně diváci, kteří od Pixaru pořád čekají ten pravý vrchol by tentokrát měli víceméně zchladit očekávání. Animace přesně odpovídá standardu Pixaru. Některé předměty již nadále působí až děsivě reálně (především jídlo v jedné stylizované kulinářské scéně) a na obřích červených pandách jsou vidět poctivě vytvořené chlupy. Pixar navíc i tentokrát sází na tak trochu jinou stylizaci, která tentokrát výrazně čerpá z čínské kultury. Skladatel Ludwig Göransson k tomu obstaral věrohodný soundtrack, který též čerpá z čínské hudby a dalo by se ve finále říct, že Proměna z čínské kultury čerpá poměrně schopně. Na druhou stranu ovšem dojde i na povídku o podobném příběhu, který by se odehrával ve středověké Číně a tento samotný příběh by byl možná o poznání zajímavější a nosnější. Proměna je totiž pořád především filmem o pubertě. V Proměně jde poté určitě najít snaha o předání nějakého toho poselství o růstu osobnosti, dospívání a důležitosti rodinných vztahů, ono předávání poselství ovšem v součtu vlastně nefunguje tak, jak by mělo. Je to přitom Pixar, který skutečně dokázal nadělovat parádní celovečerní animáky, které dokázali ukojit dětskou cílovku a zároveň v sobě mít schopně i nějaké ty dospělé motivy, které následně dokázali (i když někdy tak trochu nenápadně) předat menším divákům. Zrovna u Proměny jde ovšem v pravidelných intervalech vnímat přílišný nástup infantility, kdy se film snaží tak trochu nahlédnout do duší třináctiletých děvčat. Shi přitom též vyrůstala v Kanadě, děj filmu je zasazen do roku 2002 a přitom všem nejspíš tak trochu čerpala ze svého dětství. Přesto v jistých případech působí ono vyobrazení puberty a ženských hormonů těžce nevěrohodně. Ale třeba to něžné pohlaví může vidět jinak. Pixar tentokrát kdovíjak zajímavý nový svět nepředstavil, protože tentokrát ani neměl možnost. Celým konceptem jakoby Proměna měla blíž k animákům Walt Disney Animation, než k Pixaru. Pixar je v tom poznat tak především skrze pečlivější animaci a především i skrze onu alespoň částečnou schopnost ty silná a částečně vážná témata předat. Přesto je při sledování těžké zbavit pocitu, že Pixar tentokrát kope tak trochu druhou ligu a i přes snahu o předání oněch vážných témat vlastně působí tak trochu bez ambic. I Luca měla alespoň to krásné italské prostředí, jenže tohle se odehrává v Torontu. A to nemá takové kouzlo jako italská riviéra v Lucovi. Snahu o nějaké poselství o síle přátelství a rodině jsou přerušováni lehkými zkraty, jako moment, který naznačí, že si kamarádky hlavní hrdinky vlastně na kamarádky jen hrají (ten moment pak vlastně nikam nevede), na zjištění toho, že se hlavní hrdinka mění v červenou pandu se reaguje překvapivě klidně a závěr, který působí dojmem snahy o odkázání na Godzillu působí v součtu tak trochu nuceně. Na ony zkraty jde pořád možná tak trochu snést argument, že jde o příběh 13-leté slečny a ten její svět je i díky tomu tak trochu naivní stejně jako ona. Zajímavý je též fakt, že Luca je ve finále spíše o boji ústřední hrdinky se sebou samotnou. Přesto Proměna zůstává víceméně dějově prostá a ty poselství rozhodně nepředává dvakrát silně. A nepůsobí ani dvakrát hravě, ani dvakrát působivě. Ani vyvrcholení filmu nemá dvakrát velké srdíčko a v součtu to tak skutečně působí, že v Pixaru tentokrát nikdo nedbal na to, co na tomto studiu bylo vždy tak fascinující. Snad krom té nadále famózní animace. U Proměny jsem osobně vlastně zažil přesně ten pocit, který jsem nikdy neměl mít. A to ten pocit, že vyjdu z nějaké pixarovky a tentokrát si neřeknu, že jsem se dočkal toho možného vrcholu. Což mě o poznání víc mrzí jako člověka, který má prakticky každou pixarovku velmi rád, po Luce jsem měl ovšem i tentokrát vnitřní pocit, že Pixar zastal za očekáváními, které díky předchozím skvělým výkonům divák očekává. A i když je animace pořád fenomenální, to samé se vlastně o žádném jiném aspektu Proměny říct nedá..... () (méně) (více)