Mnohočetní maniaci

Opět se John Waters ukázal ve svym úchylnym světle a nestydí se ukázat cokoliv a nebát se ničeho. A tak kromě různejch nechutnejch záběrů, ujetejch nápadů, nahoty (hlavně nestydatejch koz) a sexuálních úchylek nechybí černej humor, násilí, hipíci a jiny pochybny existence. Všechno samozřejmě natočeny silně amatérsky (že to kolikrát vypadá jak z grotesky), ale to už k režisérovi tak nějak patří. Dočkat se můžeme i několika černejch narážek na vraždu Sharon Tate, která byla těhotná zavražděná asi rok před vznikem filmu Charlesem Mansonem. Taky Ježíšova křížová cesta mi v tomhle filmu připadala jako mnohem větší utrpení, než co natočil Mel Gibson, chch. Místama to ale prochází obdobím nudy. "I love you so fucking much that I could shit." Žádny velky mistrovsky dílo to neni, ale v jakym jinym filmu uvidíte znásilnění humrem? Většinovej divák nemá šancu to pobrat... aji já jsem měl problémy. (17.09.2014)

Zkusim ještě Pink Flamingos, ale pokud to bude podobná "kvalitka", s Watersem končim. MM je mega-nízkorozpočtovka (imdb uvádí $ 5.000), tenhle problém však nebude hlavním šutrem úrazu. On celkově tenhle bizarní brak je hodně o neumětelství: někdy srandovním (konečný masakr v obýváku), mnohdy však jen trapném. Černobílé, rádoby zvrácené soft porno, ve skutečnosti však uřvaný, ukecaný a nudný underground, v němuž jsem si cestu nenašel. Ta jedna hvězda je v podstatě jenom za WTF závěr, ve kterém šíleného/šílenou Lady Divine znásilní obří humr. Nezapomenutelná scéna! (24.04.2014)

A opět tu máme další úchylárnu, kterou dohromady ušili John Waters a Divine. Tentokrát se jedná o něco trochu jiného, než na co jsme od této dvojice zvyklí. A to, že se jedná o černobílý film je teď vedlejší... Ale začněme pěkně od začátku: Hlavní hrdinkou je zde Lady Divine, která vede potulný cirkus, který předvádí divákům všemožné prasárny a úchylnosti. Ve skutečnosti se však jedná o partičku lupičů, která své diváky na konci představení okrade, načež se přesunou do jiného města. Po jednom takovém "vystoupení" se Lady Divine dozví, že její přítel se tajně schází s jinou ženou, a naštvaně se chystá danou situaci vyřešit. Cestou je však znásilněna a na chvíli se zastavuje v kostele. Zde potkává podivnou lesbu a zažije s ní intenzivní sexuální rozkož. A zde právě nastává to, co je u Waterse neobvyklé. Během jejich... hm... aktu (sama nevím, jak to nazývat) se rozvíjí obrazový příběh o Ježíšově utrpení. Je zde snaha o nalezení určité paralely s tím, co Lady Divine prožívá a co prožíval Ježíš na kříži. Současně nám Waters ukazuje záběry bičovaného Krista a poněkud nechutného lesbického... čehosi. Sama nevím, jak si tuto pasáž vyložit. Měla to být provokace vůči církvi či snad nějaké vyšší poslání, které jsem nepochopila? Ať je to tak či onak, ona část filmu byla na můj vkus moc zdlouhavá a do celkového konceptu mi moc nezapadala, což ve výsledku způsobilo, že hodnotím níže, než obvykle u Waterse dělám. P.S.: Jistá scéna s humrem je tak krásně náhodná, trashovitá a bez zdaleka jekéhokoliv smyslu, že ji prostě musím zbožňovat :). (30.01.2012)

Tohle je opravdu svým způsobem mistrovské dílo. Je jasné že většinové publikum tohleto nepobere, ale pro fajnšmekry a nadšence do sedmdesátkových sleazy snímků je tohle povinnost. A mělo to skvělý soundtrack (Elvis- just because, jailhouse rock...) I love you so fucking much I could shit. (23.01.2013)

Můj první Waters, a možná poslední. Od úvodních titulků je zřejmé, že budeme sdílet pohled někoho, kdo opovrhuje vytříbeností, a první čtvrthodina slibuje ostrovtipnou protiměšťáckou jízdu. Zbytek filmu (s výjimkou výstupu Pražského jezulátka, oné humří čtverylky ke konci a akčního závěru) mě ale zklamal - překvapivě ne svojí výstředností, ale nudností. Být Američanem, mluvil bych možná jinak. (08.02.2022)