Polyester

Portrét americké předměstské rodinky, které fungování se ze dne na den zhroutí. Dcera hloupá nána, syn agresivní úchyl, táta bezcharakterní hovado a máma dobrosrdečná, hysterická puťka závislá na nich všech. Watersův v jistých kruzích kultovní bizár, který pobaví bizárním mikrosvětem postaviček, ale bez roztomile přepálených nechutností, jaké naservíroval v Pink Flamingos, nezanechá tak výraznou stopu. (24.12.2019)

Výborná psychedelická komedie Polyester asi nebude tím správným šálkem čaje pro každého a nejspíš si ji užije jen velmi specifický okruh diváků. Stejně jako v Pink Flamingos, jiném filmu od režiséra Johna Waterse, i zde je hlavní hvězdou transvestita Divine. Tentokrát se však neobjeví v roli úchylné a veskrze odporné ženské, ale obyčejné ženy v domácnosti Francine, která se stala obětí šikany ze strany svých dětí i nevěrného manžela. Její jedinou kamarádkou je střelená uklízečka, která přišla k nevídanému bohatství a žije si teď na vysoké noze. Francine postupně propadá alkoholu a utápí se v depresích. Vypadá to jako veskrze smutný příběh, ovšem pokud budete naladěni na tu správnou notu, hodně se u toho nasmějete. Pár výhrad bych možná měla k několika finálním scénám, ale celkově jsem s výsledkem velmi spokojená. (18.01.2012)

Jeden ze tří filmů, které jsem viděl na letošním Festivalu Otrlého diváka a zároveň jediný z nich, který si dovolím bodově ohodnotit. Celkově je to nic moc, nemá to žádnou moc pointu a tak nejak mě to nenadchlo. A to ani experimentální čichovou kartou Odorama, kde mi připadalo všech deset smradů stejných. Bod za speciální jednorázové dedikované titulky kina Aero. (07.03.2015)

GOD, FRANCINE, THERE MUST BE A GOD! EVERYTHING IS SO BEAUTIFUL! Francine Fishpaw má život na hovno a každejch pět minut se něco posere. Manžel jí zahejbá, syn je maniak, dcera je prostopášnice a matka z ní jen ždímá prachy. Mno nakonec se vše v dobré obrací. Pošahaný snímek z 80 let, jako by vyklusal ze stáje Tromy. Na film jsem se podíval jen kvůli miniroličce pankového šílence Stiv Batorse, který tady nemusel nic hrát a prostě byl sám sebou. (08.09.2017)

Smrdí to sice poněkud uniformně, ač autenticky jako proprděný, přehnaně čistěný gauč mojí bábrle ze sedmdesátých let a dojmu silně dodávají jednorázové titulky umisťující Květušku na pražský Žižkov kousek od nechutného semeniště neřesti, pornokina Aero, ale tož ona trocha těch cirgusáren taky občas neuškodí. (07.03.2015)