Polyester

Polyester přináší trochu jiný satirický pohled na život na americkém předměstí. A protože to natočil Waters, už předem jsem tušil, že půjde opět o extraordinérnost velkého ražení. Nakonec ne, tentokrát se režisér držel docela na uzdě a k mému údivu tento film inklinuje spíše k mainstreamu oproti jeho předchozím počinům. Jeho osobitý přístup se naštěstí nevytratil. "Hrdinkou" je Francine (ztvárněná transkou Divine), žijící si na předměstí se svým odporným pohrdavým maželem, odpornými úchylnými dětmi a svou fóbií ze smradu. Francine se ze dne na den složí celý její život a ona se snaží pak všemožně postavit zpět na vlastní nohy...Nutno podoktnout, že ani v nejmenším nelituji, že jakožto divák v teple svého domova nemám tu možnost vyzkoušet Odoramu. Dle výrazu tváře Francine jsem si mohl živě představit co zrovna cítila, a to myslím stačí. Film byl záměrně naivní, až absurdní, herecké výkony tradičně úděsné...ale já se dost dobře bavil. (17.05.2009)

Není to tak přehnaný jako Pink Flamingos, ale celkem zdařile se o to snaží. Opět tak blbý, až je to dobrý, prostě jeden z těch filmů, o kterým si můžete myslet co chcete, ale určitě na něho nezapomenete :-). Je sice hereze nahodit tak absurdní asociaci, ale tou non-stop hysterií Divine mi to připomnělo Zulawskiho "Possesssion" :-) (14.09.2020)

Smrdí to sice poněkud uniformně, ač autenticky jako proprděný, přehnaně čistěný gauč mojí bábrle ze sedmdesátých let a dojmu silně dodávají jednorázové titulky umisťující Květušku na pražský Žižkov kousek od nechutného semeniště neřesti, pornokina Aero, ale tož ona trocha těch cirgusáren taky občas neuškodí. (07.03.2015)

Výborná psychedelická komedie Polyester asi nebude tím správným šálkem čaje pro každého a nejspíš si ji užije jen velmi specifický okruh diváků. Stejně jako v Pink Flamingos, jiném filmu od režiséra Johna Waterse, i zde je hlavní hvězdou transvestita Divine. Tentokrát se však neobjeví v roli úchylné a veskrze odporné ženské, ale obyčejné ženy v domácnosti Francine, která se stala obětí šikany ze strany svých dětí i nevěrného manžela. Její jedinou kamarádkou je střelená uklízečka, která přišla k nevídanému bohatství a žije si teď na vysoké noze. Francine postupně propadá alkoholu a utápí se v depresích. Vypadá to jako veskrze smutný příběh, ovšem pokud budete naladěni na tu správnou notu, hodně se u toho nasmějete. Pár výhrad bych možná měla k několika finálním scénám, ale celkově jsem s výsledkem velmi spokojená. (18.01.2012)

Jeden ze tří filmů, které jsem viděl na letošním Festivalu Otrlého diváka a zároveň jediný z nich, který si dovolím bodově ohodnotit. Celkově je to nic moc, nemá to žádnou moc pointu a tak nejak mě to nenadchlo. A to ani experimentální čichovou kartou Odorama, kde mi připadalo všech deset smradů stejných. Bod za speciální jednorázové dedikované titulky kina Aero. (07.03.2015)