Polyester

Melodramatická komédia o žene, ktorej život smrdí. Ďalšie z vydarených diel pápeža trashu Johna Watersa, ako ho onehdy tituloval spisovateľ William Burroughs. Nakrútená v systéme ODORAMA, spočívajúceho v tom, že každý platiaci divák v kine spolu s lístkom dostal stieraciu kartičku s číslom. Mal si ju zotrieť v momente, kedy číslo zhodné s kartičkou zablikalo na plátne. Z kartičky sa vyvalila "vôňa" akú práve cítila hlavná hrdinka (v podaní nezabudnuteľného výstredného transvetitu Divina). Šlo o také chuťovky ako aróma smradľavých ponožiek, prepálená masť a pod. (19.03.2006)

Výborná psychedelická komedie Polyester asi nebude tím správným šálkem čaje pro každého a nejspíš si ji užije jen velmi specifický okruh diváků. Stejně jako v Pink Flamingos, jiném filmu od režiséra Johna Waterse, i zde je hlavní hvězdou transvestita Divine. Tentokrát se však neobjeví v roli úchylné a veskrze odporné ženské, ale obyčejné ženy v domácnosti Francine, která se stala obětí šikany ze strany svých dětí i nevěrného manžela. Její jedinou kamarádkou je střelená uklízečka, která přišla k nevídanému bohatství a žije si teď na vysoké noze. Francine postupně propadá alkoholu a utápí se v depresích. Vypadá to jako veskrze smutný příběh, ovšem pokud budete naladěni na tu správnou notu, hodně se u toho nasmějete. Pár výhrad bych možná měla k několika finálním scénám, ale celkově jsem s výsledkem velmi spokojená. (18.01.2012)

GOD, FRANCINE, THERE MUST BE A GOD! EVERYTHING IS SO BEAUTIFUL! Francine Fishpaw má život na hovno a každejch pět minut se něco posere. Manžel jí zahejbá, syn je maniak, dcera je prostopášnice a matka z ní jen ždímá prachy. Mno nakonec se vše v dobré obrací. Pošahaný snímek z 80 let, jako by vyklusal ze stáje Tromy. Na film jsem se podíval jen kvůli miniroličce pankového šílence Stiv Batorse, který tady nemusel nic hrát a prostě byl sám sebou. (08.09.2017)

Jeden ze tří filmů, které jsem viděl na letošním Festivalu Otrlého diváka a zároveň jediný z nich, který si dovolím bodově ohodnotit. Celkově je to nic moc, nemá to žádnou moc pointu a tak nejak mě to nenadchlo. A to ani experimentální čichovou kartou Odorama, kde mi připadalo všech deset smradů stejných. Bod za speciální jednorázové dedikované titulky kina Aero. (07.03.2015)

Smrdí to sice poněkud uniformně, ač autenticky jako proprděný, přehnaně čistěný gauč mojí bábrle ze sedmdesátých let a dojmu silně dodávají jednorázové titulky umisťující Květušku na pražský Žižkov kousek od nechutného semeniště neřesti, pornokina Aero, ale tož ona trocha těch cirgusáren taky občas neuškodí. (07.03.2015)