V zemi

Ben Wheatley vyrazil za lockdownu do lesa na houbičky a natočil při tom biják obestřený dvěma paradoxy. Tím prvním je, že se nedokáže oprostit od rámce pandemie, ačkoli mu to vůbec nic nepřidává, ba naopak to vyznívá naprosto zbytečně. Druhý a o poznání tragičtější spočívá v tom, že "In the Earth" je vrcholně senzorické dílo, které může naplno zapůsobit pouze v kině, kde dojde k absolutnímu možnému odevzdání se jeho vjemům, ale nikdo ho v kině pořádně vidět nemohl. (08.01.2022)

Dlouho jsem váhal, na co že se to vlastně dívám, tedy na jaký žánr. Na horror určitě ne. Tak na nějaké postapo scífko? Na nějakou mysteriózní new age ptákovinu? Na psychedelický thriller? Na ekologicko-epidemiologickou agitku, napsanou nějakým covidiotským přizdisráčem? Došlo mi to bohužel dost pozdě na to, abych "to" stopnul a vyhodil, a z povinnosti jsem "to" už dorazil. Ale vám to prozradím předem, jako varování: jedná se o extrémně nezáživnou pseudomysteriózní krávovinu, jejíž děj jsem vlastně ani pořádně nepochopil. Snad něco o jakési nelidské entitě, o duchu lesa nebo přírody nebo o kom, o tajemném kameni s tajemnými znaky, který ani pořádně neuvidíte, stejně jako tajemnou čarodějnou knihu, o psychotropních/halucinogenních spórách, o více nebo méně pošahaných vědcích, kteří se s entitou snaží komunikovat pazvuky, stroboskopem a lidskými oběťmi, to vše natočeno s hereckými ochotníky, epileptickou kamerou a nepřitažlivou amatérskou formou... Zaujme-li "to" někoho, tak mu tímto gratuluju. Já dávám slabou jednu za hezkou Indku (nebo Indiánku?), sekání prstů sekerou, stanový kolík v oku a závěrečné titulky, které byly z celého filmu to nejpovedenější. A zkritizuju aspoň dva scénáristické kiksy: 1.Ukradne-li mi někdo přes noc pod širákem boty a všude kolem se válí mraky všelijakých látek (stan, spacák, oblečení), jistě dál nepůjdu lesem bosý, abych si zrasil chodidla, ale lehce si vyrobím provizorní ovinovačky. 2.Pokud mi nějaký pošuk usekne prsty a chystá se mě zjevně později zabít, tak v případě, že se dostanu z pout, nepraštím ho jen něčím po hlavě a nezačnu utíkat, ale budu ho mašlovat do šišky tak dlouho, dokud neuvidím mozek, abych měl jistotu, že už po mně nepůjde, to je snad jasný jak facka. (20.06.2021)

Psychedelická hororová jazda o komunikácii s prírodou, ktorá môže byť nebezpečná. Záver ma síce trochu sklamal, ale inak som si celý čas užíval výbornú atmosféru a tajuplnosť zradných lesov (alebo ľudí). Rozumiem však, že pre množstvo divákov bude Wheatlyho film veľmi uletený (čo aj je), no pre mňa osobne v dobrom slova zmysle. Po rade novodobých jump scare hororov som si rád pozrel film, ktorý ma zaujal originálnym námetom. Ak očakávaš priamočiary krvák, budeš sklamaný. (13.06.2021)

Vraj psycho horor. Psycho určite, horor neviem, asi nie. Pretože keď divák, že pri fejkovom rezaní prstov na nohách ide viditeľne o rezanie gumy či iného druhu pryžovej hmoty, tak to nepôsobí nijako strašne. Možno keby použili plastelínu, bál by som sa viac. Pretože si veľmi dobre pamätám ako ma po nociach strašili Chobotnice z II. patra. (12.06.2021)

Relativně nevšedně zasazená túra po hlubokém lese (v době doznívající těžké celosvětové pandemie => kontrol, testů, opatření) se zvrtla do navýsost psychedelické napůl monstr, napůl folklórní legendy. Asi jako kdyby čarodějnice z Blair zešílela z/do o106 blikajících stroboskopů a podprahově dunivých basů. Moc jsem to tedy nepobral, nicméně přírodní záběry si kamera vychutnala stejně, jako artově nepříčetný režisér pár slušně odpudivých krváků (zašívání chodidla). (08.01.2024)