Night Stalker: Hon na sériového vraha

Omylem sem to vzal od 2.dílu...Ale ani ten 1.si nenechám ujít. Dokument je zajímavě naservírován. Je vidět, že si s tím někdo dal práci, páč to nejsou jen rozhovory a starý záběry, ale taky nový takový ty napínavý záběry se strašidelnou hudbou :o). Než sem viděl tenhle seroš, tak sem vůbec netušil, že někdo podobnej kdy žil. Takovejhle brutální vrah, kterej prostě jen dělal čistokrevný zlo. Tady je vidět, jak se policajti marně snažili tohodle maniaka odhalit. Ale jak říkal jeden opravdickej prezident - Pravda a lásky vždy zvítězí nad lží a nenávistí. (23.01.2021)

Mnozí kamarádi a známí nechápou, jak můžu mít rád horory. Proč se dobrovolně vystavuji něčemu podle nich negativnímu, z čeho je mi úzko a po čem se bojím. Marně se jim snažím vysvětlit, že horory pro mě nejsou negativní, necítím se po nich úzko a že jsem z nich maximálně trochu “rozcitlivělej”, co ale platí ještě více o kvalitních dramatech, na které koukají i oni. Snažím se jim vysvětlit, že horor je žánrová zábava, postavená na umu režiséra hrát si s divákem, s jeho emocemi a současně s filmařskou formou, která u nich vyžaduje daleko větší inovaci než u těch nejkvalitnějších vztahových dramat. Hororů můžu vidět pět za den a třicet za filmový festival. O to víc mě baví a jsem po nich o to více hladový. Protože chci pobývat ve fantaskním světě neomezené představivosti jejich tvůrců, které se co do rozmanitosti může rovnat pouze žánr sci-fi. ____ Co ale je pro mě horor ve stejném smyslu slova, jak ho vnímají všichni ti nechápající odpůrci žánrového hororu, jsou věci jako tahle minisérie. Vystavěné nikoliv na fantazii kreativních nadšeneckých filmařů, ale na reálném podkladu dokumentaristicky odkrývající nepochopitelnou anomálii, škodný element našeho světa zosobňující ultimátní hnus a zlo. Věci jako tento seriál mi stačí vidět jednou za rok. Předtím to byl maďarský film Saulův syn. Taky reflektující realitu a taky paradoxně bez přívlastku “horor” mezi jeho oficiálními žánry. (21.01.2021)

Spousta typicky amerického patosu, gest a vzhledem k obecně známé neschopnosti amerických kriminalistů potírat činnost sériových vrahů i přehnané heroizování jejich "schopností". Na druhé straně pak démonizování jednoho vychrtlého ultrazbabělého zmrdečka, který si beze zbraně netroufl ani na patnáctiletýho kluka, takže to svoje pentagramové peklo ordinoval hrdinskou střelbou do spících mužů,  rozespalých žen či alfasamecky dominantní sexualitou vůči dosluhujícím seniorkám. Škoda, že namísto těch nevinných obětí neskončily dobodané všechny ty Ramirezovy nadržené groupies, zasypávající jeho vězeňskou celu svými uměleckými akty a návrhy k sňatku. To by se myslím k logice věci slušelo mnohem víc. 60% (04.10.2021)

Lahůdková dokumentární záležitost, která ve vás ještě dlouho po zhlédnutí bude rezonovat. Takový hnus se vám z hlavy jednoduše nevypaří, bohužel. Audiovizuální zpracování tohoto dokumentu patří k té nejužší špičce, v tomto ohledu to nemá moc konkurenci (to srovnání s filmem Drive fakt není úplně mimo, má to něco do sebe). Ten styl mě zaujal, hlavní dva detektivové plus nespočet dalších novinářů, svědků či přeživších povídají o tomto monstru, vše doplněné opravdovými fotkami z těch hrůzostrašných míst, kde se ty mrazivé vraždy udály. Plus vše tak úžasně sestříhané, že to ten výsledný hutný dojem dokáže jen umocnit. Jak seriál postupně během čtyř epizod spěje ke svému konci, tak jako divák víte, že se kolem hlavního vraha utahuje smyčka, prostě, že ho brzo chytí (bavilo mě, jak každý díl skončil menším cliffhangerem, takže jste neodolali tomu nutkání pustit si další díl). Jenže jak jsem nic o tomto strašlivém roku v LA nic nevěděl, tak jsem jen zíral s otevřenou hubou na ty různé zvraty. Nabídne to emocionální chvíle, nabídne to tísnivou atmosféru, k které vám bude krev tuhnout v žilách.........Nabídne to jednoduše vše, co by měl správný dokument zabývající se tímto námětem obsahovat. Takže plný počet. Za mě 9/10 (22.01.2021)

Nikto si nemohol byť doma za zamknutými dverami istý! Tento americký dokument vo mne zanechal oveľa silnejší, aj keď samozrejme v negatívnom zmysle, pocit a zhnusenie zo zvráteného masového vraha ako britský Rozparovač. Dej má spád, posúva sa vpred a diváka nenudí, lebo v každej minúte sa niečo deje. Keď už máte pocit, že ste svedkom dostatočného počtu zvráteností, objavia sa ďalšie. Egoistický psychopat so sklonom ku satanizmu si dokonca osvojuje meno, ktoré mu polícia a média našli: Night Stalker. Pri jeho odhalení a procese vnímame jeho suverénne a neohrozené vystupovanie. Aj keď kamera sa zameria na pohľad do jeho temných očí cielene, je to mrazivý moment, uvedomíte si, aké to muselo byť naživo – aj cez televíznu obrazovku po vás chodia zimomriavky. Zaujali postavy obidvoch hlavných vyšetrovateľov – Franca Salerna a Gila Carillu, vyšetrovanie sa podpísalo na ich fyzickom a psychickom zdraví, ako sami priznali a tiež na ich rodinách. Silné boli aj momenty, keď vypovedala dnes už žena v strednom veku, vtedy 6-ročné dievčatko, ktorej ublížil. Rovnako silno zapôsobí výpočet krívd, ktoré sa stali vrahovi od útleho detstva s konštatovaním, že to je presne recept, ako vychovať narušeného človeka, ktorý sa neštíti pred ničím. (25.02.2021)