Herkulova dobrodružství

Na první pohled si člověk řekne, že se jedná o typicky lacinější rychlokvaškový sequel dané doby, který opakuje přísliby prvního filmu, ale naplňuje je s menším rozpočtem. Vyprávění, kde Herkules má navrátit Diovi jeho blesky, zavdává k epizodám pojatým po vzoru videoherních levelů a vyplňovaným peckovačkami i trikovými sekvencemi. Stejně jako v případě Cozziho prvního "Herkula" či jeho legendární "Hvězdné srážky" zdejší naivní stylizace, pestrobarevné kulisy a primitivní triky dohromady spolu s toporným herectvím utváří unikátní styl, který si lze snadno zamilovat. Cozzi neusiloval o hyperrealismus a uvěřitelnost, ale naopak miloval rukodělné efekty, papundekl a naivní fantastyčno Raye Harryhausena, Iširó Hondy či Georgese Mélièse. Bohužel kvůli uspěchanosti a lacinosti produkce představují "Herkulova dobrodružství" spíš jen matnou vzpomínku předností a osobitosti jeho vrcholných děl. _____ Na druhou stranu ve světle zběsilé geneze filmu se výsledek ukazuje jako vlastně velký zázrak a doklad Cozziho zručnosti. Když pro Cannon Italia, S.R.L., italskou odnož legendární trashové továrny Menahema Golana a Yorama Globuse stříhal prvního "Herkula", paralelně s tím se dokončoval jejich první italský počin "The Seven Magnificent Gladiators". Z jeho výsledku byl Golan natolik zděšený, že okamžitě vyrazil režiséry i šéfa celé Cannon Italia, a poprosil Cozziho, jestli by fiasko nemohl zachránit přestříháním a natočením nových scén. S Ferrignem se domluvili, že za desetinu své obvyklé gáže bude k dispozici na dva týdny dotáček (protože kdyby někdo viděl "Gladiátory" bez úprav, tak mu to zničí kariéru) a Cozzi napsal a rozjel natáčení nových scén. Jenže pak si cannoňáčtí cifršpióni spočítali, že lepší než zachraňovat sračku, bude ji odepsat a za dohodnuté zlomky nákladů získat rovnou celý nový film. Cozzi tak musel vymyslet k roztočeným novým sekvencím celý scénář a před Ferrignem se tajilo, že místo dotáček vzniká nový film. Cozzi se na tenhle podnik nevykašlal jen proto, že měl slíbeno, že Cannon bude financovat jeho vysněný projekt "Sindibád sedmi moří" (byť jeho realizace nakonec dopadla v typicky cannoňáckém duchu ještě děsivěji). Cozzi prokazuje značnou felxibilitu a vynalézavost, když v rámci zběsilých produkčních podmínek, přiškrceného rozpočtu a nesoudného dozoru shora dokázal z celé situace vydojit maximum a navíc i relativně soudržný film. Fakt, že Ferrigno už na finální scény nebyl k dispozici, protože dohodnutá doba na údajné dotáčky vypršela, vyřešil Cozzi tím, že závěrečný duel realizoval jako animaci za pomoci rotoskopie sekvencí z prvního filmu. V prvním díle se mohl vyřádit na své milované stop motion animaci a dopřát si řadu různých miniatur, efektů i studiových setů (na které upomíná jejich recyklací v náležitě natahovaných úvodních titulkách dvojky). Tentokrát se bez toho musel obejít a tak vše vyřešil punkovým natáčením v lesích a na veřejně přístupných ruinách v okolí Říma. Různá monstra a nadpřirozené bytosti opět zajistila rotoskopie, na které dále ušetřil tím, že místo nového materiálu, který by sloužil kreslířům jako podklad, je nechal obkreslovat záběry ze svých oblíbených fantastických bijáků jako "Mothra", "Zakázaná planeta" či "King Kong". (16.01.2023) (méně) (více)