Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tanečnice Marie (Alena Doláková) a její přítel František se snaží zachránit svůj vztah pomocí odpovědí na 36 otázek, díky kterým se podle vědců zamilujete do kohokoliv. Jenže čerstvě třicetiletá Marie má plnou hlavu jiných, mnohem důležitějších otázek. Má cenu pokračovat v kariéře, ve které nikdy nedosáhne vrcholu? Dokáže překonat svůj strach z průměrnosti a být se sebou spokojená? Přestane jí matka někdy mluvit do života? A hlavně – stojí její vztah vůbec za záchranu? Šimon Holý ve svém formálně výrazném celovečerním debutu přináší nebývale autentický pohled na vztahy, sny a starosti dnešních lidí okolo třicítky. (Aerofilms)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (39)

Vajonek 

všechny recenze uživatele

Tenhle film asi nesedne každému, mně se ale do vkusu i nálady trefil téměř na sto procent. Naprosto přirozeně jsem se už po chvíli sledování dokázala vžít do hlavní hrdinky, líbilo se mi, jak úsporně, pouhým jemným gestem, mimikou, pár slovy či naopak někde zase trochu přehnanými reakcemi, bylo vyjádřeno obrovské množství pocitů, nálad, jak se dařilo vybudovat atmosféru nejistoty, určitého prázdna a nespokojenosti v situaci, kdy by přece člověk mohl být spokojený, když se mu zdánlivě nic tak strašného neděje. Bavilo mě, jak se střídaly naprosto vážné hovory o ničem s hlubokými myšlenkami, či spíše jak se v těch na první pohled a poslech obyčejných řečech najednou objevilo něco hlubokého. Bylo to vtipné, dojemné, poučné, cítila jsem s tím snímkem a Marií příjemné propojení. Líbila se mi černobílá kamera i hudba, taneční vystoupení, ale i jen to, když se sedělo a mlčelo. Alena Doláková měla před sebou zdánlivě snadný úkol, ale věřím, že ztvárnit Marii uvěřitelně, přirozeně bylo ve skutečnosti obtížné a jí se to podařilo podle mě neskutečně. Asi jediné, co bych změnila, byl závěr který bych si představovala přece jen trochu uzavřenější, s jasnějšími konturami. A některé scény bych možná trochu prostříhala. Na výborném zážitku z jednoho na první pohled malého a nenápadného filmu, jenž je ale právě tím typem filmu, kvůli kterým mám kinematografii ráda, to ale nic nemění. A protože je to tu podle mě s 65 % podhodnocené, dávám plný počet hvězd, ač je to celkově za mě tak na pomezí čtyř a pěti. 80 %. ()

somnar 

všechny recenze uživatele

Chvilku jsem si myslel, že to skrze tematizování „průměrnosti“ poťouchlým způsobem komentuje kariéru hlavní herečky známé skrze neúspěch v „Hollywoodu“, ať už to pod mediálním balastem znamenalo cokoliv, pak mi ale došlo, že to tak úplně není. To urputné herectví, kdy se vždy v rámci snad jediné minuty vystřídá celý rejstřík od koketérie až po natahování na pláč, je totiž nesnesitelné a vůbec se kvůli němu nelze k té postavě dostat. O lidech, kterým se „neděje nic hrozného, ale přesto jsou nešťastní“, a jejichž problémy se „v českém filmu příliš neotevírají“ to bohužel neřekne nic, co by nešustilo papírem, příčemž tu těžkopádnost a chybějící poetiku trochu vyváží až poslední taneční číslo, které tomu konečně dodá nějakou osobitost. Za mě už je to ale pozdě. ()

Reklama

Rimsy 

všechny recenze uživatele

S nedostatkem lehkosti a nadhledu, ale také zjevným porozuměním tématu a snahou jej adekvátně zachytit. Právě tak vytvořil Šimon Holý svůj celovečerní debut, který bude pro leckoho moc artový či generačně nepochopitelný, přesto je však ve své skromnosti značně sympatický. Více zde. ()

M.i.k.e 

všechny recenze uživatele

komorní a docela intimní vztahová konverzačka, která mi v lecčems připomněla o něco starší Hru s Jiřím Mádlem. Bylo poměrně zajímavé postupně pronikat do života ústřední dvojice o které se divák dopředu nic nedozví a která se pomocí mnohdy dost banálních otázek z jakéhosi testu snaží přijít na to jestli má vůbec smysl aby spolu nadále zůstávali. Ano, je to artovka, která navíc navzdory stopáži nikam nespěchá takže je velká šance že to neosloví úplně všechny, ale na režijní debut je to solidně přesvědčivé a uvěřitelné a Alena Doláková je v hlavní roli velmi dobrá...70% ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Zrcadla ve tmě jsou celovečerním debutem Šimona Holého, jde přitom o očividný nízkorozpočtový film, který většinu času sází především na dialogové konfrontace dvou hlavních postav, kdy je každou položenou otázkou od psychologa Arthura Aarona více jasné, že vztah Marie a Františka rozhodně není ideální. Zrcadla ve tmě jsou přesně ten typ filmu, který bude velkou část diváků odrazovat. Především díky jeho artovému vzhledu i obsahu půjde dost možná o ten typ filmu, který diváci v půlce filmu vzdají. Zrcadla ve tmě nejsou zrozena pro to být mainstreamovým filmem. Je to škoda, protože mají Zrcadla ve tmě spousty do sebe.   V téměř hodinu a půl dlouhém filmu jdou poznat na první pohled nenápadné ambice. Zrcadla ve tmě jsou sice malým filmem, zásadní rovina spočívající v pohledu na lásku a mezilidské vztahy ovšem funguje skvěle. Divák je od samotného počátku vržen do dotazových přestřelek Marie a Františka, přičemž je pozornost především vržena na Marii v podání Aleny Dolákové. Právě Doláková je jeden z hlavních důvodů toho, proč ten film tolik funguje.   Ve své první hlavní roli dala Doláková naprosto všechno a jde rozhodně o jeden z nejsilnějších lokálních hereckých výkonů letošního roku. I 99% ústředního pokládání Aaronových otázek kamera sleduje právě Dolákovou, ten film na ní stojí a padá. Její Marie je ztvárněna přirozeným výkonem, právě ústřední pokládání otázek působí naprosto přirozeně a lidsky/scénář ze života. Doláková ovšem především dokáže prodat veškeré silnější emotivní momenty. Právě Zrcadla ve tmě snad Dolákové nakopnou hereckou kariéru.   Jde o intimní film. Rozhodnutí o černobílé barvě dělá hodně, nejen formou vizuální podoby, ale také tím, že vlastně sedí k očividnému duševnímu rozpoložení hlavní hrdinky. Kamera dokáže šikovně pracovat s barevným kontrastem, v jistých místech si chytře hraje se stíny a celkově vizuální stránka rozhodně nezaostává za obsahovou formou. A rozhodnutí, že během pokládání otázek bude obraz ve formátu 4:3 přesně odpovídá pocitu stísněnosti a intimity.   Na první dobrou se může zdát vlastně těžké takový film roztáhnout na celovečerní délku, ve finále se ovšem ukáže, že Zrcadla ve tmě jsou spíše než příběhem Marie a Františka především příběhem Marie. V součtu do sebe zapadne průlet Aaronových otázek, taneční nácviky i další letmé okamžiky, které postavu Marie ještě více polidšťují. Mohl Holý do filmu zpracovat i druhý pohled na situaci z pohledu Františka a film by tak o vnímání vztahu (kde se sem tam může někdo poznat) mohl říct ještě něco trochu více? Mohl film teoreticky ještě více prozkoumat postavu Marie? Teoreticky ano, to ovšem neshazuje fakt, že je v Zrcadlech ve tmě cítit lidskost. Traumata ze života Marie sice nepitvá do detailu, dokáže je ovšem věrohodně prodat a divákovi potencionálně do hlavy přihodit chvíli existenciální krize a zamyšlení se nad tím, že je život někdy fakt zkurvenej. Takový typ emocí každý film nevyvolává.   Režijní debut Šimona Holého stojí za to. Levná, přesto pocitově silná a vtahující podívaná. Necelá hodina a půl specifického pohledu na lásku a mezilidské vztahy a lehký závan svěžího větru v rámci tuzemské formy. Zrcadla ve tmě rozhodně nejsou prvním lokálním filmem podobného typu, na rozdíl od většiny konkurence ovšem nepůsobí jako art na oko, ale skutečně nejen vizuálem, ale i obsahem silně. Osobně rád od Holého v následujících letech uvidím další věci a jsem zvědav na směr, kterým se vydá. Adaptace Maryši se po závěru přímo nabízí! () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (3)

  • Všechny taneční scény si Alena Doláková odtančila sama, protože na dublérku nebyly finanční prostředky. Na tanec se připravovala 4 měsíce v kuse, přičemž tréninky trvaly až 8 hodin denně. (SONY_)
  • Celovětová premiéra filmu proběhla 24. srpna 2021 na 55. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. (SONY_)

Reklama

Reklama