Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je rok 1941 a v Čechách vládnou neomezenou rukou němečtí nacisté. Inženýr Otakar Racek je nadmíru opatrný člověk, který se za každou cenu snaží vyhnout problémům. Zatímco některé jeho kolegy zatýká gestapo, on dostává nabídku na ředitele nového oddělení. Když odmítne pomoct manželce zatčeného odbojáře, jeho ženou Vlastou to otřese. Má ho však ráda, dokonce tak, že je smířena i s nenávistí Otakarovy zámožné matky. Jednoho dne Vlasta doma na pár dnů ubytuje svého starého známého Ondřeje Rýdla, jenž je na útěku před gestapem. Žena jej před manželem vydává za vzdáleného příbuzného. Otakar však podlehne žárlivosti a na radu své matky si na sledování Vlasty najme soukromého detektiva. Ten je ovšem zároveň konfidentem gestapa a za každého zatčeného odbojáře dostává tučnou odměnu...
Působivé psychologické drama z období okupace natočil režisér Jiří Weiss podle skutečné události, zpracované v románu K. J. Beneše Rodný hlas. Úvodní část filmu tvoří filmový týdeník, režisérem uměle sestavený z různých dobových reportáží. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (31)

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Co je to za novoty? - Jo...to bude až do vítězství - Tak to už vydržíme, ne?" Jedni z nejlepších herců své doby nám tu předvádí výborné okupační drámo, které, podle mě, není skoro vůbec zasažené dobou výroby. Nechápu, co ostatní viděli, ale já viděl střet několika charakterů k nastalé situaci a doslova rodinný odboj. Skutečně, tak rudé, jak se tady uvádí, to ani zdaleka není. Högerův krásně ustrašený ředitel a vedle něho skvělá Vlasta, jako jeho pravý opak. Rozhodně to mohlo dopadnout daleko hůř. Kdyby se film nechal pár let uležet...ale kdo mohl tušit, co bude. Přesně jako v době, ve které se film odehrává, nejistota, strach, ale i rozhodnost konat. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Vyborne vykreslena atmosfera protektoratu. Skvely Karel Hoger v roli bojacneho inzenyra a Vlasta Chramostova jako jeho odvazna manzelka, ktera mj. nesouhlasi s jeho povysenim v nemecke tovarne. Z hercu jeste urcite zaujme Otomar Krejca a Sona Neumannova. Velmi dobry scenar a klasicky zrucna rezie Jiriho Weisse. ()

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Vynikající Karel Höger jako představitel velmi špatně napsané postavy ve snímku o tom, kterak byl ten komunistický odboj aktivní a statečný a jak zbaběle se zachovala vyšší třída obecně. Dramaticky ještě celkem slušné, ovšem některé scénáristické "fígle" (Mireček jako element zapřičiňující odhalení konspirací) jsou vyloženě nefunkční a těžce hledané. Jiří Weiss se tentokrát moc nepředevedl, i když na druhou stranu ani vyloženě nezklamal a některým scénám s gestapem občas nechybí příjemná věrohodnost. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Je zcela evidentní, že původní myšlenkou tohoto filmu bylo představit domácí odboj za okupace jen jako záležitost chudých proletářů a zobrazit na postavě titulního hrdiny zkaženost a amorálnost tzv. vyšší třídy, režiséru Weissovi se však podařil vcelku zdařilý kompromis. Kolega Pohrobek zde zmínil scénáristickou nefunkčnost závěrečného odhalení, které narušuje jinak dobrou stavbu dramatické linie. Karel Höger ale podává v roli netečného inženýra Racka, kterého strach a zbabělost přivedou až na lidské dno, vynikající výkon. Současný divák je pak nucen ke stejnému kompromisu jako tvůrci. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Oceňuji Weissovu snahu narušit hranice rigidního filmového tvaru neúnosným intertextovým entrée, jakkoliv se obávám, že je ani doboví diváci příliš nedocenili. Filmový týdeník totiž naneštěstí nenavodil ani atmosféru, ani nestimuloval divákův svědecký zrak. Zato mimořádně silně účinkovalo mnohostranné diskvalifikování titulního antihrdiny, a to i díky únavným klišé, kterých Weiss využil i později ve svém snad ještě slabším Zbabělci. Účelové zrychlení klíčové úvodní krize – varovat ohroženého odbojáře, či nevarovat – znemožnilo i tak skvělému herci, jakým byl Karel Höger, konkretizovat mnohovrstevnatost bezprostředního řešení. Nepochybuji, že ony vteřiny patřily k těm nejdelším v životě bojácného inženýra, ale jejich filmové ztvárnění se rozplynulo jako pot v moři potu. Co následovalo, bylo již jen variování jedné slabošské polohy. Z ostatního pak zbyly jen různě se protínající linie rozumění, nerozumění, důvěry, strachu, dětinskosti (dospělé i dětské) – a především němoty. A patos. A pak vše skončilo. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama