• vypravěč
    ***

    Oceňuji Weissovu snahu narušit hranice rigidního filmového tvaru neúnosným intertextovým entrée, jakkoliv se obávám, že je ani doboví diváci příliš nedocenili. Filmový týdeník totiž naneštěstí nenavodil ani atmosféru, ani nestimuloval divákův svědecký zrak. Zato mimořádně silně účinkovalo mnohostranné diskvalifikování titulního antihrdiny, a to i díky únavným klišé, kterých Weiss využil i později ve svém snad ještě slabším Zbabělci. Účelové zrychlení klíčové úvodní krize – varovat ohroženého odbojáře, či nevarovat – znemožnilo i tak skvělému herci, jakým byl Karel Höger, konkretizovat mnohovrstevnatost bezprostředního řešení. Nepochybuji, že ony vteřiny patřily k těm nejdelším v životě bojácného inženýra, ale jejich filmové ztvárnění se rozplynulo jako pot v moři potu. Co následovalo, bylo již jen variování jedné slabošské polohy. Z ostatního pak zbyly jen různě se protínající linie rozumění, nerozumění, důvěry, strachu, dětinskosti (dospělé i dětské) – a především němoty. A patos. A pak vše skončilo.(25.1.2019)

  • Schlierkamp
    *****

    Velmi povedené drama z období okupace s výborným K. Högerem, který se představí jako inženýr Racek, jenž svou zbabělostí, netečností a snahou nečinit si problémy, zapříčiní dramatický rozpad jeho rodiny. Rackovy psychologické pohnutky jsou ve snímku dostatečně nastíněny a dovolím si tvrdit, že nejde o naprosto jednostrannou postavu. Jeho manželku si zahrála skvělá V. Chramostová, jíž patřila zejména druhá polovina filmu, v níž gradovala rodinná tragédie. Drama se prezentuje dobře vykreslenou tísnivou atmosférou strachu před okupanty, kolaboranty a udavači. Ve snímku vystupují herecké hvězdy té doby, děj nenudí a je stále co sledovat. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujali Z. Dítě, jako člen ilegální organizace, O. Krejča a J. Mareš v rolích kolaborantů a S. Neumannová v roli hlučné, avšak bohaté Rackovy matky. Po Uloupené hranici další vynikající filmový počin pana režiséra Weisse.(27.8.2012)

  • mh.mail
    ***

    60% — Překvapivý film, který jsem snad doposud ještě neviděl. Za minulého režimu se tomu asi nedalo divit, vzhledem k obsazení hlavní ženské role. Ten příběh je jiný, než jak vypadala většina filmů o odboji za druhé světové války. Je pravda, že schematismus tam je značně přítomen, ale jinak jsou tam také neotřelé situace, například zásadní příspěvek dětské všetečnosti a sourozeneckého „válčení“ do osudů hlavních hrdinů. Film je to už tak starý, že překvapili Václav Postránecký a Jaroslav „Vizír“ Someš v dětských rolích.(7.6.2017)

  • rivah
    **

    Rozvrstvení společnosti na kolaborující inteligenci či měšťáky a odbojářské dělníky hrubě zkresluje skutečnost. Byla to právě inteligence, bývalí důstojníci, sokolové apod., kteří tvořili páteř odboje a skončili pak v koncentrácích nebo byli za heydrichiády odsouzeni k smrti, protože právě hlavu národa chtěli nacisté zničit. Dělnictvo bylo za války podporováno zvláštními příděly, rekreacemi apod., takže nemělo důvod se bouřit, tedy aspoň ne ve větší míře.(29.8.2018)

  • Marthos
    ***

    Je zcela evidentní, že původní myšlenkou tohoto filmu bylo představit domácí odboj za okupace jen jako záležitost chudých proletářů a zobrazit na postavě titulního hrdiny zkaženost a amorálnost tzv. vyšší třídy, režiséru Weissovi se však podařil vcelku zdařilý kompromis. Kolega Pohrobek zde zmínil scénáristickou nefunkčnost závěrečného odhalení, které narušuje jinak dobrou stavbu dramatické linie. Karel Höger ale podává v roli netečného inženýra Racka, kterého strach a zbabělost přivedou až na lidské dno, vynikající výkon. Současný divák je pak nucen ke stejnému kompromisu jako tvůrci.(21.6.2009)