Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Život každého ľudského jedinca sa nezadržateľne rúti od narodenia k smrti. Preto časozberné dokumenty zaznamenávajú skôr regres ako progres. Vysvetlenie je jednoduché - jednoducho doba života sa kráti. Vitálne životné funkcie vekom oslabujú, niekedy kolabujú a partnerský život (ak nejaký je) čelí náporom dlhoročnej rutiny. Preto je veľmi pozitívne, ak sa časozberu podarí opak: od regresu k progresu. Presne tak to má bojovníčka Karolína. Od pubertálneho experimentovania s liekmi a blbnutiami v meste k tvorivému prerobeniu ruiny na vidieku na parádny dom pre neustále sa rozrastajúcu rodinu. Aj keď bola občas v priebehu všetkých tých rokov v totálnych sračkách, nikdy sa nevzdávala. Ako sama v jednom z takých období poznamenala, zistila, že sa sama o seba postarať dokáže. Dielo nalievajúce nádej a optimizmus, že život má zmysel, stačí len vôľa urobiť niečo pre uskutočnenie svojich snov. Dokumentárna rozprávka. Pritom nie až taká raritná a nereálna. Námet aj vyústenie fajn. Spracovanie je ale extra zdĺhavé. Napríklad pri zaznamenávaní rekonštrukcie domu, som mal pocit, že viem o každom zbúranom múriku, každej novej priečke a každom spálenom starom tráme. 70%. ()
Nie je to zďaleka najlepší Třeštíkovej časozberný dokument, ale za sympatickú hlavnú hrdinku určite veľa bodov hore. Za istých okolností to pokojne mohlo skončiť ako Katka. ()
Možná, že za dalších 20 let bude Karolínin příběh zajímavý, ale dnes jen baví ty, kteří mají život nastavený v podobných mantinelech. Opravdu není nic obohacujícího na hodinového přehlídce rekonstrukce baráku. Tyhle malé velké příběhy zažívá spousty lidí a nikdo jim netleská. Ale dokážu si představit, že jakmile děti odrostou, začne ta idylka skřípat. Protože sen jednoho se automaticky nestává snem druhého. ()
Neuvěřitelně pozitivní film, ta euforie z něj ve mně žije ještě dlouho poté, co jsem to viděl. Karolína je krásná žena (za mlada vyloženě okouzlující) se silným příběhem a já jsem měl na konci dokumentu velkou radost z toho, jak to všechno dopadlo a co se jí podařilo vybudovat. Myslím, že by jí to hodně lidí mohlo závidět, nejenom ten její krásný dům a skvělou rodinu, ale hlavně ten nezdolný optimismus, který mi ale zrovna v tomto případě přijde skutečně nakažlivý. Jak bolestně Karolína kontrastuje s takovou Marcelou! (což je podle mě asi nejdepresivnější film Třeštíkové vůbec). Marná sláva, každý jsme si ty karty vytáhl trochu jiné a každý se prostě na šťastné planetě nenarodil, ale podle mě máme přesto pořád na výběr mezi bolestínskou pasivitou (Marcela) a pozitivní činorodostí (Karolína). Pardon dámy, že vás tak stavím do latě, ale mně se to prostě strašně nabízí! Velký divácký zážitek, za který jsem - jako už tolikrát předtím - té královně časosběrných dokumentů hluboce vděčný. UPDATE 9.3.2021 - Ten film mě maximálně bavil i na podruhé s odstupem několika týdnů, a byl jsem prostě vyloženě okouzlený Karolíninou osobností a tou její povahou a přístupem k světu. To je tak neuvěřitelně inspirující! Leč pravděpodobně takřka nepřenosné, se obávám. Ty velké časové skoky na začátku dokumentu jsou sice zvláštní a v tomto ohledu se jeví poněkud nekoncepčně, kolik prostoru se naopak věnuje posledním letům a zvelebování domu, ale osobně bych to režisérce nevyčítal a v podstatě mi to nevadilo, protože mě osobně ten film, resp. ten PŘÍBĚH, v první řadě silně dojímá a strašně jsem nově fandil té mladé holce s cígem ve felicii, aby vše dobře dopadlo, ačkoli jsem už znal konec, což mi vlastně přijde vtipné, ale nelze jinak. ()
„Je to hrozný, ale super. Co má bejt to přijde a nějak se to zvládne, musí. Nic jinýho taky nezbejvá.“ Dokument sice nebyl tak dokonale střižený jako jiné její časosběry (v druhé půlce mnohé přebývalo na úkor první třetiny, kde to Třeštíková vzala až příliš hopem a mnohé chybělo), nicméně Karolína, která z povrchní nány vyzrála v úžasnou ženu, je tak nevyčerpatelný zdroj optimismu, vytrvalosti, síly a odhodlání, že mi nejednou spadla čelist. Už jenom vidět ten dokument dokáže neuvěřitelně dobít baterky a vlastní problémy najednou získávají zcela jiný rozměr. Takže za mě prostě super a vždy, když budu remcat na své problémy, tak si prostě pustím kousek, aby mě to přešlo. ()
Karolínin životní příběh je fascinujícím důkazem, že i dnes existují lidé, kterým se slnil jejich sen. Nezdolná energie, vytrvalost, překvapující vyrovnanost a nakažlivý optimismus pomohly této neobyčejně silné ženě dosáhnout svého vytčeného cíle – úspěšné rekonstrukce zanedbaného venkovského sídla, v němž postupně nacházela uspokojení i naplnění svého života po boku milujícího partnera a tří zdravých dětí. Chce se říct: šťastná to žena! ()
Opět výborný časosběrný dokument. byl jsem zvědavý, jestli hyperaktivní pracovitá, schopná žena, chovající se jako chlap může mít úspěch v životě a nalézt životní spokojenost a zdá se, že ano. Mnoho věcí si divák musí jen domýšlet. Zajímalo by mě v jaké oblasti ruinu koupila kdy "je to tady tak krásné". Bylo příjemné sledovat, že jako jedna z mála žen se fyzicky moc neměnila ani netloustla. Když v šestnácti hrdinka říká „Můj největší problém momentálně je, že nemám 165 korun na vstupenku na koncert kapely Erasure.“, zcela ji chápu. V dalším střihu se Karolína zase octne bez partnera, je těhotná, má šest zvířat, dvě hypotéky, čeká ji rekonstrukce vyhořelého domu a umanutě a nezdolně říká, že vše zvládne. Přitom nemá feministické výrazy. Během celého dokumentu se neobjeví nikdo z jejích příbuzných. ()
Časosběrný dokument (rozprostírající se na ploše 30 let) o životě jedné ženy. Třeštíková si dozajista vybrala zajímavou protagonistku, protože o zvraty neměla nouzi. Dalo by se říct, že v mnoha ohledech vyplnila typické předpoklady dnešního světa. Začíná to výběrem školy, kterou za ni typicky zvolili její rodiče, což je úkaz více než častý. Nejzajímavější však byly její vztahy. Pokaždé, když se zdálo, že našla „toho pravého“, tak se něco přihodilo a prásk!, přítel se raději zdejchnul a nechal jí na krku barák na zboření. Vůbec mě to nepřekvapilo u Martina, když o něm poprvé začala mluvit jako o „tom chlápkovi“. To zrovna nevypovídá o hluboké lásce. A po rozvodu se z žalu dát dohromady s dalším chlapíkem a hned si nechat udělat dítě? Může být větší klišé? :D Trochu omezené byly její názory v mladším věku ohledně jejích kolegů, kteří, protože nekouřili a nepili alkohol, byli nudní suchaři. Nebo že když jezdíte MHD, tak jste socky... na druhou stranu je to pochopitelné, ve 23 letech nemáte ještě ponětí o světě. A taky je to dáno povahou. Hřálo mě u srdíčka, že ve 39 našla konečně lásku svého života, vypadala velmi šťastně a spokojeně. Líbil se mi její přístup k životu. Nerozčilovala se nad maličkostmi a neřešila nepodstatné věci. V závěru, v segmentu, kdy bylo Karolíně 46 let, mi hodně svou povahou, ukecaností a důrazností hodně připomínala jednu členku mé rodiny. Každopádně manžel, 3 děti, 6 psů a 5 koček v jedné domácnosti, to bych vyskočil z kůže. Karolína očividně miluje pozornost a pocit, že se má neustále o koho starat. ()
Zase trochu jiný pohled Třeštíkové na lidské osudy. Po všech těch fetkách či neúspěšných troskách tu máme příběh silné ženy, která klidně mohla skončit nějak obdobně jako většina lidí z Třeštíkovského portfolia, ale tentokrát se ústřední hrdinka zlomit nenechala a vypracovala se v úspěšnou osobu, matku, manželku a člověka, který tu zanechá pozitivní stopu... A tak by to mělo být - nejen ukazovat všem odstrašující příklady v podobě Katky, Reného a dalších, ale také ukazovat to, že to prostě jde... ()
Paní Třeštíková časosběrné dokumenty fakt umí. Musím se přiznat, že mi Karolína tak do půlky dokumentu moc nesedla, nevěřila jsem, že svůj život zdárně ukočíruje, a měla jsem o ni a o dcerku obavy. Ale ukázalo se, jak je to silná osobnost, jde si za svým a dokáže překonat všechny překážky. Asi si toho báječného chlapa fakt zasloužila. Nezapomenu její: "No je to hrozný, opravdu hrozný.......ale dobrý" Tak tomu říkám optimismus :) ()
Také se přikláním k názoru, že paní Třeštíková měla štěstí na výběr hlavní postavy. Karolína sice zpočátku nevypadala jako chodící atomovka, ale při otloukání životem se z ní prostě stala. Jistě by zvládla život bez chlapa, ale bylo na ní vidět, že je sice silná, ale nestojí o to být sama. Kdyby se nezjevil Pavel, určitě by si našla někoho jiného. Ale Pavel se našel naštěstí docela včas, takže si mohli dopřát i tak pěknou velkou rodinu. Gratulace. ()
1772. hodnocený film: ()
Karolína se Třeštíkové povedla ()
Helena Třeštíková má zřejmě „čuch na lidi”, o nichž se rozhodne natočit časosběrný dokument. Anebo patří k těm, co mají prostě štěstí stejně jako Karolína, která mohla dopadnout hodně nevalně, ale nakonec se z ní vyklubala úplně suprová ženská milující život. ()
Tak tady musím dát za příběh i kameru jednoznačně 5*. Tak sympatickou hlavní hrdinku příběhu jsem dlouho neviděla. ()
Budování a dětské radosti. Když se daří ()
Doba se nám zrychluje, tak šup šup, už to nemá úroveň Manželských etud. Paní není šálek mého čaje, žene se životem na výkon, žádný přesah... mužská energie... Jo ---Hezká pec 😁 ()
Časosběrné dokumenty jsou myslím fascinující zvlášť pro nás, kteří jsme tak trochu (a dá-li Pánbůh) v polovině života. Téměř každého napadne: a jaký by byl ten můj film? Je to to známé : "Odkud pocházíme a kam jdeme?" U Karolíny je úžasné celkové vyznění - ještě v jejích (tuším) 36 letech to vypadá všelijak - svobodná budoucí maminka s ruinou statku a hypotékou na krku.... Karolína je ale optimistka, která se nejen nehroutí, ale taky nevzdává a za cca 10 let je všechno jinak. Celkově film vyznívá velmi optimisticky a doufám, že tak už to pro hlavní protagonistku zůstane. Konec mi připomenul citát konce jednoho (rovněž velmi optimistického) britského filmu: VŠE SE NAKONEC V DOBRÉ OBRÁTÍ A POKUD SE DOTEĎ NEOBRÁTILO, ZNAMENÁ TO, ŽE ZATÍM JEŠTĚ NEJSTE NA KONCI ! ()
Karolína žije prakticky normální život, diváka však přesvědčí svým optimismem a odhodláním s vírou, že vše se nakonec v dobré obrátí. ()
Opravdu inspirativní žena, která neměla v životě štěstí na základní životní dispozice, které jiní berou za samozřejmost, které nabudeme přirozeným dospíváním, a které jsou očekávané společností. Vztahy, manželství, rodina - a s tím ruku v ruce opora, finanční a psychická pomoct ne-li jistota však nejsou samozřejmostí. Jde tak o jeden z mála šťastných konců životních osudů. K tomu její síla díky optimismu, který má v povaze - to je do života neskutečné štěstí. Zprvu sama na ruinu, hypotéky a dítě. Dnes žije v domě snů, u tepla rodinného krbu, v kompletní rodině. Kéžby měl každý, kdo trpí samotou takové štěstí. ()