Dracula

Browningovo zpracování je pro mě velkým zklamáním. Při té vší chvále jsem očekával něco propracovanějšího. O jakékoliv temné či hororové atmosféře se nedá ani mluvit. Už po prvních dvaceti minutách jsem měl spíše chuť se smát. A hrůza mě jímala pouze z toho, jak někdo mohl zprznit takto zajímavé dílo. Herecké výkony trapné (a obzvlášť ten stále vychvalovaný Bela Lugosi...vždyť se do té role vůbec nehodí...a jeho vystupování je spíše k smíchu, než aby někoho postrašilo...zlatý Max Schreck), vizuální stránka nebyla o moc lepší. (08.12.2006)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)

Se Stokerovou knihou to sice nemá společného vůbec nic, avšak stále se jedná o výbornou a hlavně atmosférickou záležitost s perfektním Lugosim v hlavní roli. Za geniální Frankensteinovou nevěstou to maličko zaostává, přesto bych Draculu směle označil za jeden z nejlepších raných hororů studia Universal. (19.07.2009)

Výrazná mysterióznost Bely Lugosiho napomohla vytvořit z Draculy kultovní záležitost přetrvávající mnoho desítek let. A nutno dodat, že i značnou měrou Toda Browninga, který se nespokojil s pouhým přenesením Stokerovi předlohy, ale vnesl do přitažlivého příběhu nesmazatelnou symboliku. Pochmurnost prostředí se plně ztotožňuje s proměnlivou mimikou Lugosiho obličeje; od dobrosrdečného odevzdání až po úlisný úsměv završený palčivými záblesky uhrančivých očí. Tím se Bela Lugosi zcela oprávněně staví do pozice jednoho z nejlepších představitelů upířího hraběte. „Zemřít, být opravdu mrtev, to musí být nádherné.“ (20.01.2011)

Ten, který začal tu megaúspěšnou řadu Universal hororů. Ale nutno podotknout, že Murnau knokautoval Toda Browninga K.O. a jeho expresionistické pojetí v o 9 let starší verzi se mnohem více hodilo k pánovi temnoty a zla. Tady se děj řítí jako splašený a všechny potenciálně zajímavé věci jsou zredukovány na minimum. Scény z Transylvánie a Drákulova hradu jsou odbyty během 10 minut, i když s moc pěknými kulisami (a s pásovci místo krys), plavba na Demeteru na 2 minuty, kde se vystřídají pouze dva záběry – na palubu lodi, přes které se přelévá moře a statický pohled Draculy – no, a drtivá většina stopáže se pohybuje v ulicích Londýna a nudných interiérech, kde je tolik atmosféry, že by se za pouhý nehet vešla. A taky mám problém se samotným Lugosim. Jeho démoničnost tu vytváří osvětlení očí v makrodetailech, jinak když nahodí svůj typický škleb, jenom každou chvíli čekám, že pronese svoje legendární „Beware. Beware of the big, green dragon that sits on your doorstep. He eats little boys, puppy dog tails and big, fat snails.“. Ano, Ed Wood mi prostě démonickou auru Bély zkazil :o) (10.03.2024)