Gerechtigkeit für Selvin
Justice for Selwyn
Režie:
Jiří WeissKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Klaus Schwarzkopf, Jiřina Šejbalová, Míla Myslíková, Vladimír Brabec, Věra Tichánková, Alexandra Myšková, Zuzana Kočová, Josef Kemr, Bohumil Šmída, Jiří Holý, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Rudolf Hrušínský v černé komedii o muži, který proti své vůli zasvětil život boji za spravedlnost. Televizní film na motivy povídky Karla Čapka... Osud bezvýznamného básníka Leonarda Undena je ve filmu transponován do mediální atmosféry konce 60. let 20. století. Čapkův mistrovský příběh tak dostal další dimenzi. Stal se ironickým obrazem doby, černou komedií o snadnosti manipulování davem, o ošidnosti hesel, o fenoménu zvaném veřejné mínění, o moci mediální slávy… Tento pozoruhodný koprodukční česko-německý snímek vznikl ve vrcholném období české televizní tvorby v roce 1968 v pražském televizním studiu. Scénář napsali na motivy jedné z Čapkových "Povídek z jedné kapsy" dramatik Zdeněk Bláha a režisér filmu Jiří Weiss. Snímek se ještě podařilo narychlo uvést v premiéře v prosinci roku 1968. Pak nastaly časy, které nebyly filmu nakloněny. V obnovené premiéře se pak objevil na televizní obrazovce až 29. května 1996. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Komedie? Leda VELMI černá. Ladění příběhu je sice posunuté jinam než tomu bylo v Čapkově povídce, ale i tak není příliš nad čím kmitat bránicí. Tak jak to je, je to ovšem velmi umně stylizováno, a Rudolf Hrušínský je (jako obvykle) excelentní, takže hodnocení Spravedlnosti Pro Selvina nemůže být záporné. A závěrečný "plot twist", kterým se už Čapek nezatěžoval, je takovou silně ironickou trešničkou na dortu. Ode mě 80% ()
Noli tacere. Již z námětu bezpečně rozeznáte rok vzniku. Problém je, že Weiss nejde až na kost a celé to pouze klouže po povrchu. Víte sice, co autoři chtějí sdělit, ale nějak se jim to nedaří. Na satiru je tu málo satiry, na černou komedii málo humoru a na drama málo dramatických momentů. Čapkova kratičká povídka tohle zvládala lépe, byť výsledek je hodně volně na její motivy. A je to škoda, jelikož herecky je film na výši a i po hudební stránce odvádí Zdeněk Liška své řemeslo tradičně výtečně. ()
Spravedlnost pro Selvina je film, který ve mě v průběhu sledování vzbuzoval po dlouhou dobu velké naděje, které ale na jeho konci z větší části nenaplnil. Zajímavou látku, která slibovala jednak několik rovin výpovědi, jednak se mohla pohybovat na hraně několika žánrů, nakonec tvůrci zploštili do podoby konfliktu mezi bezskrupulózním vyděračem a jeho obětí zajímavě zahranou Rudolfem Hrušínským. Na filmu je vidět vstup západního koproducenta, vizuál je zkrátka nablýskanější oproti tehdejší běžné produkci 60. let. Pro mě zajímavější byla rovina vzniku a působení různých hnutí bojujících za cokoli a snaha vyrábět hrdiny a mýtizovat jejich chování. Upravovat si zkrátka realitu k lepšímu obrazu. Jak říká hrdina příběhu: "Vlastně to tak nebylo, ale píšou to moc hezky." Tahle rovina vyprávění je ale potlačená a přímočarosti a síle sdělení amerického snímku Hrdinou proti své vůli nedosahuje ani velmi vzdáleně. Scénáři také neprospělo určité velikášství, schází mu uměřenost - za čin básníka Undena se v reálném světě Nobelova cena nedává... Celkový dojem: 55 %. ()
Zase jeden úžasný herecký výkon Rudolfa Hrušínského, ke kterému navíc hraje fantastická hudba Zdeňka Lišky. Trpce mrazivý příběh s cynicky vtipnými momenty, který má co říct a říká to bez problémů. ()
V něčem opravdu výjimečně zajímavé (od provokativního nadčasového námětu po vtipné použití filmového týdeníku), v něčem trochu pokulhávající (zbytečné opakování stejných motivů, postava Selvina a její dabing). Taky jsem si samozřejmě všimla Liškovy hudby, a navíc mi byla hrozně povědomá. Po chvíli usilovného přemýšlení jsem si uvědomila, že mi připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem. A snad i z té radosti, že jsem si vzpomněla, zaokrouhluji lehce rozpačité hodnocení nahoru. ()
Nebylo to špatné, hodnotné poučení je zde, že. Rudolf Hrušínský skvělý, ale neméně dobrý (ač logicky předabovaný) i Klaus Schwarzkopf. Ale bohužel rozjezd je trochu vlažný, střední pasáž únavná a až poslední třetina se vlastně pořádně rozjede. Co se mi ale líbilo byla jednoznačně výprava, na takový minifilm a na tu dobu velmi solidní. Celkově bych tak hodnotil jako "poctivý průměr". ()
Panu Hrušínskému slušely tyto složité postavy, neboť byl Mistrem svého oboru...! ()
,,Cože 50 000 za vraždu? Čekal jsem tak 5 000! - Tak to ho donuťte k sebevraždě! '' ---- Čapkovu předlohu jsem nečetl. Do filmu jsem šel kvůli době vzniku a Hrušínsému. Nakonec to nebylo až tak špatné a na TV film se jedná docela o výpravnou záležitost. Film se totiž neodehrává u nás a tak jsou tam policisté v extra uniformách, zápaní vozy a i když vezmu jen všechny ty kostýmy muselo to jít do peněz. Zápletka je jednoduchá. A je docela i ze života. Občas se člověk přitočí úplně náhodou k něčemu co ho katapultuje do úplně jiných sfér aniž by o to usiloval. Tam pak záleží na něm jak to ustojí. Jestli film v něčem rozhodně nefungoval pak to bylo v tom, že se opravdu nejednalo o komedii. Jinak Hrušínský klasika, super vákon a líbila se mi i Jiřina Šejbalová. Od filmu jsem čekal i nějakou skrytou narážku na režim umně vpravenou vzhledem k období vzniku, ale nic takového jsem tam nenalzl. Je to prostě taková zajímavá TV jednohubka s opět perfektní hudbou pana Lišky. Dávám za 3 šály na počest pana Undena ! * * * ()
Se spravedlností nejdál dojdeš. Ano, skutečně až na samý konec. Leonard Unden nemůže mlčet, zdvihá prst a ukazuje světu, kde je pravda, ten nejjvíce relativní pojem ze všech. Přiznám se, že jsem čekal preciznější uchopení (od všech tvůrců). ()
Jako jo, jenže moje vnímavost pro takové kusy kulminovala asi tak před čtvrt stoletím. Aspoň pokud jde o ty o jednom předem čitelném plánu. ()
Zajímavé je, že i při délce jedné hodiny se podařilo Weissovi najít způsob, jak diváka místy nudit. Jenže pak se najednou zase film oklepe a má takové tempo, až se člověku točí hlava. ()
Poviedku som kedysi veľmi dávno čítal, našťastie som si ale už takmer nič nepamätal. Napriek tomu logicky si domyslieť onen zásadný zvrat v 3/4 príbehu nie je nijak obťiažne. Tých zvratov je ale viac a našťastie aj z tejto adaptácie cítiť, aký bol Čapek génius. Rudolf Hrušínsky o nič menší a Klaus Schwarzkopf aj so svojim orlím nosom doslova na zabitie. Nehovoriac o jeho milujúcej mamá. Hold vrahovia sú prý šťastní lidé, ako pravil klasik a po tomto síce TV filme, ale s vizuálom normálneho kina, mu dáte za pravdu. ()
Noli tacere! Skvěle propracovaná psychologická studie, jejíž základ i přes všechny vnější aktualizace tvoří typický čapkovský rámec, je svým způsobem fatalistickým mementem mori, včetně toho, že oběť je současně vrahem sama sebe. Síla veřejného mínění a s tím spojená manipulace s kýmkoliv a čímkoliv úzce souvisí s dobovým (1968) fenoménem, vrcholícím v českém kontextu událostmi Pražského jara. Vynikající Hrušínský, který hraje dost možná vůbec jednu ze svých nejlepších rolí, navíc mimo zavedený rejstřík. Velmi by mne u tohoto snímku zajímal jeho dobový ohlas, musel být naprosto výjimečný. ()
"Z malé jiskry se rozhořel velký plamen." . . . Karel Čapek ve své tvorbě řešil mnohokrát téma zločinů a spravedlnosti, její formy a vykonávání. Svými nadčasovými postřehy dokázal předpovědět nejen hrozby 2. světové války (Bílá nemoc, Krakatit), ale ve své povídce "z kapes" Případ Selvinův vlastně i revoluční hnutí a protesty, probíhajících v 60. letech po celém světě. Byť samozřejmě filmová adaptace je ve všech směrech aktualizována, dle mého názoru však "čapovský" pohled na věc nezmizl, naopak hlavní myšlenka v tomto zpracování působí ještě silněji. Jako vždy u filmů nové vlny 60. let hodně působivá kamera, famózní hudba Zdeňka Lišky (jedna a ta samá melodie zní tu v různém tempu a pokaždé s jiným aranžmá) a z hlediska hereckého obsazení je pozoruhodné třeba obsazení mnoha hvězdných herců do krátkých "štěků" (Kemr, Holý, Somr, Šmída, J.Mareš, Brzobohatý, Vrchota, Lohniský), z nichž někteří nejsou vůbec uvedeni ani v titulcích. Obsazení pro nás neznámého německého herce Klause Schwarzkopfe do titulní role přineslo zajímavý pocit neokoukané tváře u filmového hrdiny, na kterého jen tak nezapomenete. Rovněž režisér Jiří Weiss vypraví originálním způsobem přes retrospektivu, vnitřní monology či komentáře hlavního hrdinu, uprostřed využije vložku s fiktivním dokumentem. Celkově na mě snímek dělá hodně silný dojem po všech stránkách, včetně výkonu mistra Rudolfa Hrušínského v další z rejstříků osobitých rolí kinematografie zlatých šedesátých /Spalovač mrtvol/. Komedii a smích ale zde opravdu moc nečekejte, spíše mrazivé psychologické drama. 95% ()
„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … ()
V prostřední části to trochu skřípe a v určité chvíli je to hodně předvídatelné. Přesto jako zamyšlení nad dvojakostí slávy a neuváženými sliby dokonalé. V úvodní části dokonalé detaily a hrátky (výměny mokrého hadru na hlavě, jídlo v restauraci a od Selvinovy matky), dokonalá výprava připomínající Juráčka... Pak však přijdou střihy, to, co mohlo zaznít ostrými satirickými šlehy, je učesáno, a soustředění na vyděračskou historku v závěru je zbytečně dlouhé. Ale celkově stále nadprůměr včetně hereckých výkonů. ()
Vynikající snímek a herecký koncert pana Rudolfa Hrušínského..dle českého pořekadla "Za dobrotu na žebrotu", až ke smrti ()
Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu "kafkovské" atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě. ()
téměř geniální ()
Ani jsem nevěděl, že tento kult byl natočen podle předlohy Karla Čapka, který je tam fakt cítit na sto honů. Svým způsobem a námětem už Miloš Makovec natočil jednu z povídek O věcech nadpřirozených a to Právní případ, kde starej dědek také zneužívá a vydírá svého zachránce. Spravedlnost pro Selvina je výborná černá komedie, ve které opět exceluje Rudla Hrušínský jako spisovatel Leonard Unden, který se postaví za spravedlnost pro Selvina, zahraného skvělým německým hercem Klausem Schwarzkopfem, bravurně nadabovaný Vladimírem Brabcem. I další herecké obsazení je bezkonkurenční a k tomu všemu hraje fantastická hudba mistra Lišky. Musím pochválit i zajímavé zpracování fotografíí Rudly jako Undena, které se ve filmu různě prolínají. Originální kousek ve filmotéce originálního režiséra Jiřího Weisse. ()