Uloupená hranice

Na začátku natáčení filmu se střílelo doopravdy ostrými patronami, vzpomíná herec Rudolf Deyl ml. V roli četaře Vrby jsem uklouznul na bahnitém terénu a jen zázrakem nezastřelil kameramana při palbě z kulometu, prostřelil jsem mu dávkou vlající kabát ve větru. Po této události dostali všichni slepé náboje. Další herec Karel Effa vzpomíná, že po skončení premiéry filmu v Praze v bývalém divadle Vlasty Buriana mu sice gratulovali generálové, ale na oslavu do Lucerna baru, kde špunty šampaňského létali vzduchem, pozvání nedostal. Tak oslavil svůj filmový debut na Karlově nám. na lavičce v parku, jak se sluší a patří - chlebem a solí... A možná přidal i sádlo? Jinak dodávám, film byl slušný a zajímavá dobová atmosféra. (13.03.2016)

Nadčasový snímek nezatížený ještě ideologickými klišé o temném podzimu roku 1938. Počáteční neklid v pohraničí přerůstá v tísnivé napětí vrcholící ozbrojeným střetem. Weiss natočil uhrančivou baladu, kde lyrickou složku představují šerosvitné záběry krajiny. Slunce nořící se do černých mračen, hustá mlha prostupující stromy, tiché lesy v očekávání krveprolití, koruny borovic zmítané větrem na pozadí blížícího se večera. Nejhorší postavení měly smíšené rodiny, protože znamenaly nebezpečí pro obě strany. Fanatismus se nezastavil ani před obětováním vlastní krve. Temné a bezvýchodné. (21.06.2018)

Podzimní dny roku 1938 se nám jednou pro vždy vryly do paměti nesmazatelným způsobem. Film nabízí výpověď o zcela obyčejných lidech, jejichž život totálně změnilo fanatické prosazování územních a národnostních nároků. Obyvatelé vesnice se ubránili poblázněným henleinovcům, ale nakonec byli nuceni své domovy opustit. Nacistický fanatismus se svou zvráceností poznamenal celé rodiny a nejen je, ale i celé národy. Neumím si představit, že by na mě můj bratr střílel kvůli nějaké ideologii. (16.06.2009)

Ukradnutá hranica na mňa pôsobila rozpolteným dojmom. Má dve polovice, jednu konverzačnú a nudnejšiu, druhú čisto akčnú a veľmi svižne nakrútenú. Ďalej sa tu pravidelne striedajú autentické, uveriteľné scény s tými patetickými so šróbovanými dialógmi. No a máme tu aj rodinu, kde je otec Nemec, mama Češka a syn sa rozhodol...že bude Nemec. Týmto filmom sa rozhodne českí tvorcovia solídne vyrovnávali s nedávnou traumou, hodnotiť pozitívne sa ale Ukradnutá hranica dá najmä vzhľadom na dobu svojho vzniku. Chvalabohu tu ešte nemáme spor: nacisti vs komunisti, ale iba nacisti vs Česi, resp. rozumne mysliaci civilisti a tak film aspoň nepôsobí ako prvoplánová agitka režimu. (18.04.2019)

Jeden z nejvlastenečtějších filmů, nejen v čs kinematografii, bez nutnosti jakékoli agitace, která se později v ČSSR a nebo i dříve na západě stala nedílnou součástí scénářů. Film, natočený dva roky po nejbrutálnějším celosvětovém válečném konfliktu. Film, ve kterém se vzpomíná...rekapituluje, jak pár naprosto neznámých lidiček, kdesi na hranicích Československa a Německa, přátelé i rodiny, mezi sebou bojují za svou vlast. Ať slepě zfanatizovaní zvráceným nacistickým režimem, který podvedl skoro sta miliónový, kulturně velmi bohatý národ a zavedl ho do hluboké propasti krize lidských hodnot, aby ho následně zbaběle ponechal jako válečnou kořist či jen bránící svou píď, navzdory skryté mezinárodní zradě zleva i zprava. Nadčasová režie jednoho z nejutlačovanějších a přesto nejkvalitnějších režisérů čs. kinematografie, vlastenecké tóny hned v úvodních titulcích a vynikající herectví hlavních postav, které dostatečně přebíjí občasné herecké výkyvy komparzu. Na svou dobu absolutní unikát, ve kterém lze slyšet hrdinské vyprávění vojáka, jenž bojoval v prvním fašistickém konfliktu ve Španělsku, ze kterého poté bolševici udělali svou modlu a na straně druhé např. vynikající detail podobizny T.G. Masaryka. Film, který degraduje vše neonacistické či neofašistické, co se v české společnosti objevuje, na směšnou zaslepenou absurdnost. České vlastenectví má kořeny a veškeré základy v antifašismu!. Táhni si hajlovat do Německa kriple! (15.09.2011)