New Fighters Shall Arise
Režie:
Jiří WeissScénář:
Jiří FriedKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otomar Krejča st., Antonie Hegerlíková, Oldřich Lukeš, Josef Kozák, František Vnouček, František Šlégr, František Smolík, Terezie Brzková, Otomar Korbelář (více)Obsahy(1)
80. léta 19. století: Předák vznikajícího organizovaného dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní cena I. stupně. (oficiální text distributora)
Recenze (20)
Morální schizofrenie ve své době mezi obyvatelstvem oblíbeného komunistického prezidenta Antonína Zápotockého je mezi zasvěcenými pověstná. Muž, který patřil do nejužšího kroužku justičních zločinců padesátých let, si sám pro svou sociálně demokratickou minulost nemohl být jist životem. Týrané svědomí uklidňoval psaním nikoliv nezajímavých próz, jež stylisticky uhlazoval pravidelným kontaktem s řadou československých spisovatelů. Základní osnova románu vznikala ještě za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald. Ze zhruba pěti vydaných Zápotockého próz je nejméně ideologizována. Přestože režisérem filmu je jedna z největších osobností českého fimu Jiří Weiss, tlak prezidentského autora, scénáře i cenzury nebylo možné překonat. Původní patos je redukován na stalinistickou mytologii a živé postavy na mluvící plakáty. I při těchto mínusech si film uchoval relativně velkou autentičnost a zcela nezanikla ani jeho věrohodnost. Dnes by k jeho shlédnutí bylo nutno uspořádat informativní scénář, aby zejména mladý divák byl s to se v látce i tématu a zpracování tohoto filmového výstupu orientovat. ()
Na několika emblematických příkladech z vlastní rodiny stvořil Antonín Zápotocký novou beletrizovanou historii dělnického hnutí. V Rudé záři nad Kladnem pasoval sám sebe do role neomylného hrdiny, v Bojovnících tuto roli přenechal svému otci a sebe ponechal jen v dobrém vedení již od kolébky. Svým způsobem je mrzuté, že k filmovým adaptacím nedošla všechna Zápotockého díla, takto jsme svědky jen těchto dvou kapitol. Protože zažít optikou let 50. ještě Bouřlivý rok 1905 a Barunku, to by bylo jistě stejně nezapomenutelné ;) Rozbřesk nám musí postačit jako normalizační Paní Terezka a Čas lásky a naděje. Oč je tedy pozdější přepis Kladna bezradnější a plakátovitější, v Bojovnících vidím stravitelnější filmový příběh, který převlečen do revoluční výbojnosti, se chová takřka jako naivní pohádka o zlém mocipánu. Ten je potrestán a celá "chasa" se raduje z nadcházející převýchovy celého světa. Jen těch extrémních výkonů všeho schopného Krejči mohlo být méně. ()
Především kvůli velmi špatné režii to není ani sociální balada, ani revoluční film, ani vesnické drama, není to vlastně ani pořádně film. A kvůli CS Filmu má navíc některé pasáže němé. ()
Jiří Weiss je dobrý režisér. Už nás o tom přesvědčil v Uloupené hranici. Nicméně zde jeho talent nic nezmůže, protože celé to vychází z pera Antonína Zápotockého, který nám opět dokazuje, že dokonce už v 10ti letech bojoval za socialismus a že jeho táta byl největší myslitel světa. Zahrané to neni špatně (obvzlášť Smolík hraje docela přesvědčivě), ale mě ten film prostě nijak nezaujal. Pokroucené vykreslení toho, jak se zakládaly dělnické spolky mě fakt nezajímá. Navíc celou dobu jsem čekal na tu známou píseň, která se však dostavila až na konci a to už jsem byl jednou nohou v posteli. Celkově dávám, přes veškerý nezájem se nad tím zamýšlet, 2 hvězdičky, protože mi to příjde tak nějak na úrovni Nástupu a dát tento film s jednou hvězdičkou na úroveň Zítra se bude tančit všude mi příjde kruté. ()
Antonín Zápotocký a jeho idealizovaná balada z letopisů dělnického hnutí. Weissova filmová adaptace odpovídá dobovému entuziasmu, který byl tehdy, jak se zdá, vskutku nakažlivý, a proto nikoho nepřekvapí, jak špatný ten film vlastně je. Není ani zábavný, ani patetický, ani tendenční, jen nudný a prázdný. Tady správce, tu továrník, tam zase podlá církev, čtyři sta let jsme trpěli a tatík Žižka se na nás dívá. Komunistický výklad dějin nezachrání ani hrstka dobrých hereckých výkonů (Smolík, Brzková, Korbelář). ()
Rudá chátra so vzdelaním mentálne nižšieho rangu sa stretávala, kula pikle a zničila krajinu na 40 rokov a dekády vopred. Smutné, že zatiaľ stále nič lepšie neprišlo, ale filmy z roku 1950, kedy začínali už obludné monstr procesy a tváriť sa ako bojovník za slobodu, to je ešte väčší grc, ako keď sa Naď hrá na generála alebo Heger na triezveho. ()
Ideologicky nástroj na vymývanie mozgov avšak oproti niektorým dobovým pseudosnímkom aspoň v náznakoch ukáže ľudské zaslepenie v o trošičku uveriteľnejšej forme. Tak či onak fail! ()
Oni nevstanou, oni už dávno vstali! Obyčejní kucí a holki z vesnice, v čele s hrdinným Láďou Zápotockým, vyhráli s komunismem v jejich kraji a již brzy s ním vyhrají v celém státě! A za dva roky od vzniku filmu na jejich počest roztančí svět! Ale teď vážně - dřív jsem se vysmíval všem československým agitkám, ale od jisté doby je dělím na dvě skupiny - na ty, které jsou naprosto stupidní a hodně pouze výsměchu a na ty, které jsou naprosto stupidní, hodné výsměchu, ale mají v sobě určitý historický kontext, který je sice agitačně znásilněný, ale dá se, do jisté míry, chápat. Tohle je ten druhý případ, protože dělníci v té době sotva vyžili. Tím pádem dává smysl, proč by byli tak pro a taky proč rok 1948 dopadl jak dopadl. Že se vše tak zvrtne netušil asi nikdo. Takže ano, tohle se, (znovu opakuji) do jisté míry, dá chápat. Jenže Zápotocký si to samozřejmě celé překopal po svém, komunismus vyhrál až pohádkově jednoduše, nebyl to důsledek nepokojů a protestů, protože to by se do hrdinného pojetí statečných komunistů přece nehodilo. Takže to samozřejmě je další propagandistická hovadina plná bezchybných komunistů a dělníků a zákeřného starosty a jeho nohsledů, včetně Trautenberka, akorát kněz chybí, protože do vesnice budoucnosti žádné kostely přece nepatří. A Láďa, který dosahuje až božské úrovně, spasí celý svět. První půlka je neskutečná nuda, která není ani sledem scén, ani výjevy z vesnického života, ale prostě nesourodým ničím, co jsem měl problém zvládnout a v druhé teprve začne ta správná agitka, ale zasmál jsem se u ní jen jednou (scéna, kdy děda, který si neustále chodí pro podporu a starosta ho šikanuje, zjistí, že komunismus z něj udělá čestného občana, nadšeně pro něj hlasuje a do toho začne znít hlasitá epická hudba), jinak to bylo jen, no... prostě idiotské. Přemýšlel jsem, že bych dal slabou druhou hvězdu za to, že to aspoň nějak filmařsky vypadá, ale solidně zvládnutých scén je tam na to málo, takže radši zůstanu u jedné, protože víc si to opravdu nezaslouží. Ale mám chuť na nějakou další agitku, u které se ze srdce zasměju, takže si možná brzy pustím Botostroj nebo Cestu ke štěstí. 1* ()
Nie až taký ideologistický blábol ako Rudá hvězda nad Kladnem, ale aj tento komunizačný snímok má toho dosť na rováši. Pravda, prekrútené, čiernobiele a patetické scény sú tu niekedy doplnené realistickejšie pôsobiacimi momentami zo života jednoduchých ľudí a jednotlivé postavy nepôsobia až tak plocho. Dialógy a monológy o robotníckom revolučnom hnutí a vzletných socialstických zajtrajškoch sa však počúvať nedajú. ()
Sledujme film pozorně. Sice komunistická propaganda, pokřivení a zneužití husitů, jenže zde se nemluví o komunistech, ale socanech. To je legitimní strana ve všech demokraciích. Jen komunisti ji rozbili a připojili. Otomar Krejča je velmi dobrý a přesvědčivý, režie nadprůměrná. Pokud toto chcete sledovat bez emocí získaných v mládí v komunismu, je třeba vidět film Stalo se v Turíně. Nejde tam, stejně jako zde o komunisty sápájící se přes gulagy o moc. Jsou to socialisté, toužící po důstojném životě dělnické třídy. ()
Film mě příjemně překvapil, čekal jsem velkou hrůzu. Ale postavy nebyly schematické (např. Kováříkův duchovní byl jednoznačně kladnou postavou), herecké výkony nebyly prkenné (Krejča v roli krejčího nesklouzl do patosu a sentimentality, Brzková překvapila ne úplně hodnou babičkou), děj působil realisticky a pouze ke konci trochu uměle. Je také nutné si uvědomit, že na konci 19.stol. byla sociální demokracie jednoznačně kladnou, pokrokovou silou, takže je hloupé se filmu z ideologických důvodů vysmívat. My dodnes užíváme plody jejího úsilí, jako je osmihodinová pracovní doba nebo všeobecné hlasovací právo. ()
Antonie Hegerlíková ve me vzbuzovala od detstvi divny, stisneny pocit. Zde pak sekunduje podobne divnemu Krejcovi cili zvlastni pocit se dvojnasobi... Nicmene, je to film pro narocne, beznemu divaku nestravitelny. Socialni myslenka organizovaneho delnickeho hnuti take asi neni to, co soucasna komercni kinematografie zada... :-) ()
Absolutní brutus. I na rok 1950 to bylo tak strašně blbé, že mi nelze jinak, než hodnotit jako nezkompostovatelný odpad. ()
Už to, že je film dle Antonína Zápotockého o něčem svědčí. Naštěstí snímek není klasickou agitkou, ale pohledem do života na konci 19. století. Nutno dodat, že navíc nepřehnaného. Vládla chudoba a pouze statkáři a továrníci se v podstatě měli dobře. Dělníci měli těžký život a je zcela pochopitelné, že se našli tací, co s tím chtěli něco dělat a organizovali se, aby druhým pomohli. I když celé tohle vyjádření právě v době natočení může působit agitačně, tvůrci se toho vyvarovali a z filmu je tak vskutku reálné dílo. Zcela po právu si pak svou cenu převzal František Smolík. Neideologický film je tak v padesátých letech výjimkou, která je ale osvěžující právě tím, jak překvapivě pravdivá je. ()
Co by se od Jiřího Weisse jako režiséra v padesatých letech čekat. Navíc když je to podle knihy made in familia Zápotocký. ()
No jo, komunistické vyplachování mozků, hihihi. Nu, ale hodnoťme film jako takový. Herci se snažili, ehm. Myslím, že více není co dodat. ()
Príbeh sa mi nepáčil, nebavil ma... ale na druhej strane nejakú veľkú sociálnu agitáciu som v tom nevidel. Prikláňam sa k názoru, že snímok je vytvorený pre náročného diváka. ()
Byli jsem na tom povinně se školou a potom jsem to se soudružkou učitelkou rozebírali. Pamatuji se, jak zdůraznila, jak si ty dvě ženy mezi sebou stěžovaly na svoje manžely: Te můj pije a ten tvůj je zase socan! Podle nich to bylo naprosto souměřitelné, což svědčilo o jejich naprosté proletářské zabedněnosti.... ()
Pohádka z dávných dob, kdy jedno oblbování střídalo jiné. Ale zručně natočená: Weiss svoje řemeslo ovládal dobře. ()
Další silně propagující film komunistického režimu... ()