• pytlik...
    ***

    Film mě příjemně překvapil, čekal jsem velkou hrůzu. Ale postavy nebyly schematické (např. Kováříkův duchovní byl jednoznačně kladnou postavou), herecké výkony nebyly prkenné (Krejča v roli krejčího nesklouzl do patosu a sentimentality, Brzková překvapila ne úplně hodnou babičkou), děj působil realisticky a pouze ke konci trochu uměle. Je také nutné si uvědomit, že na konci 19.stol. byla sociální demokracie jednoznačně kladnou, pokrokovou silou, takže je hloupé se filmu z ideologických důvodů vysmívat. My dodnes užíváme plody jejího úsilí, jako je osmihodinová pracovní doba nebo všeobecné hlasovací právo.(31.7.2012)

  • sportovec
    ***

    Morální schizofrenie ve své době mezi obyvatelstvem oblíbeného komunistického prezidenta Antonína Zápotockého je mezi zasvěcenými pověstná. Muž, který patřil do nejužšího kroužku justičních zločinců padesátých let, si sám pro svou sociálně demokratickou minulost nemohl být jist životem. Týrané svědomí uklidňoval psaním nikoliv nezajímavých próz, jež stylisticky uhlazoval pravidelným kontaktem s řadou československých spisovatelů. Základní osnova románu vznikala ještě za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald. Ze zhruba pěti vydaných Zápotockého próz je nejméně ideologizována. Přestože režisérem filmu je jedna z největších osobností českého fimu Jiří Weiss, tlak prezidentského autora, scénáře i cenzury nebylo možné překonat. Původní patos je redukován na stalinistickou mytologii a živé postavy na mluvící plakáty. I při těchto mínusech si film uchoval relativně velkou autentičnost a zcela nezanikla ani jeho věrohodnost. Dnes by k jeho shlédnutí bylo nutno uspořádat informativní scénář, aby zejména mladý divák byl s to se v látce i tématu a zpracování tohoto filmového výstupu orientovat.(28.8.2007)

  • NinadeL
    ***

    Na několika emblematických příkladech z vlastní rodiny stvořil Antonín Zápotocký novou beletrizovanou historii dělnického hnutí. V Rudé záři nad Kladnem pasoval sám sebe do role neomylného hrdiny, v Bojovnících tuto roli přenechal svému otci a sebe ponechal jen v dobrém vedení již od kolébky. Svým způsobem je mrzuté, že k filmovým adaptacím nedošla všechna Zápotockého díla, takto jsme svědky jen těchto dvou kapitol. Protože zažít optikou let 50. ještě Bouřlivý rok 1905 a Barunku, to by bylo jistě stejně nezapomenutelné ;) Rozbřesk nám musí postačit jako normalizační Paní Terezka a Čas lásky a naděje. Oč je tedy pozdější přepis Kladna bezradnější a plakátovitější, v Bojovnících vidím stravitelnější filmový příběh, který převlečen do revoluční výbojnosti, se chová takřka jako naivní pohádka o zlém mocipánu. Ten je potrestán a celá "chasa" se raduje z nadcházející převýchovy celého světa. Jen těch extrémních výkonů všeho schopného Krejči mohlo být méně.(18.2.2010)

  • ostravak30
    ***

    Už to, že je film dle Antonína Zápotockého o něčem svědčí. Naštěstí snímek není klasickou agitkou, ale pohledem do života na konci 19. století. Nutno dodat, že navíc nepřehnaného. Vládla chudoba a pouze statkáři a továrníci se v podstatě měli dobře. Dělníci měli těžký život a je zcela pochopitelné, že se našli tací, co s tím chtěli něco dělat a organizovali se, aby druhým pomohli. I když celé tohle vyjádření právě v době natočení může působit agitačně, tvůrci se toho vyvarovali a z filmu je tak vskutku reálné dílo. Zcela po právu si pak svou cenu převzal František Smolík. Neideologický film je tak v padesátých letech výjimkou, která je ale osvěžující právě tím, jak překvapivě pravdivá je.(20.4.2018)

  • evangelik
    ***

    Byli jsem na tom povinně se školou a potom jsem to se soudružkou učitelkou rozebírali. Pamatuji se, jak zdůraznila, jak si ty dvě ženy mezi sebou stěžovaly na svoje manžely: Te můj pije a ten tvůj je zase socan! Podle nich to bylo naprosto souměřitelné, což svědčilo o jejich naprosté proletářské zabedněnosti....(25.1.2019)

  • - František Smolík získal v r. 1951 cenu za Nejlepší mužský herecký výkon na MFF v K. Varech. (M.B)