Falstaff
Campanadas a medianoche
Chimes at Midnight
Režie:
Orson WellesKamera:
Edmond RichardHrají:
Orson Welles, Jeanne Moreau, Margaret Rutherford, John Gielgud, Marina Vlady, Walter Chiari, Tony Beckley, Fernando Rey, Keith Baxter, Ralph Richardson (více)Obsahy(1)
V postavě Falstaffa Welles skvěle spojil bujarý komediální pohled s trudnomyslným dumáním o zvratech osudu. Falstaff spolu s princem Halem, ochotným se účastnit každé výtržnosti, vymetá krčmy a prožívá napínavá dobrodružství, aby byl hořce odmrštěn v okamžiku, kdy mladík nastoupí na královský trůn.
Orson Welles nalezl své alter-ego: při povrchním pohledu bychom mohli konstatovat, že se ve Falstaffovi převtělil do žokovitě tlustého vychloubačného mluvky, jenž malichernou a směšnou zbabělost svých skutků později zakrývá vodopády slov, v nichž hájí své udatenství. Avšak kresba Falstaffa není zdaleka jednoznačná: je to poživačný přítel dobrého pití, laškování s děvčaty, člověk odmítající si připustit své neduhy, ochotný se rozdělit, ale hlavně je to za všech okolností optimistická bytost. Je jistě směšný, dojemný, ale důvěra, jakou vkládá do přátelství, si zasluhuje uznání – i proto vyvolává soucit, když je posléze odmrštěn jako nejen nepotřebná, ale přímo zhoubná připomínka minulosti.
Falstaffovým věrným druhem a mnohdy dokonce iniciátorem divokých kousků (mezi nimiž nechybí oloupení zbožných pocestných) je totiž princ Jindra, následník trůnu. Když se ujme vlády, své někdejší nevázanosti i přátel se zříká. Falstaff pak záhy umírá nejen na své neduhy, ale především kvůli opovržlivé přezíravosti svého někdejšího druha, od něhož si sliboval (nejen pro sebe) výhodné místo u dvora...
Welles si všímá společenského zázemí, důležitý je smysl pro detailní rozkreslení tehdejších sociálních podmínek, ať již společenské spodiny (výmluvná je zejména ošuntělá hospoda s příbytky podobnými spíše brlohům) či nejvyšší aristokracie (zde jsou příznačné záběry ze vznosných katedrál). Zapojuje do komparsu postavy s výraznou obličejovou fyziognomií, souznívá tak s postupy Pasoliniho. Včleňuje drobné epizody snad až groteskního dopadu, např. výjevy, jak těžkotonážní obrnění rytíři musí být na koně vytahováni kladkostrojem.
Zatímco dialogové pasáže (a zejména všechny dvorské) ještě prozrazují vliv výchozího divadelního půdorysu, líčení Falstaffových nepravostí vykazuje více filmařských nápadů – ovšem nesporým inscenačním vrcholem je scéna krvavé bitvy, kdy proti Jindřichovi povstali odbojní šlechtici. Tato sekvence je natočena kamerou těkající často v detailech po bojišti, po probodávaných tělech, zběsilost dění umocňuje i střihová skladba, hraničící až s jakousi horečnatou vizí, jíž se proplétá zmateně pobíhající Falstaff.
Pokus vypreparovat Falstaffa z několika Shakespearových her, v nichž se objevuje (zejména z Jindřicha IV., ale také Jindřicha V. a Veselých paniček windsorských), akcentuje nejen tragikomické pojetí titulní postavy jako středověkého bohéma a výtržníka, ale také zevšeobecňující úvahu o bezohledné, necitelné zodpovědnosti, která ve jménu čisté pověsti razantně zavrhuje včerejší hříchy mládí. (Jan Jaroš, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Historická klasika Orsona Wellese, na níž se zub času podepsal víc než dost. To by možná nebyla relevantní výtka, ale když Welles o dvě dekády dříve natočil Kanea, jenž je i dnes formálně pozoruhodně aktuální, tak strnulost Falstaffa je překvapivá. Divadelní dialogy a monology jsou pochopitelné, stejně jako dnes už trochu úsměvná bitva, jejíž hektičnost a střihová skladba je ovšem (s přihlédnutím k rozpočtu) zajímavá. Příběh, slepený z několika her, je sám o sobě výborný a se silným koncem, za pozornost stojí i důmyslné a výrazné kamerové pohledy. Jako celek mě ovšem Falstaff moc nebavil, asi přílišná očekávání. Tak pozor na ně. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Závidím Silasovi (Bluntmana ne, of kóz). Vedle mě seděla spící dívenka s noční můrou, projevující se kopáním do mé nohy... Na konci samozřejmě tleskala nejvíc a nejdéle... K Falstaffovi - nejlepší Shakespearovská adpatce... ()
Zábavný, vtipný, (se) skvělým Orsonem Wellesem výborně natočený film. Né dokonalý, ale rozhodně zhlédnutí-hodný. ()
Znáte tu floskuli o tom, že když velcí tvůrci natočí svým způsobem nevyvedený film, vždy je to pozoruhodné a z historického hlediska minimálně zajímavé. Falstaff je ten případ, mistrovský kousek Orsona Wellese - jeho poslední. Abych se přiznal ke své neznalosti klasické anglcké literatury, popř. Shakespearových divadelních her, Jindřicha IV. jsem nečetl, tedy - četl, ale pouze v podobě alternativnich titulek na Monty Pythonově Svatém Grálu. :-) Falstaffovi snad krom špatného záběrování nemám moc co vytknout, dialogy jsou svižné a dobře se poslouchají i po letech, herci pro ně mají cit, Welles opětovně našel to pravé filmové alter-ego, dílo nepůsobi staticky a strnule, čili divadelně, filmový souboj, natočený za nízký rozpočet a vypomáhající si ve střizích, vstoupil do historie - a dokazuje to Statečné srdce a další filmy. Je to sice za 9O%, ale rád přimhouřím oko, už kvůli tomu vyikajícímu spádu. P.S.: Nežerte to Silasovi, zase háže své chlapácké snobské pózy, aby mu kiddo konečně dala, protože z plátna nemohl odtrhnout očit. A ta nadržená dívka je shodou náhod Bluntmanova známá. :-P ()
Další Wellesův vynikající skoro-Shakespeare. Požitkářský a nakonec trpký Falstaf je další jeho vynikající charakter i film - pokud pro Wellese něco platí, tak že uměl dokonale vytěžit sám sebe. ()
Vynikají režie v podání Orsona Welles. Taktéž ve svém Falstaffovi ztvárnil hlavní postavu tak precizně, do posledního detailu procítěně a v domyšlení její ladné rozpornosti. Patří rozhodně jeho Falstaff bezesporu k postavám nezapomenutelným. Poloha jeho role je spíše moudrá než klaunovská. Jak se zdá, ušil jsi to přímo na tělo. ()
Spojení Orson Welles a komedie není příliš obvyklé, ale musím říct, že mě velmi příjemně překvapilo. Orson se, jak je u něj zvykem, obsadil do hlavní role a tato poloha bodrého rozložitého zloděje a bonvivána mu sedla naprosto parádně! Během celého snímku mě fascinovala neskutečná slovní ekvilibristika a kadence vtípků a hlášek, které většina zúčastněných střílela jako ze samopalu a já se skvěle bavil! [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] ()
Velmi statické a upovídané...pozornost odváděl Bluntman přehrabující se furt v kabeli a vzrušená dívka sedící přede mnou (....jejíž přítel mé pozorování zřejmě odhalil, leč ona více výstřihu neodhalila). ()
Niekoľko desiatok minút som si hovoril, že síce ide o kvalitné remeslo po všetkých stránkach, ale stále ide o divadelnú hru "len tak mimochodom" nakrútenú na kameru. Po veľmi filmovo a špinavo nakrútenej bitke na poli (zaobišla sa ale bez explicitných záberov) som zmenil názor a dojem z veľkofilmovosti zostal až do konca. Vyznať sa v postavách nie je najjednoduchšie, asi je Falstaff materiálom skôr pre opätovné pozretia, každopádne je zrejmé, že ide o povinnú filmovú čítanku. ()
V niečom bol Welles neprekonateľný. Jeho kompozícia záberu, nemala veľkú konkurenciu. V niečom mi ale vždy nesedel. A to vo výbere námetu a jeho rozprávanie na plátne. Ak nieste fanúšikom tohto velikána réžie, zrejme vás to unudí. Tak, ako mňa takmer všetky jeho doposiaľ videné diela. ()
Nejsem znalec Shakespearových her, takže jsem se netrápil tím, jak moc je Orson Wells upravil či sesekal, jak moc uhnul od originálů. Takhle jsem viděl film, který hodně dobře míchá humor a bizarnost s tragédií, a to dokonce i v té opravdu skvěle natočené bitvě plné naturalistických detailů. Trochu mi vadila ta občasná divadelnost a snad až trochu moc patetický konec, ale to jsou drobnosti. Samotná postava Falstaffa je zahrána naprosto skvěle. Ale dovedl bych si v ní namísto Orsona Wellse představit i Jana Wericha. Škoda že ten nedostal příležitost natočit svého Falstaffa. ()
Orson Welles byl jednoduše natolik dobrým filmařem a hercem, že mohl natočit prostě cokoli a v nějakém aspektu to bude skvělý film. Shakespeare nebyl nutně jeho doména, ale na poli jeho her předvedl skvělý přístup a to i v tomto případě, kdy zvolil netradiční polohu. Herecky je snímek naprosto výborný a Orson přesně věděl, na co má. ()
Ukecaná uspávačka s jednou fantasticky natočenou bitvou a slušným závěrem. Othello (ale i Macbeth) na mě udělal mnohem větší dojem. 6/10 ()
ocenenia : MFF Cannes 1966 - Cena spoločnosti "Commission supérieure technique de l'image et du son" (CST), Zvláštna cena pri príležitosti 20. výročia festivalu ()
Orson Welles mi nevadil, ba naopak, což je velký plus. A ještě víc zaujal K.Baxter v roli nastupujícího krále spolu se závěrem. Proto nadprůměr. 51. KVIFF ()
Uz nejakych Wellesovych Sejxpirov /Macbeth 1948 a tusim aj Othello/ som mal moznost vidiet, no a tu sa dostavam k dalsiemu dielu od Sejxpira. Rezia Orsona Wellesa /Magnificent Ambersons, Obcan kane, Touch of evil/ je doslova genialna, a hoci len velmi nerad pisem oslavne ody na chlapa - Welles bol chlap - musim uznat, ze legendou svetovej kinematografie bol opravnene a vzdavam mu tymto odo mna obrovsku uctu a respekt. Rezia je vybrusena a prepracovana z kazdeho uhla pohladu, take kamerove jazdy sa len tak lahko nevidia. A Welles bol aj za aj pred kamerou, to len na okraj. Rola Falstaffa v podani Wellesa je povodne urcena starnucemu korpulentnemu sasovi, ktory je ludmi - publikom - odvrhnuty. Welles si vsak Falstaffa casto idealizuje, co neskor aj sam priznal : "Cim vic jsem studoval tuhle roli, tim mene vtipna mi pripadala". Hoci samotny Welles nie je komik a nikdy nebol /na kultoveho Bustera Keatona nikdy nemal - a to si obhajim/, predsa sa len par momentov na zasmiatie predsa len najde. John Gielgud /Sloni Muz, Gandhi/ ako Henry IV je patricne zahorkly a skostnately, jeho herecky vykon som mu teda rozhodne veril. Jeanne Moreau /Proces 1962, Brutalni Nikita/ ako Doll Tearsheet bola skvela, herecky naprosto vyborna, to iste plati aj pre postarsiu damu Margaret Rutheford /The V.I.P.s 1963/. Walter Chiari /Valachiho svedectvi, Smolar 1965/ hral velmi dobre, a zrejme ide o jeho najlepsi film. Kulisy su konecne na urovni, vidno, ze ich tvorcovia neodflakli, ale dali si s nimi pracu a zalezalo im na kulisach. Bitka u Shrewburry bola akcnym masakrom a teda akcnym vyvrchlenim filmu, a vo mne odsunula do uzadia aj pozerskeho dementalneho artoveho picusa, ktory myluje art /ale zmysluplny art, nie tie Resnaisove koniny Loni v Marienbadu a Hiroshima- Mon Amour/. Dialogy su na urovni, hoci este zavanaju divadelnou teatralnostou. Nedam vsak najvyssie hodnotenie, jelikoz v 60. rokoch mal Welles to najlepsie uz za sebou a pred sebou len kultovu Catch 22. 89 % ()
Shakespears historical plays are not my cup of tea... ()
41. Lfš ()