poster

Okupace ve 26 obrazech

  • Česko

    Okupace v 26 obrazech

  • Jugoslávie

    Okupacija u 26 slika

  • Slovensko

    Okupácia v 26 obrazoch

  • USA

    Occupation in 26 Pictures

Drama / Válečný

Jugoslávie / Itálie / Západní Německo / Sovětský svaz, 1978, 116 min

Komentáře uživatelů k filmu (82)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(12.9.2006)

  • Radyo
    ****

    Slavný a hlavně drsný jugoslávský film s vynikajícími herci ve mně zanechal hluboký dojem a tak trochu mi i pomohl k pochopení toho, co se v bývalé Jugoslávii odehrávalo počátkem 90.let.(12.4.2003)

  • Malarkey
    ***

    O tomhle filmu jsem slýchával od táty už od dětství. Prý se o něm vždy mluvilo jako o jednom z nejdrsnějších balkánských filmů, co tu tehdá promítali. Já bych to ale trošku upravil. Film jako takový zase tak drsný není, spíš je to jedna velká nuda, která se odehrává v nádherných lokacích stařičkého Dubrovníku. Pokud ale vydržíte do konce, dostane se Vám zásluhy v podobě opravdu dost odporné scény v autobusu, kde Ustašovci předvedou, o koho se vlastně jedná. Humus nad humus. Ale musím uznat, že drsnější scénu jsem z Balkány asi ještě neviděl.(28.2.2014)

  • Brouk
    *****

    Skvělá válečná freska. Pro zajímavost - ten film běžel v kinech nadvakrát (a vždy krátce). Poprvé nevystříhaný a až dadatečně soudruzi cenzoři zjistili, copak to poslali pracujícímu lidu do kin. A podruhé v upravené podobě, jak se v té době patřilo..... Co kdyby pracující člověk měl jiný názor, než oficiálně prezentovaný chod válečných událostí....(22.3.2005)

  • Morien
    *****

    "Ježíši a Marie, zůstali jsme bez oběda."(14.1.2013)

  • gudaulin
    ****

    Snímek kdysi způsobil v našich kinech rozruch zobrazením brutálního násilí praktikovaného Ustašovci na svých skutečných i domnělých odpůrcích. Jízda autobusem, kde kati tu vtloukají svým obětem zaživa hřebík do hlavy, tu vydloubáváním očí šetří práci optikům, šokovala a přispěla ke svérázné popularitě filmu v době, kdy prakticky neexistovala oficiální distribuce béčkových hororů a exploitation filmů.Pro filmové fanoušky bylo vzhledem k cenzurním a ideologickým bariérám setkání s něčím podobným naprosto výjimečné. Zmíněným záběrům přitom patří jen zlomek z celkové stopáže filmu. Zatímco oblíbenou tvůrčí metodou některých režisérů, jako byl např. náš Vláčil, je vyprávět příběhy svých hrdinů a prostřednictvím jejich osudů pak sdělovat i něco o době a historických událostech, Zafranović na to jde jinak a jeho postavy jsou jen nástrojem k zachycení historických procesů vylíčených navíc z pozice stoupenců jugoslávské formy komunismu. Podstatnou roli ve snímku hraje i atmosféra starého Dubrovníku s jeho paláci a historickou patinou. Zafranović líčí šok z pádu královské Jugoslávie a počátky politického násilí a vznik názorových křižovatek, které vedly k nesmiřitelné nenávisti mezi bývalými přáteli a leckdy vedly i k rozdělení rodinných příslušníků. Celkový dojem: 75 %.(12.3.2014)

  • sportovec
    *****

    Pozoruhodný jugoslávský film se snaží postihnout hlubší souvislosti novodobých chorvatských dějin a jejich klíčového období - druhé světové války. Čarokrásný Dubrovník, oblíbená turistická destinace, ožívá. Ne přeplněnými ulicemi naší současnosti, ale posledními dny prvního období jugoslávské státnosti a posléze zvláštním prolnutím hned pěti politických rovin: německé a italské okupační, ustašovské kolaborantské, srbskočetnické a titovskokomunistické. Motiv tří přátel, které poltící se společenská skutečnost posléze zcela rozděluje, jen umocňuje tyto bolestné krvavé děje. Ztráty, které utrpí jedna strana, jsou vyvažovány odvetou těch, kdo přežijí. Závěrečná scéna, v níž hlavní hrdina, syn z bohaté chorvatské rodiny, zabíjí svého fašismu propadlého italského přítele a švagra, jenž právě "arizuje" jeho domov, i odchod do komunistické ilegality, kterým (dočasně?) zachraňuje život třetího, tentokrát židovského přítele, vypovídá víc než mnohé. O skutečné povaze krvavého italského fašismu, o sadismu ustaši, i o významu a budoucím vítězství v OBRAZECH se formujícího proudu komunistické rezistence. Režisér a spoluscénárista, student pražské FAMU (mj. jeden z mnoha Vávrových žáků), volí chirurgicky chladný, přesný a ve své věcnosti nemilosrdný pohled, který vše ostatní ponechává na svém divákovi. Otevřenost filmu a nesmlouvavá věcnost pohledu je zjevně nadčasová: vypovídá totiž mj. mnohé o postjugoslávské skutečnosti jak počátku devadesátých let, tak o jejím současném stavu. Pro českého diváka se jedná v každém případě o zprávy a souvislosti, které výrazně a pozitivně doplňují jeho vědomosti o doposud nejkrvavějším konfliktu lidských dějin na této planetě.(28.3.2012)

  • Radko
    ***

    Snaha o vystihnutie hrôz nacistickej ideológie na príklade rozpadu trojkamarátstva mladíkov z ostrova Dubrovník. Mierne tendečné dielo, drukujúce politicky komunistom ako jedinej pozitívnej sile odporu voči ustašovsko nacistickému režimu i okupantom je - s výnimkou preslávenej klinco-do-hlavovej scény v autobuse - prevažne rozťahaným, i keď miestami humorom predchnutým obrazom situácie národa vymedzujúcemu sa voči novej štruktúre moci. Poznámka: Množstvo zakomplexovaných Chorvátov sa vplyvom doby a ideológie zmenilo na sadistických poľovníkov na Srbov a Židov. Analógie prístupu ustašovcov v desnom zaobchádzaní k spoluobčanom počas II. svetovej vojny sú ale v strednej Európe pomerne časté. Dva príklady: politická strana Šípové kríže v Maďarsku, ktorej hlavným cieľom bolo vyvraždiť všetkých živých Židov, či pohotovostné oddiely Hlinkovej gardy na Slovensku aktívne pomáhajúce SS, likvidujúce partizánov i civilistov.(2.8.2012)

  • tahit
    *****

    Výjimečné dílo, které je bezesporu hodně brutální, ale zároveň hodně sugestivní. Je to z části postavené na drsných scénách násilí, které se opravdu zadírají pod kůži, ale je třeba mít na paměti, že vše se odehrálo na pozadí autentických události. Jde skutečně o dobře natočený film i bez honosné výpravy, ale za to s malebným Dubrovníkem. Mimochodem i přes vnější zvláštní efektivnost je ve filmu zajímavě a docela pestře zachycen pohled na tehdejší třídní společenství v širokém spektru. Jde o škálu buržoazie, aristokracie, proletariátů či chorvatsko-fašistické ustašovce. Z toho pramení uvěřitelná věrohodnost reálií. Hlavní rámec děje osudů nerozlučného přátelství tří kamarádů, které obrazně řečeno v příběhu promlouvá asi nejvíce, je ztvárněn na skvěle. Opravdu pozoruhodný film a nebojím se napsat, že pro pochopení trocha historie Balkánu je právě možná ten důvod, proč film vidět.(22.7.2007)

  • troufalka
    *****

    Mladí lvi a Okupace - tři rozdílmné osudy. To srovnání se nabízí, na lidských osudech se nejlépe popisuje nesmyslnost a brutalita války. Zpočátku bezstarostná atmosféra plná krásnch obrazů z historického Dubrovníku doplněná o příjemnou hudbu. Mě už se ale od začátku svíral žaludek, protože jsem věděla, co přijde potom. Žid, komunista a fašista, na začátku kamarádi, na konci ...? Jako malá holka jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby se lidstvo poučilo. Pochopí nesmyslnost a přestanou dělat voloviny. Omyl! Potřebujeme konzumovat stále dokola novou dávku brutality a násilí! Pak si pochvalujeme, že byl film naturalistický, sugestivní, skvěle natočený ... Okupaci jsme poprvé viděla hodně mladá, ale dojem z filmu zůstal hodně hluboko.Co zůstane v nás, když odcházíme z kina nebo vstáváme od obrazovky?(25.2.2014)

  • paascha
    *****

    Příšerná a krvavá je historie Balkánu, od turecké okupace přes běsy obou válek až k rozpadu Jugoslávie. Nenávist tří hlavních táborů vyplývá z rozličných náboženství (katolíci, pravoslavní, muslimové), ale i jiných vlivů a národních zájmů. Fašistické ustašovské Chorvatsko krutě a krvavě bojovalo proti srbským četnikům, kteří tento teror rozpoutali, do toho ještě vstoupil komunista Tito se svými partyzány, pár horkokrevných civilů a malér je tu:-) Krásná krajina Jižní Dalmácie, starobylá města, moře, to vše kontrastuje s krutou realitou krvavého Balkánu(13.12.2007)

  • gogo76
    ***

    To vysoké hodnotenie si film vyslúžil ešte asi z nostalgie a možno aj pre scénu mučenia a vraždenia v autobuse, ktoré je vzhľadom na rok výroby dosť drsné. Inak si to neviem vysvetliť, pretože prvá hodina je tak neuveriteľne umelo naťahovaná, až ma to rozčuľovalo. Skutočne sa v nej toho veľa neudialo a sledujeme iba spev, tanec, hru na klavíri, šerm, často zbytočné kecy o ničom a všemožnú vatu, ktorá ma nedokázala zaujať. Väzby medzi postavami sú slabé a o vtedajšej situácii v Dubrovníku a Chorvátsku sa toho veľa nedozviete. No možno to, že Ustašovci boli sadistické svine, ale to väčšina vie aj tak. Čakal som niečo úplne iné, nejakú rozsiahlu rodinnú ságu na pozadí búrlivých vojnových rokov, no nakoniec nič moc. Vyzdvihol by som iba charizmatického herca Rade Markoviča (ak sa nemýlim), ktorý hral otca jedného z trojice mladíkov. 60%.(8.5.2012)

  • Véča
    ****

    Okupace v 26 obrazech je příběh tří přátel rozdělných válečnou situací. Přátelé rozdělení vnitropolitickou situací v zemi . Fašistický Ustašovec, odbojář a Žid snažící se pouze zachránit si život. Nejmarkantnější je kontrast mezi jejich vztahy na začátku, kdy se jen veselili v ulicích města, a v druhé polovině filmu, když jsou rozděleni svým postavením a názory. Ovšem za druhé světové války to nebylo naposled, kdy byli lidé navzájem odděleni podobnou situací. Další příklad podobné situace se dá najít ve filmu Hezké vesnice, hezky hoří, ve kterém jsou do takové situace uvrženi dva přátelé. S ohledem na obsah násilí ve filmu je scéna masakru v autobuse zbytečně násilná, především pak v kontrastu se záběry krásné idylické krajiny.(17.1.2008)

  • Madsbender
    ****

    Prvé, a dúfam že nie posledné filmové zastavenie so Zafranovićom. Ničím neskreslený pohľad na vojnové utrpenie rôznych sociálnych a etnických tried, rozpadávajúce sa vzťahy, spálené mosty a stratená minulosť. Ustúpenie systému a režimu v prospech úzkej elity. Počiatočné scény nevdojak pripomínajú Felliniho veselú a pestrú ľudskú mozaiku (najvýraznejšie prítomnú asi v snímke Amarcord), roztopašnú mladosť a bujarosť, túžby a priateľstvo, ktoré čoskoro nenávratne upadnú do zabudnutia. Nacisti, fašisti, kolaboranti, odboj. Zobrazenie vojny z veľkej časti prostredníctvom mnohých pochodov a osláv okupantov v priamom kontraste so scénami, ako je pamätná pasáž v autobuse, je pôsobivé, a Zafranovićovi sa podarilo ako jedinému režisérovi vojnových filmov ma okázalými večierkami árijských nadradencov dokonale znechutiť - skutočne mi z pohľadu na nich bolo zle. Pritom si neodpustí ani ďalšie prvky individuálneho poňatia, už len také "detaily" ako predimenzovaná brutalita alebo kamera zaberajúca čln utečencov, ktorá poľahky privodí morskú chorobu. Na prvý pohľad takmer "neškodný", na druhý pohľad silný a expresívny film, ktorý na vás zanechá stopu. 80%(20.3.2014)

  • WANDRWALL
    **

    Do výběru ve Zlaté palmě fílm dobově patřil. Jaký měl rozpočet a zisk?(24.5.2011)

  • dzej dzej
    ****

    Dubrovnik za války, trojice přátel, které válečné události navždy rozdělí. Jeden se stává odbojářem, druhý zůstává při židovské víře, třetí kolaboruje k černým košilím. Laskavý a nostalgický humor (amarcordovská postava dědy – „Dřív jsem stihnul 7 čísel za noc, teď jdu sedmkrát za noc močit.“) a zároveň neskutečně brutální scéna mučení a zabíjení v nákladním autě (která snese srovnání snad jen se závěrem Pasoliniho 120 dnů Sodomy). Rozdíl mentalit jugoslávských obyvatel (vrozená družnost a pohostinnost) a okupantů (ubohost, brutalita, impotentnost režimu, kterému slouží).(15.11.2005)

  • darkrobyk
    *****

    ,,Ten, kdo není s námi, dostane kulku!" Byl jsem překvapen, jak i po letech na mne znovu film zapůsobil, možná více, než kdysi. Freska o světě, který je vykolejen válkou. Bratr nezná sestru, dcera otce a přátelé se stanou nepřáteli na život a na smrt. V poetických kulisách starobylého Dubrovníku je klid. Zlo se probouzí, ale zdejší obyvatelé se zatím nezávazně baví a užívají života. Dramatické události na sebe nedají dlouho čekat a záhy ukážou pravou tvář každého v zrcadle války. Obraz i výběr postav silně připomínají italské filmy, což vidím jako velké plus. Nejdrastičtější scéna v autobuse připomene Pasoliniho drastickou alegorii Saló. Také zde jsou lidé brutálně vražděni za zvuků harmoniky, aby nebyl slyšet nelidský řev obětí. Dekadence fašistické smetánky (bordel, alkohol, nacionalismus...) je v protikladu k sílícímu odbojovému hnutí. Přesto režisér nikomu nestraní a většina postav si nezíská sympatie diváka. Ukazuje se, že válka absolutně rozvrátí charaktery a převrátí lidské hodnoty...(18.4.2012)

  • Snorlax
    ****

    Pokud v osmdesátých letech vypadala akce v autobuse jako horor, dnes už je to běžná filmová mluva. Nic šokujícího tedy nečekejte. Film se zaměřuje na změnu atmosféry z uvolněného skotačení do doby tuhé okupace. A změna nálady je téměř hmatatelná. Vyčetla bych příliš dlouho trvající úvodní sekvenci, selanka nemusela být tak dlouhá.(26.4.2015)

  • Ivoshek
    ****

    Povedený pohled na jugoslávskou, lépe řečeno chorvatskou, společnost za 2. světové války. Co s lidmi udělá totalitní stát? Z někoho se ze dne na den stane štvanec, z jiného předstírající kolaborant a ti nejméně šťastní skončí s hřebíkem v hlavě. Přestože páteř filmu je komorní a spíš divák pozoruje, jak se mění charaktery (nebo jak zůstává charakter stejný, jen se přizpůsobí okolnostem), scéna v autobuse, doprovázená veselou hrou na harmoniku, podle mně do filmu patří. Přesně tohle totiž vystihuje balkánské války. Jeden den jsi bezproblémový soused, druhý den ti zapálím dům a děti nahážu do studny. Pro zájemce doporučuju najít si dokument o chorvatském koncentračním táboře pro Srby, cikány a židy "Jasenovac".(5.2.2012)

  • Flakotaso
    **

    Obecně velmi dobře hodnocený film Logana Zafranoviče mi osobně do noty příliš nesedl. Snímek popisuje Dubrovník ve válečném roce 1941 a činí tak prostřednictvím tří mladých mužů, přátel. Okupaci ve 26 obrazech se nedá upřít řemeslná zručnost (za kamerou stál autor výtečného krátkého filmu Zdravi ljudi za razonodu), přesto se tento film doslova vzpírá tomu, aby se do něj člověk ponořil. Může za to zejména velmi odtažitý styl snímání, který využívá zejména celky a naopak detailů, ať už na tváře herců nebo na cokoliv jiného, je téměř prost. S tím souvisí i slabá charakterizace jednotlivých hrdinů, kteří nejsou v expozici dostatečně uvedeni a jsou ihned vrženi do děje a divák je tak rád, když je d sebe vůbec rozezná nebo si zapamatuje jejich jména. Za zmínku stojí často citovaná scéna autobuse, která je svou brutalitou skutečně za hranicí téměř všech válečných filmů a z celkové odtažitosti a chladnosti snímku tak zvláštně vybočuje.(19.1.2013)

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace