poster

Nesmrtelný příběh (TV film)

  • francouzský

    Histoire immortelle

  • anglický

    The Immortal Story

Drama

Francie, 1968, 58 min

Režie:

Orson Welles

Předloha:

Karen Blixen (kniha)

Kamera:

Willy Kurant
(další profese)
  • Dosou
    *****

    Na zralá kolena Orson Welles natočil, snad sám sobě pro radost, tohle malé tiché dílko. A přizval si k tomu neméně zralou a stále krásnou Jeanne Moreau. V českých kinech proběhlo stejně tiše na začátku sedmdesátých let a snad se už ani nevrátilo. Je to škoda, protože ten film je od Wellese tak nezvyklý, jak jen lze. Je komorní, poetický, velmi úsporný a ve svých vyjadřovacích prostředcích neobyčejně něžný. To vše je u "starého" Wellese dosud velmi neobvyklé. Jde o smyšlený příběh starého boháče, který své mnohem mladší ženě nechal přivést mladého, krásného milence, aby mu s ním počala dítě. Tak se praví v pověsti. Jenže hlavní hrdina ( sám Welles ) nechá tuto legendu ožít. Tolik k ději. Jenže zde je nejdůležitější forma. Skvělá kamera vytváří nejen úžasnou atmosféru místa, ve kterém se vše odehrává, ale dotváří i společenskou náladu a něžně zvrácenou dekadenci protagonistů příběhu. V tichu tohoto filmu je možné slyšet kroky myšlenek starého pána i mladých milenců, je cítit vášeň, stud i sobectví, naději i beznaděj příběhu. Pomalost kamery a střihu navozuje jakousi snovost a neuchopitelnost dění. Je to pravda? Nebo není? Je to romantika, ale nevnucuje se. Nemusíte ji sdílet, ale podmaní si vás. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bezchybné. Celý film je takovým malím lístkem do památníku. A Orson Welles dokazuje, že je mistrem i malých formátů. Protože jsem na tento film nezapomněl ani po tolika letech a stále si vybavuji tu neopakovatelnou atmosféru, dávám 5 hvězd.(12.9.2015)

  • anais
    *****

    Pomalé tempo příběhu nádherně evokuje atmosféru mravního bahna, apatie vůči lidským pocitům, která se rozprostírá v mysli starého muže. Jeho vědomí je ponořeno samo do sebe. Jednoho dne vypráví sluhovy/účetnímu příběh o starém muži, který potřebuje syna, ale už je příliš starý. Najme si tedy námořníka, aby strávil noc s jeho mladou ženou. Ti dva se za rozbřesku rozcházejí. Když se dozví, že jím vyprávěný příběh se ve skutečnosti nestal, že je to jen legenda, rozhodne se ho starý muž uskutečnit. Nedokáže snést vědomí, že se sám dotkl něčeho tak abstraktního jako je smyšlený příběh, pohádka. Existují jen fakta. Mladá dívka a námořník se tak stávají hlavními aktéry, loutkami v rukách tohoto manipulátora. Jejich láska se odehraje jen v rámci příběhu. Přesto přesáhne jeho hranice. Když už ne svým naplněním, tak alespoň dočasným sblížením. Film se sám pohybuje na hranici fantazie, pohádky. Atmosféra neskutečna je všudypřítomná, a to i přes naturálnost motivů, které vedou hlavní hrdiny (peníze, moc). Sledovat toto Wellesovo pozdní dílo může zážitek pomalý, ale nijak těžkopádný. Je promyšlený, dýchá z něj zkušenost.(25.11.2005)

  • Exkvizitor
    ***

    Tady mě Orson Welles opravdu zklamal. Příběh filmu je poněkud banální - ale to bych ještě odpustil. Nicméně ta technická stránka (kterou jsem u Wellese vždy obdivoval)! Nuda, nuda, šeď, šeď. Jako by veškerá režisérova fantazie, hravost a pokusy s formou zmizely do nenávratna. Střih mi přišel dokonce vyloženě příšerný. Opravdu se mi nechce věřit, že Wellesovi bylo v době natáčení pouhých 53 let - hraje zde hlavní roli a vypadá naprosto příšerně (a věřte mi, že to není jenom líčidly). Čím dál víc se mi zdá, že Welles byl jako kometa: úžasně v mladém věku zazářil a velmi brzy zase vyhasl.(9.11.2005)

  • sinp
    ***

    Pouhé torzo možného.... Nenechte se mýlit, snímek netrvá ani celou hodinu, jenže svou (ne)rytmikou a mimořádnou unylostí hodně brnká na nervy. Zpomalenost je všudypřítomná a divák ke konci nabývá až absurdního pocitu, že i to ptactvo kolem prozpěvuje v ospalém rytmu. V tomto smyslu by snímek mohl nepochybně fungovat jako psychicky dráždivá podívaná, která vlastní lakoničností jen utvrzuje nelidskost všech lidí kolem. K tomu schází dvě věci - napětí a věrohodnost. Napětí se nedostavuje, protože prostředí byť působí inscenačně, tak popírá jeden ze základních principů inscenace a to výrazné herectví. Leckdy působící až expresivním dojmem dle norem divadla. Zde nic takového. Každý ze sebe vypraví řeč stejně pomalu a nevzrušivě, nepochybně ďábelsky vyhlížející Orson Welles věčně sedí (případně něco pojídá) a nedochází k žádnému emočnímu vyvrcholení. Nedostatečná věrohodnost souvisí zase s tendencí Wellese vybírat s předloh něco, co pomáhá jeho sebeurčení. Což třeba u Falstaffa nevadí, není to dílo, ale soubor myšlenek a Orsonova originální variace. Tady dostává předloha Karen Blixen zřejmě pořádně zabrat. Nahodilé znaky velkých myšlenek tu jsou hned vedle absolutních banalit a znepokojivé je, že hlavně Welles má sklon dialogy pro jistotu někdy i třikrát zopakovat. Myslím, že nejvýstižněji to vyjádřil onen dánský námořník, když se zmateně ptal „Tomu říkáte příběh?“. Kdepak, jen levné torzo do televize, nedůstojné pro takového mistra.(7.2.2011)

  • Martin741
    ****

    Pomaly, a dost ospaly film, ktory natocil Reziser Orson Welles /Obcan Kane, Magnificent Ambersons/. Film nema poriadny dej, je to len zmes dobrych dialogov a silne na mna posobil nielen Welles, ale aj nadherna Jeanne Moreau. Nejsem bukva, ale rozhodne nejsem ani prudky heterak, takze Norman Eshley bol aj u mna sympatak : 70 %(16.2.2016)

  • - Snímek byl natočen na motivy povídky „Nesmrtelný příběh“ dánské spisovatelky Karen Blixen, jejímž velkým obdivovatelem byl Orson Welles. (fleurette)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace