Režie:
Orson WellesKamera:
John L. RussellHudba:
Jacques IbertHrají:
Orson Welles, Jeanette Nolan, Dan O'Herlihy, Roddy McDowall, Edgar Barrier, Alan Napier, Erskine Sanford, John Dierkes, Keene Curtis (více)Obsahy(1)
V hmlistom, močaristom a drsnom prostredí Škótska 11. storočia sa šľachtic Macbeth (Orson Welles) riadi desivým proroctvom a svojou nemilosrdnou, no príťažlivou ženou (Jeanette Nolan). Jeho činy smerujú k aktu zrady, ktorý z neho učiní kráľa. Kráľa, ktorý sa zo svojho novonadobudnutého kráľovského majestátu dlho tešiť nebude...
Vo filme, ktorý bol nakrútený v časovom rozpätí troch týždňov za skromného rozpočtu a papierových kulís, presúva Welles dejisko známej drámy do Škótska v počiatkoch rozširovania kresťanstva. Ide o obdobie, ktoré svojou podobou pripomína časy pred dejinami, alebo dokonca mimo nich. Nadprirodzené prvky, rovnako ako archaická forma kresťanstva, sú špecifickými Wellesovými vyjadrovacími prostriedkami. Slúžia na vytvorenie celistvého a ohromujúceho dojmu, ktorý v divákovi film vzbudí. Tragédia Macbetha, ktorý sa obráti proti svojmu vlastnému pánovi, sa tak stáva pasívnym nástrojom osudu.
(Incantator)
Recenze (17)
SIlně expresionistická divadelní hra, jejíž teatrálnost na všech úrovních Welles jen povzbuzuje. Velmi dynamické a stylově vyhraněné, jako u Orsona skoro vždycky, přitom vlastně jenom (i když dobře zvládnutá) papundeklovina. Časová tíseň, která Wellese nutila film natočit za tři týdny, se ve filmu projevuje v jeho hektičnosti - tudíž to možná v něčem prospělo (jinak je ale jistá provizornost a nedostatek času samozřejmě spíš ke škodě). Možná jen, že si měl Welles ke svým eskapádám vybírat spíš řecké tragédie než Shakespeara... Nevím... přijde mi, že by to k sobě víc pasovalo. Čtyři hvězdy dávám, protože stylově je to strhující, i když much tu poletuje vážně hejno. ()
Skvělá, vizuálně vyšperkovaná adaptace Shakespearova dramatu, které řadím mezi své nejoblíbenější. Nejvíce fascinující je v Macbethovi pojetí zla, které je velmi dobře vystiženo hned ve dvou rovinách. Jednak ve vývojové křivce – velké dobré věci, stejně jako velké věci zlé rostou z maličkostí. Pokušení k špatnosti se vždy rodí uvnitř hlavy. Jeho temné, zpočátku sotva slyšitelné našeptávání člověka pozvolně svazuje a nutí ho k obsedantním návratům k myšlenkám na činy, které pokud se myšlenky včas nezarazí, nakonec následují. A tak semínko zla může postupně vzklíčit v celý les zrůdností a nenávratných katastrof. Druhým fascinujícím filozofickým postřehem je klamavost zla, které za rouškou zmrzačených polopravd slibuje člověku tak dlouho veliké věci, až ho nakonec jeho vlastní posedlost po těchto "velikých věcech" dříve nebo později pozře za živa. ()
Chvíľami človek nevie, čo si má myslieť. Podobá sa to na Olivierovho Hamleta a je to asi logické, keďže vznikli v rovnakom období. Welles je ale expresionistický až na pôdu štúdia, v ktorom sa jeho film natáčal. Štúdiové lesy a štúdiové skaly majú svoje čaro, menej už desaťtisícová armáda, hraná zopár desiatkami komparzistov. Ja by som si kľudne pozrel nejaký súčasný cgi výplach, kde by to Scott rozprúdil s takouto armádou a predtým by sa nás snažil presvedčiť o hĺbke svojho diela. Macbethovi straší vo veži ešte viac, ako Othellovi, Hamletovi, alebo Romeovi, je to depka a zvolený vizuálny štýl sa k tomu hodí. Je však otázka, či má vôbec zmysel niečo od Shakespeara adaptovať a dokazovať si, že to funguje aj na plátne. Ale budiž. ()
Ano, taky jsem na tom byl v kině Ponrepo, kde tento film dávali bez titulků - a porozumět shakespearovské angličtině, ještě při oné příšerné kvalitě zvuku, byl výkon vskutku herojský (a upozorňuji, že heroj nejsem :o). Nicméně se jedná o film nádherně nasnímaný, se spoustou vizuálních nápadů, takže je stále se na co dívat. V podstatě mi to přišlo jako klasický film-noir, v poněkud nezvyklých kulisách (tento snímek je opravdu neuvěřitelně tmavý a vyžívá se v hrátkách se světly a stíny). Jinak stopáž je překvapivě krátká - všechny verze Macbetha, které jsem v životě viděl, mívaly aspoň dvě hodiny. Tady jde všechno jedno dvě... ()
Není to jen o fantastických Wellesových grimasách, pohledech plných zarputilosti. Je to o celkovém ztvárnění prostoru. Je evidentní, že film byl natáčen ve studiu. Často vidíme stín odrážející se na obloze za hrdiny. Welles si je tohoto nedostatku vědom, a využívá ho ve svůj prospěch. Mlha, světelné efekty a stíny na pozadí evokují Murnauovu nebo Ejzenštejnovu hru se stíny. Epičnost tak vyvěrá z minimalistické zkratky. ()
Galerie (66)
Zajímavosti (9)
- Přestože byl film uveden na filmovém festivalu v Cannes, Orson Welles ho stáhl ze soutěže, aby se vyhnul nepříznivým srovnáním s Hamletem (1948) režiséra Laurence Oliviera. (Epistemolog)
- Herečka Judith Anderson dosáhla velkého úspěchu se svou postavou Lady Macbeth a byla jednou z mála hereček, které režisér Orson Welles pro tuto roli netestoval. Welles chtěl původně svůdnou lady Macbeth a pokusil se pro tuto roli získat Vivien Leigh, ale Laurence Olivier, tehdejší manžel Leigh, povolení odmítl. (Epistemolog)
- Film byl kritickou i komerční katastrofou jak v USA, tak v Anglii. Byl ovšem velkým úspěchem v mnoha neanglicky mluvících zemích, zejména ve Francii, kde kritici nedokázali pochopit, jak americký a britský tisk nedokázal ocenit vysoce stylizovaný a surrealistický přístup, kterého se Orson Welles ujal. Dnes je v anglicky mluvících zemích velmi uznávaný. (Epistemolog)
Související novinky

Macbeth - unikátní filmová projekce v Brně
Evropská předpremiéra filmu Macbeth s Michaelem Fassbenderem a Marion Cotillard se uskuteční v unikátním prostoru brněnského Mahenova divadla už 22.října od 18.00 a 21.00. Nenechte si ujít jedinečnou… (více)
Reklama