poster

Květy Šanghaje (neoficiální název)

  • Tchaj-wan

    Hai shang hua

  • Tchaj-wan

    海上花

  • Japonsko

    フラワーズ・オブ・シャンハイ

  • anglický

    Flowers of Shanghai

Drama

Tchaj-wan / Japonsko, 1998, 130 min

Režie:

Siao-sien Chou

Scénář:

T'ien-wen Chu

Kamera:

Mark Lee
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • StaryMech
    ****

    Šanghaj krátce předtím, než se v Praze jistý zaopatřený starý mládenec skutálí do sklepa a do minulosti : v takzvaných květinových domech se tvrdě pracuje a sní o lepší budoucnosti pod čepcem. Vybrané krasavice z Číny, Hongkongu a Japonska, které Mark Lee Ping Bin předvedl zahalené od šíjí po kotníky ve světle petrolejek a svic a s doprovodem hudby omamné jako nepřetržitě přítomné opium, se mi navzájem trochu pletly - tím, že nám neumožnil prohlédnout si postavy zblízka, režisér jen podtrhl rovnost všech v obřadném zotročení. Sexu a násilí zůstaneme my diváci na rozdíl od titulních květinových dívek ušetřeni ; prchavá bezdějová črta mravů je slovy jistého kritika tak jemná, že by ji mohl vánek odfouknout.(16.5.2016)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(31.1.2006)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1998 - Nominácia na 1. cenu(12.5.2013)

  • GigaPudding
    ****

    Zámožní pánové se po večerech chodí bavit do květinových domů, luxusních nevěstinců v šanghaji, kde spolu popíjí hrají hry a především si nechávají dělat společnost místními "květinami" (flowers of shanghai). Film sleduje příběhy květin a jejich patronů, provoz nevěstinců a hlavně vztahy mezi jednotlivými postavami. Na diváka čeká velká spousta nálad od chvilkového štěstí přes smutnou snahu získat ještě i na stáří přízeň mužů až po žárlivost ať už mezi květinami kvůli vyšší/nižší "hodnotě" nebo vyvolané soubojem o muže. Stejně na tom jsou i přítomní pánové, kteří jsou samozřejmě nad věcí, protože přece se do květinových domů chodí jen pobavit a není to pro ně tak důležitá součást života jako pro ženy v těchto domech, ale nakonec i na pány dojde a chtě nechtě si budou muset přiznat, že to pro ně taky něco znamená. Flowers of shanghai je hodně těžko uchopitelný film, protože stojí výhradně jen na dialozích odvíjejících se od čínské etikety a tradice a hlavně i když jde o nevěstince tak ve filmu nejde o sex a o to je to možná komplikovanější. Velké množství postav propletených ve velké vztahové pavučině vyžaduje od diváka hodně pozornosti a snahy se vcítit do zúčastněných postav, což může být docela složité, protože asi jako v jakékoli jiné kultuře koncem 19. století se jakékoli vztahy a emoce neprojevují na veřejnosti tak jako dneska. Každopádně je ale velmi zajímavé pozorovat tento historický exkurs do míst, kam se filmový divák zas tak často nemá možnost podívat a hlavně diváka taky může zaujmout příběh hlavní dvojice nebo spíš trojice, i když tak úplně hlavní postavy to nejsou, protože téměř všem je dán velký prostor. Co ale určitě zaujme diváka je způsob jakým je film natáčen, protože je pojatý asi jako divadelní hra. Scény neobsahují žádný střih, jen se kamera pohybuje směrem k postavám, na kterých má být zrovna hlavní důraz a teprve až se zatmívačkami, podobně jako v divadle, se mění scéna na jinou bezstřihovou, takže není nic podivného, že úvodní scéna má okolo deseti minut bez střihu, což dává vyniknout výbornému obsazení a hereckým kvalitám, protože během takhle dlouhých scén nikdo nezaváhá a všichni hrajou velmi přirozeně ať už jde o veselé společenské scény nebo spíš ty intimnější. Další divadelní prvek je absence času. Květiny žijou svůj život uvnitř květinových domů v příšeří tlumeného světla a dění a čas venku na jejich životy nemají vliv, když nepočítám ten případ ženy, jejíž část příběhu se odvíjí hlavně od toho, že už si na ní čas vybral svou daň. A takhle to funguje i v tomto filmu, kde mezi některými scénami uplyne výrazná doba, ale není to vidět ani na ženách ani na interiéru a člověk si to uvědomí jen z dalšího dialogu. A samozřejmě to má taky moc krásnou výpravu i když je to takhle komorní film. Pro mě to byl ve výsledku tak trochu těžko stravitelný film, i když v něm bylo všechno co jsem zmínila výše a co se mi líbilo, poslední záběr mě ale přesvědčil, že nejmíň čtyřku si šanghajské květiny zaslouží :).(4.12.2010)

  • Carodej_pes
    ***

    Jak moc se může výklad filmu ze strany mé lišit od výkladu člověka, který o knižní předloze, Šanghaji té doby, či té etapy asijských dějin ví víc, než já? Jakkoliv se já ve svém výkladu mohu mýlit – nebo reprezentovat pohled naivního člověka –, určitě se s každým shodnu, že toto dílo je mimořádně čistým pohledem do minulosti. Žádnou křečovitou rekonstrukcí, žádnou hrou na filmový stroj času, právě naopak. Podpořeno absencí kamerových detailů, divák je účastníkem děje na plátně ať se mu to líbí, nebo ne. Účastníkem, pro kterého se ale spíš hodí videoherní označení „spectator“ – ten plave v prostoru a času, bez možnosti zásahu do hry. A stejně jako ve hře nelze vylézt z arény, z herní mapy, nelze ani v Květech Šanghaje vylézt ze žlutých interiérů na modré světlo světa (v jedné z posledních scén se sluneční barva ve filmu skutečně objeví a zpětně je zarážející, že i prostřednictvím filmu má přírodní témbr sílu osvěžit divákovu mysl). Toto je třeba vzít v potaz a uvědomit si tak, že film vlastně není příjemným zážitkem a nemůže jím z principu být, nýbrž jde se svým pohledem až na dřeň pravdy o stavu společnosti – společnosti žijící v komfortu, který ji laská i vězní zároveň.(3.5.2017)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace