Horimija

Pro mě osobně Horimiya předvádí vynikající výkon v každém aspektu, do kterého se pouští. Humor, romantika, emoce, psychologie, tohle vše má dle mého zvládnuté velmi dobře a u mě to funguje tak jak má. Ano, slyšel jsem výtky o tom že by si tohle anime vzhledem k počtu postav zasloužilo minimálně dvojnásobný počet dílů, aby bylo vše náležitě rozebráno, postavy dostaly víc prostoru a všechno bylo pro diváka hlubší. Ale já si tohle nemyslím! Pokud by dostal seriál víc dílů, pak by nejvíc utrpělo celkové svěží tempo příběhu a především by dostala na frak ta sympatická a realistická přímočarost s kterou se tu všechny problémy řeší. Po pravdě tohle se mi líbilo asi nejvíc a představa, že se v každém malém dramatu babráme zase kdo ví kolik dílů (prostě hromada zbytečného patosu), by mě tu ve výsledku dost štvala! Pro mě se tu vše příjemně a přirozeně vyvíjí, nemám problém čemukoli uvěřit a i na tomhle, podle někoho malém prostoru, dostanou všechny vedlejší postavy dostatek místa, abychom je lépe poznali a aby mezi sebou dokázali kvalitně, rozumně i vtipně interagovat. Animace je fajn, hudba opět vynikající. Zkrátka já za sebe nemám co vytknout a užil jsem si to. 9/10 (04.04.2021)

Horimija klame tělem jak kráva, prase či jiné užitkové zvíře. Nabídnout mi někdo anime, na jehož plakátu je devět postav s extrémně křiklavými vlasy a které má být podle anotace středoškolskou rabukome o vztahu jedné holky a kluka s tetováním a piercingy, zcela určitě bych s jízlivým úsměvem poslal onoho dobráka do patřičných míst s takovou rychlostí a razancí, s jakou jsem v Česku vyprovázel od domovních dveří jehovisty. Naštěstí se mi za ta léta osvědčilo se při výběru anime nerozhodovat podle anotace, nýbrž podle jmen tvůrců – a jelikož Horimiju má na svědomí režisér nezapomenutelného Šinsekai jori, šel jsem do toho. A dostal jsem vynikající anime, které je navzdory všem předsudkům vynikající od prvního dílu až do konce. Dospělé, sebevědomé, realistické, s vypiplanou animací i kresbou a uměřenou dávkou jak té inteligentní, tak i jednoduché situační komedie. Čím však především – skvěle zpracovanou psychologickou stránkou hlavních i vedlejších postav, která v kombinaci s působivou a hravou audiovizuální formou dává prakticky v každém díle vzpomenout na to, v čem tkvěla největší síla Šinsekai jori. Jistě potěší i fakt, že se Horimija jako zdatný přespolní běžec úspěšně vyhýbá všem překážkám v podobě hloupých žánrových klišé a umí dát hloubku a prostor i vedlejším postavám – a to, uznejme, není v žánru středoškolské rabukome zrovna málo. Pár slabších chvilek by se sice našlo (především ve scénách, kde nefiguruje Hori ani Mijamura), ale o celkovém hodnocení nemám nejmenším pochyb: pět hvězd jako řemen, k nimž jako třešnička na dortu patří ještě pochvala za vynikající opening i ending. (04.04.2021)

Něžný, harmonický a až vzorový zástupce ze stáje romcomů, Horimiya, zdatně naplnil vysoká očekávání z populární mangy a zapůsobil jak svěží déšť po dlouhém vyprahlém období sucha. Znamenitá režie vede příběh v strojově vysoké kvalitě bez jediného výkyvu, z vysoka dlabe na ingredience levných protějšků a soustředí se na civilizovanost budujících se vztahů uváděných středoškoláků, hlavně těch romantických, s lehkým nádechem komických situací těch nejdrobnějších absurdit. Postavičky jsou doslova opečovávány až rodičovskou něhou; hlavně, aby se nikomu nezkřivil ani vlásek a pokud jsem někde nacházel výtku, tak to byla totální nekonfliktnost. Vztahy tak prochází minimálními zkouškami odolnosti a největšími nepřátely jsou tak postavy samy sobě a kolik sobě, protějšku a okolí dovolí. Vadí to nicméně pramálo, protože vztah temperamentní a nejisté Kyouko s ledově vyrovnaným Izumim je sladký jak káva s přidanou sklenicí cukru, a i když si Kyouko neodpustí trochu podezřelé žárlivé výpady před neexistujícími Izumiho usurpátory, vzájemný respekt a celkové citlivé budouvání jejich vztahu je radost sledovat. Škoda, že podobně nebyly dotaženy i romance vedlejších kandidátů, kteří na to měli víc než slibný náběh a zasloužily uspokojivé dobarvení; bez nich některé postavy začínaly pozbývat na smyslu. S těžkým přikyvováním hlavy vítám totální absenci otravného fanservisu, které tím tomuto anime jen a jen přidalo na vážnosti, dojemnějším scénám pozornější atmosféru a přitom postavy tím ani trochu nepoztrácely byť drobek šarmu (ta kukadla!). V rámci character designu mi jen překážely barevné kreace na hlavách divočejší něž z KEY vizuálů, přičemž politika "jaké vlasy, takové oči" mi způsobovala zmatek v rozpoznávání několika postav. Zbytek formy od CloverWorks dopadl náramně a i když jsem si OP s ED moc neužil, OST byl malebný. Pochopím, že pro někoho může být Horimiya trochu nudná bez ústředního dua na scéně, některým může chybět emoce spuštěné na plný křik, ale pokud hledáte naplňující, souznivý a plnohodnotný rabukome ze střední školy, jste na správném místě. (09.06.2021)

Ako to už u anime typu Slice of Life býva sú trocha menej dynamické ako iné anime tak v prípade anime Horimiya to vôbec nevadí, ale práve naopak divák sa po väčšinu doby anime ani nestíha nudiť. Tu by som vytkol jedinú vec, ktorá ma samozrejme trápila najviac a to je jemne klesajúca kvalita neskorších dielov oproti začiatku (nemyslím animáciu, ale príbeh). Dá sa povedať z istotou, že ak chcete kombináciu Slife of Life, romantiky a školského prostredia tak toto anime je to čo naozaj hľadáte, čo sa týka komédie je to slabšie a vtipy sú často viac sofistikovanejšie. Hudobne aj animačne je to vo svojej podstate vynikajúce anime. Problémom bola pre mňa aj rozdielnosť kvality príbehu ak sa to týkalo hlavných postáv a vedľajších postáv, rozhodne ma najviac bavilo ak na scéne boli Myamura a Hori. (Hodnotenie 4,5) (13.12.2021)

Horimiya je téměř dokonalé anime. Už podle ohlasů je docela jasné, že je dělaná, aby se prostě líbila, ale dělá to nenápadně a vůbec ne vlezle. Postavy jsou neskutečně sympatické a nebyl mezi nimi nikdo, komu bych nefandila. Ale pár malých výtek mám. První díly nasadily tak vysokou laťku, že zbytek seriálu se jim už velmi těžko vyrovnává. Do začátku jsem se tak zamilovala, že jsem si ho po zhlédnutí seriálu a prožití typické koncové depky, pustila rovnou znova. Bohužel někde za polovinou se nám to láme a já jsem nejprve vřele přivítala postavy, které se víc zapojily do příběhu a trošku zamíchali kartami (například Sawada se mi moc líbila), jenže pak začne těch postav s vlastní zápletkou být najednou moc a jednotlivé linie nemají dost prostoru být dotažené do konce. Stejně, jako ostatním komentujícím, se mi líbilo krásně svižné tempo seriálu, ale kdyby měl dílů patnáct namísto třinácti, vůbec bych si nestěžovala. A teď to největší mínus (a zároveň -SPOILER!-), z kterého jsem vážně smutná - proč se Izumi musel ostříhat? Proč? Chápu, že Miyamurova proměna má symbolický význam, protože se konečně začlenil mezi své vrstevníky a už se tedy nemá potřebu propichovat piercingy, ale na konci je z něj hrozně obyč kluk a nezbylo nic z toho jeho počátečního rošťáctví, které mu tak slušelo. Miyamura na začátku je naprosto k sežrání a mrzí mě, že ho lidi (včetně jeho samotného) nepřijali takového jaký je i s jeho vzhledem, doufala jsem, že se to vyřeší jakkoliv jinak než zrovna Izumiho proměnou. -KONEC SPOILERU- Když ale tyhle malé vroubky seriálu prominu, tak byl milý, chytrý a měl krásnou animaci i hudbu (opening s osmdesátkovým šmrncem byl naprosto top), vztah Izumiho s Kyoko měl moc pěkný vývoj a neztrácel na vtipu, a navíc mu musím přičíst k dobru, že jsem nepostřehla žádný Valentýn, ani cosplay kavárnu nebo dům hrůzy na kulturním festivalu (Yes! Horimiya dokázala vytvořit krásnou, vtipnou romantiku i bez využití těchto prvoplánových klišovitých událostí, děkuji za to.), a já mu za to dávám s klidným srdcem plný počet hvězd. (25.04.2021)