Cizinec

Orson Welles je pro mě génius filmu. Nejen proto, že natočil něco jako "Občana Kana", ale především proto, že byl natolik schopným tvůrcem po všech stránkách. Ve filmu "Cizinec" naprosto exceluje herecky, aby režisérky pak vyvrcholil film téměř v duchu monster filmů. A projde mu to, stejně jako klasické tmavé stíny noir filmu. Místy je "Cizinec" ke konci díky kameře a obrazu skutečně hororovým zážitkem. (30.09.2014)

Tento kousek se mi od Orsona Wellese zamlouval více než jeho dřívější počin Citizen Kane. Zásluhu na tom má jednak zvolené téma, které mi přijde zajímavější. Díky tomu se tu vytvořila určitá atmosféra, ve které se mi líbilo vidět opět Orsona Wellese jako hlavního herce a jeho režijní zručnost tu zůstala opět při starém. [8/10] (Haig, International, RKO) (Produkce: Sam Spiegel /// Scénář: Victor Trivas, Anthony Veiller, Decla Dunning /// Kamera: Russell Metty /// Hudba: Bronislau Kaper /// Nominace na Oscara: Victor Trivas (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.03.2010)

Drobné negatívne vychytávky a malé medzery v takmer dokonalom scenári už si na mušku vzalo pár užívateľov predo mnou, takže k nim sa vyjadrovať nebudem. O kladoch filmu je toho napísané tiež veľa, možno i tisíckrát viac, ale o pozitívách sa mi píše lepšie. Wellesov príbeh má už tradične skvelú gradáciu, tempo je pomalé a noirová atmosféra s všadeprítomným napätím mi pripomenula filmy od Hitchcocka. Hlavne ten dominantný, krátky-úderný záver, ktorý sa vyznačuje všetkou originalitou ešte aj dnes. Welles ako herec dominuje ešte viac a vedie pred stádom ostatných hercov s veľkým náskokom, občas sa mu priblíži len Edward G. Robinson. 85%. (07.11.2008)

Ač kvalitním filmem, Cizinec je zároveň ztělesněním mnoha filmařských postupů, které mi dnes chtě nechtě přijdou spíše úsměvné a velice zastaralé. Jednoduchý příběh vedený ve zběsilém tempu (které ještě zvýrazňuje i ve vypjatých chvílích přehnaně opulentní a úderná hudba) nedává moc prostoru charakteristice postav, jejichž vývoj je buď velmi čitelný (Loretta Young), nebo v podstatě neexistuje a je od počátku jasně daný (detektiv Robinson i záporák Welles). Napětí se daří budovat jen napůl, neboť konec je zhruba od poloviny filmu odhadnutelný, a Welles tak vlastně zaslouží velkou pochvalu za to, že i s chybějícím motivem záhady či momentem překvapení dokázal udržet mou pozornost jen chytrou hrou na kočku a myš, kdy se dlouho jen čeká na pravý okamžik pro nastražení pasti. Nejsilnějším prvkem filmu však zůstává, i vhledem k tomu, jak dlouho chystaná past nakonec sklapla víc než nepřesvědčivě, kostelní věž s hodinami, která nejenže měla pro vývoj příběhu důležitý význam, ale také poskytla prostor pro vskutku památné a nezapomenutelné finále... 65% (29.07.2015)

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne. (05.10.2009)