Reklama

Reklama

Tři tisíce let touhy

  • Austrálie Three Thousand Years of Longing (více)
Trailer 1
Drama / Fantasy / Romantický
Austrálie / USA, 2022, 108 min

Obsahy(1)

Akademicky vzdělaná doktorka Alithea Binnie s tváří Tildy Swinton vede svůj život osaměle se striktně racionálním přístupem. Na svých cestách se ale v Istanbulu střetne s kouzelným džinem z lahve, kterého hraje Idris Elba. Výměnou za svou svobodu jí džin nabídne splnit tři přání. Neodolatelná nabídka má ale háček. Doktorka je zběhlá v mytologii a moc dobře ví, že s džinem není radno si zahrávat bez následků a že takto splněná přání se často zvrtnou a obrátí proti tomu, kdo po nich toužil. Džin jí začne vyprávět fantastické příběhy ze své historie a historie lidí. Nakonec se doktorka nechá zlákat a vysloví přání, které oba dva překvapí. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (30)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

George Miller, tvůrce filmů jako čtveřice snímků ze série Šílený Max, Babe 2: Prasátko ve městě či dvojice snímků Happy Feet, v roce 2015 dodal světu zásadní filmový milník s názvem Šílený Max: Zběsilá cesta. Jeden z nejzásadnějších akčních filmů posledních let si ve finále došel pro celkem 11 nominací na Oscara, přičemž jich 6 nakonec proměnil. Po dlouhých soudních tahanicích poté vše dobře dopadlo a již za 2 roky George Miller světu nadělí spin-off/prequel Zběsilé cesty s názvem Furiosa, kdy jen stačí doufat, že Miller podtrhne svůj zápis do análů akčního žánru. Ještě mezi dvojicí filmů z nové éry Šíleného Maxe ovšem Miller realizoval fantasy s názvem Tři tisíce let touhy. Miller již dříve film označoval za epickou temnou fantasy, která se mimo jiné inspiruje sbírkou arabských pohádek Tisíc a jedna noc. Dal ovšem Miller světu další film na který se jen tak nezapomene?   Při sledování Tři tisíce let touhy a zamyšlení se nad kariérou George Millera je rozhodně snadné definovat Millera jako tvůrce s velmi barvitou kariérou. Kdyby dal sebe ostatně člověk Šíleného Maxe, Happy Feet a právě Tři tisíce let touhy, těžko by na první dobrou člověk tipl, že jde o díla jednoho a toho samého tvůrce. Po Šíleném Maxovi bylo poté snadno očekávat další velkolepou podívanou s velmi výrazným rukopisem a vypiplanou audiovizuální stránkou, tyto pocity ostatně nevylučovali ani samotné propagační materiály, především trailer. Právě ten jde označit za trailer, který poměrně výrazně dokáže mást tělem, aby následně diváka nedokázal úplně překvapit na to, co Miller divákovi naservíruje. Stěžejní je ovšem ten fakt, že ochutnávka pokrmu způsobí jen hořkou pachuť. Miller už Zběsilou cestou možná nasadil laťku příliš vysoko, tady se ovšem vydal velmi odlišnou cestou. A to cestou, která se velmi těžce popisuje.   Millerova fantasy podívaná je tak ve finále skutečně po audiovizuální stránce vypulírovaná, kdy mnoho záběrů působí jako pastva pro oči, John Steale po Zběsilé cestě opět sází na nádhernou obrazovou kompozici. Jakmile poté dochází do ponoru vyprávění ústředního Džina v podání Idrise Elby, rázem to celé začíná působit dojmem, že by v Millerových rukách mohla vzniknout fascinující povídková podívaná spojená jednou ústřední postavou, kde by příběhy o Královně ze Sáby, princi Mustafovi či Muradovi IV. mohli dohromady vytvořit vtahující mozaiku, která by vizuálním pojetím mohla zdánlivě připomenout například 300: Bitva u Thermopyl Zacka Snydera. Velkolepá fantasy od režiséra Zběsilé cesty v arabském prostředí? To zní na papíře strašně skvělým způsobem a jako látka, na které by se mohl Miller vyřádit. Jenomže o tom Tři tisíce let touhy bohužel není. A scénář celého filmu je v kontrastu s vizuálem neskutečně slabý.   Millerovi se přitom nedají upřít ambice. Při sledování filmu rázem dává smysl, proč se filmdočkal celosvětového uvedení na Filmovém festivalu v Cannes a uzavřel třeba i poslední ročník mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Pod kabátem velkolepých výjevů se totiž skrývá především konverzační drama, které sází na filozofické úvahy. Smysl titulní touhy, lásky či samotné podstaty existence. Jak ovšem výjevy z arabských příběhů působí Millerovsky hravě (a je v nich alespoň prostor pro Millerův specifický a úsměvný humor), celá linka mezi Džinem a profesorkou Alitheou v podání Tildy Swinton je jednoduše zvláštní a mrtvolná. Po první polovině Tři tisíce let touhy se definitivně vyjeví pravá podstata filmu. A není to zrovna milý pohled.   Je to přesně ten typ filmu, který působí, že si dramaturg zrovna vyžádal své právo na odpočinek. Ten typ filmu, kdy někdo (v tomto případě konkrétně samotný Miller s Augustou Gore) psal scénář v naději, že na papír vrcholí podstatné úvahy o existenci a poklesu současné společnosti, vyvolá ovšem dojmy, že na zajímavější filozofické pohledy na věc a celkové úvahy snad dojde i ve 2:00 ráno v průměrné hospodě s průměrně podnapilým Františkem. V průběhu to vlastně vypadá, že Miller opojen svým úspěchem se Zběsilou cestou natočil přesně ten typ filmu, který chtěl a v součtu z něj zbude jen nabubřelá podívaná, kde ústřední romance působí jako vycucaná z prstu a v součtu se i vlastně dá těžko říci, co přesně chtěl básník v samotném finále říct.   Tři tisíce let touhy tak ve finále především funguje spíše jako film, který funguje v jednotlivostech, ale ne jako celek. První polovinu si jde skutečně ještě střízlivě užít, protože do arabských dobových kulis se Miller vydává poměrně schopně, kdy jde poutavý vizuál ruku v ruce s poutavou dobovou výpravou i kostýmy, specifickými momenty, které až koketují s groteskním či situačním černým humorem a v průběhu to působí i jako film, který dokáže reflektovat Millerovu bohatou kariéru. Zpočátku to vypadá, že profese naratologičky hlavní hrdinky má svůj smysl a setkání s Džinem pro ní bude inspirativní, aby si o své profesi udělala jasno. Ze samotné zápletky s Džinem, který může danému člověku splnit své přání, se poté dá pochopitelně vytěžit mnoho. Miller tyto přání mohl využít k nějakým satirickým rýpnutím (v jeden moment ve filmu dojde k výraznému naznačení o tom, jak mýty minulé nahradili například komiksoví hrdinové, sám George Miller se přitom ještě nedávno vyjadřoval, že filmy od Marvelu a DC jsou pouze pozůstatky řecké, římské a norské mytologie), skutečně provokativním výjevům a k posunutí fantasy žánru o kus dál, jako u čtvrtého Šíleného Maxe posunul žánr akčního filmu. Jenže tam, kde Miller ještě pár let nazpátek působil jako energický mladík, nyní působí jako unavený stařík, kterému někdo hodil klíčky do kanálu.   Tři tisíce let touhy poté splňuje dřívější informace o tom, že půjde o film o lásce, ta se ve filmu ostatně objeví v pěti různých formách. Ať už skrze vyprávění ze života ústředního Džina či v ústřední hlavní zápletce s hlavní hrdinkou. Právě ta ovšem působí dojmem, že je celá vycucaná z prstu, nic k ní pořádně nevedlo a zhruba kolem 60 minuty už prostě Tři tisíce let touhy působí jako film, který neví, kudy dál. Film, který má zhruba pět konců a ani jeden z nich nefunguje/nefungoval by jako uspokojivé vyvrcholení. George Miller se jako starý zkušený vypravěč snaží předat poselství o tom, že je nutné vyprávět příběhy, ve filozofickém nimrání ovšem působí strašně doslovně a neupřímně. Nejhorší moment filmu je ten moment, kdy hlavní hrdinka doslova začne převypravovat, co je nejspíš ústředním tématem filmu respektive téma, které by Miller rád vyprávěl. Miller v ten moment vyhazuje show, don't tell přesně tam, kam by každý svéprávný člověk aktuálně nejradši poslal Putinovi příznivce či Markétu Pekarovou Adamovou.   Příběhy, které vypráví Džin vypráví jsou možná předvídatelné, aspoň ovšem skutečně někam vedou a dá se o nich něco říct. Ty příběhy dokazují, že je George Miller skutečně dobrý vypravěč, kdyby o tom někdo po zhlédnutí Tři tisíce let touhy začal pochybovat. V jednotlivých vizuálních nápadech dokáží Tři tisíce let touhy skutečně připomenout i posledního Šíleného Maxe, tomu film úplně nechybí kouzlo a velkolepost. Při sledování Tři tisíce let touhy i vlastně strašně snadno vyvstane pocit, že by Miller bez problému utáhl třeba novou celovečerní adaptaci Prince z Persie, v jeho specifickém podání by své kouzlo mohl mít i jím pojatý Aladin. Idris Elba je ve své roli naprosto fantastický, především do hlasového projevu dává naprosto vše. Nejvíc tak zamrzí především přítomnost Tildy Swinton, kdy tu jedna z nejlepších hereček současnosti prakticky v průběhu nemá co hrát.   Stěžejní je ovšem především to, že je vlastně strašně těžké určit, proč Tři tisíce let touhy vznikli. A vlastně pro koho přesně vznikli. Mainstreamovému divákovi jsou na první pohled zapovězené, i drtivá většina artověji založených diváků ovšem nad filmem prakticky ohrnuje nos. Nejproblematičtější u těchto filmů, kde se diskutuje nad smyslem existence a lásky je, když zrovna tyto pohledy divákovi nic extra nedají. Tři tisíce let touhy přitom mají naštěstí daleko k filmu, který by byl načančanou prázdnotou a k superkomplexnímu dílu mají pořád o poznání blíž než třeba pořady Jaromíra Soukupa, přesto je to ovšem pořád běh na dlouhou trať. George Miller přitom zůstává tvůrcem, kterého si člověk velmi snadno váží, po Tři tisíce let touhy bude ovšem velmi snadné se na něj začít opět koukat tak trochu mezi prsty.   George Miller má v roce 2024 opět šanci zapsat se do kroniky akčního filmu a natočit dost možná jeden z nejlepších prequelů/spin-offů všech dob. Mezi fenomenální Zběsilou cestou a (snad) fenomenální Furiosou se tak za pár let bude Tři tisíce let touhy vnímat jako zvláštní anomálie, která má svými kvalitami spíše blíže k Babeovi 2. Neskutečná škoda, kterou nespasí ani bravurní soundtrack Junkieho XL..... ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

George Miller si natočil takovou dospělejší hollywoodskou pohádku po vzoru příběhů „Tisíce a jedné noci“ s podmanivým vizuálem, nápaditými střihy a charismatickým Idrisem Elbou, jenž to zejména svým hlasem celé táhne na svých bedrech, seč mu síly stačí. Ale stačí to i divákovi? Tři tisíce let touhy se snaží květnatě vyprávět epický příběh o lidství, niterných touhách, lásce a věčnosti, ale všechna ta vznešená témata utápí v tak dramaturgicky rozbředlé formě, až se z toho člověku točí hlava. Celou dobu jsem neměl nejmenší tušení, kam to celé vlastně směřuje, a když to na konci konečně někam dosměrovalo, nebyl jsem o nic moudřejší. Prakticky ani nerozumím, kdo má být cílovkou téhle konvenčně vyprávěné fantasy, protože ten banální děj a karnevalové uchopení může imponovat snad jedině dětem - a ty se na film nedostanou, protože to má kvůli nahotě a sexu eRkový rating. Zatímco Miller před lety snad všechny překvapil svou svěží a dynamickou režií u Zběsilé cesty, zde skoro působí jako fosílie rozplývající se nad lehce intelektuálnější červenou knihovnou. Opravdu nechápu, komu to je určené, a nevěřím, že se tomu podaří na tržbách získat byť jen třeba pětinu rozpočtu zpět. [KVIFF 2022] ()

Reklama

Morien 

všechny recenze uživatele

-"Apart from sleep, what does one do in a bottle for two and half thousand years?" -"Djinn don't sleep." --- Nejprve jsem viděla někde napsaný název a ihned jsem chtěla film s takovou návnadou vidět. Pak jsem viděla na plakátě Tildu a srdce mi poskočilo. Pak jsem při začátku filmu viděla jméno George Millera a říkala jsem si, no paráda! Potom jsem viděla film samotný a moc jsem nevěděla, co na to říct, leda snad to, že Tildiny kvality zůstaly nevyužity a že co bylo do té doby docela zábavné, šlo po prvním přání její postavy docela do kopru. (Respektive ten konec by musel mít jiný začátek, aby to dávalo smysl, mně.) Idris Elba byl nicméně skvělý a vizuálně umí Miller vyprávět fantasticky (těhotná kurtizána přebrodí vodou lázně a látka šatů se jí přilepí na prsa a břicho!), bohužel mu v tom podráží nohy scénář s nedostatečně propracovanými základy a s nejasným začátkem, prostředkem a koncem. Není divu, že si the big suits nebyli jistí, jak to mají propagovat. Když už pomineme to, co to doopravdy je, tak je to hlavně takové nijaké. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Nejdebilnější film letošních Varů, který posloužil jen jako vycpávka mezi závěrečným vyhlášením a následnou afterparty v Puppu. Celé to šlo mimo mě a přišlo mi to veskrze nesnesitelné (což mě ani moc nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že nesnáším Tildu Swinton, ale stejně - nechápu, co ten film vlastně ve Varech dělal). S odstupem pár týdnů už v podstatě nevim, o co tam šlo, jen si pamatuju moje absurdní přání, aby místo toho radši někdo pustil Aladina. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Takhle... Je pěkný, že George Miller natočil ve svých 150 letech takový hit, že si teď mohl udělat naprosto cokoliv a nikdo si netroufnul mu v tom zabránit. Problém je, že "naprosto cokoliv" může být i ukrutně nudná a nechutně přímočará konverzačka o síle příběhů, která je trochu kontraproduktivní vzhledem k tomu, jak slabý je tenhle příběh. PS: Trailery a propagace o tónu a obsahu toho filmu lžou tak moc, že už by to mělo být trestné jako klamná reklama. ()

Galerie (47)

Související novinky

Junkie XL složí hudbu k Furiose

Junkie XL složí hudbu k Furiose

24.05.2022

Skladatel Tom Holkenborg aka Junkie XL (Alita: Bojový Anděl, Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti) znovu spojí síly s mistrem Georgem Millerem (Šílený Max: Zběsilá cesta) a složí hudbu i pro…

Kdo bude letos soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?

Kdo bude letos soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?

17.04.2022

Přesně za jeden měsíc, tedy v úterý 17. května odstartuje 75. ročník prestižního mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Obří filmový svátek konající se na francouzské riviéře letos oslaví tři…

Reklama

Reklama