Lifeline
Minúta večnosti
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (CinemArt)
(více)Recenze (86)
Zhlédnul jsem jenom kvůli Islandu. Metaforické vyobrazení pocitů obav ze ztráty nejbližšího při operaci srdce, skrze dialogy dcera/otec zasazené do přírodně a atmosféricky nadpozemského místa, coby drama absolutně nefunguje. V žádném směru. O to větším zklamáním pak je, že film po několika hezkých dronových záběrech v první polovině zůstává monotónně po celou stopáž ve stejné lokalitě Islandu a ani přírodně tak netěží jeho potenciál. Přitom správně zvolené, vizuálně dramaticky gradující lokality mohly lépe podtrhnout vyznění komorní linky filmu. ()
Na český film z Islandu jsem se těšil, bohužel to vypadá, že film vznikl hlavně proto, aby se parta tvůrců a kamarádů mohla podívat zadarmo na Island (co zadarmo, většinou za to ještě dostali plat!) a natočit u toho něco jednoduchého, aby se neřeklo. Nasvědčuje tomu i to, že je dějiště pro příběh zcela nedůležité, postavy vůbec nekomentují, kde jsou, a kdyby se Langmajer procházel po Brdech, vyšlo by to úplně nastejno. Dle stručných titulků tipuji, že na Islandu byli: 2 herci, režisér, kameraman, 2 zvukaři, vedoucí produkce, pilot dronu, 2 asistenti režie, 2 osvětlovači, klapka, maskérka, 4 řidiči, kuchař. Pokud necháme Island Islandem, je to vlastně docela fajn divadelní hra s celkem uvěřitelnými postavami a hezkou shyamalanovskou pointou. A protože jsem zřejmě jediný uživatel CSFD, který zná skupinu Kalle, tak musím vypíchnout, že mne potěšilo, že ve filmu jsou písničky skupiny Kalle. ()
Havlík konečně hodil komerci za hlavou a přišel s komorním příběhem v úžasné přírodě. Tady však výčet kladů končí. Minuta věčnosti je zajímává hlavně díky tomu, že šlo o improvizovaný projekt během pandemie. Pokud by se vystříhaly jen záběry na islandské lokace, tak vznikne vizuálně našlapaný dokument. Bohužel scénář je totální blábol a Babišová prostě nemůže být sympatická dcera, když je celou dobu na zabití. ()
O filmu jsem toho moc nevěděl. Snad jen to, že byl natáčen na Islandu. Což pro mě bylo taky tím hlavním důvodem proč jsem si film pouštěl. Polární záře, záběry překrásnýho Islandu a zvolená hudba jsou prostě dechberoucí. Co se týče příběhu dalo by se říct, že z větší části poměrně krátké stopáže filmu(78minut) sledujeme otce s dcerou pohybující se po malebném Islandu vedoucí rozhovory a zároveň hledajíc cestu sami k sobě. Ale možná to má vše úplně jinej smysl. Nechci prozrazovat víc než bych měl. Závěrečný hodnocení. Díky krátký stopáži a záběrům na překrásnej Island se na to podívat určitě dá. Co se týče samotnýho příběhu ten pokulhává. Myslím si, že si to hraje na něco na co nemá respektive tady si tvůrci ukousli moc velký sousto a ve výsledku to nevyznělo asi tak jak by mělo a nemá to takovou hloubku jakou by mělo mít. Vše zachraňuje lokace natáčení(Island). A za ten Island chtě nechtě ty 3slabší hvězdy prostě dát musím. ()
Langoš se dal čtyřikrát všanc režisérovi Rudolfu Havlíkovi. Tohle je jejich nejhorší spolupráce. Ten film nějakou myšlenku má. Neumí s ní pracovat, aby nebyl zdlouhavý a posléze naprosto nezajímavý. Drama nekomerčního stylu, kdy se otec s dcerou vydávají na severský ostrov, se postupem času překlopí do neustále se opakujících scén, ve kterých dvojice protagonistů a jejich putování liduprázdnou krajinou začne silně nudit. Sledovat stále Jiřího Langmajera, už tak je ho ve filmech docela dost, a Martinu Babišovou, vesměs otravnou, bylo ryzí utrpení. I pustý Island se rychle okoukal. Najednou nebylo co sledovat. Poté se přidalo stírání reality a fikce, bylo to dost průhledné hned od začátku, kdy není zcela jisté, jestli dvojice je vůbec na nějakém výletě. Podstatou filmu je, že vyhlášenému kardiochirurgovi se pod kudlu dostane jeho dcera s vrozenou srdeční vadou. Divák má následně tápat, jestli se operace zdařila. I když stopáž není přemrštěná, film se táhne a působí dojmem více jak dvouhodinového snímku. Havlík se režijně plácá pořád na jednom místě, neumí načasovat momenty překvapení, nemá to rytmus a pointa je zřejmá už dlouho dopředu. Předností měla být vyzrálá psychologizace postav. Náznaky se najdou, zdlouhavé pojetí je ale solidně zadupává. K postavám moc nelze přilnout. Celý film zachvátila pustá prázdnota, kdy režisérovi nevyšlo vůbec nic. 2/10 ()
Docela v pohodě nápad, nicméně Martina mě iritovala snad celou dobu. A o jejím hereckém "výkonu" se nemá ani smysl zmiňovat. ()
Tři doktoři spolu operují, před zákrokem si myjí ruce, zjevně to není praxe mediků, ale zaběhlé pracoviště obsluhované profesionály. Přesto mají potřebu se zkoušet ze znalostí, aby divákovi polopaticky vysvětlili o co půjde. Borec odoperuje aortální chlopeň a v rámci rekonvalescence ho nenapadne nic lepšího, než holku vytáhnout někdy mimo letní sezónu na Island (tvůrci si nechali zaplatit dovolenou), aby si mohl vyzkoušet, že jí hercna drží a že občas omdlívá, jen aby se divák nenudil. No a když už tam kempují a všechno co s sebou nosí, tak fotr (55) vytáhne knížku pohádek a dceři (21) před spaní na požádání čte, protože ty vole má v krosně místo a ta pipka stejně celou dobu promlouvá jak dvanáctiletá, místo aby v jednadvaceti někde zabodávala s frajerem. Zoufalost, kterou ani poměrně dobře napsané poslední dvě minuty nespasí. Aspoň mohli vybrat do té role nějakou fakt hezkou holku, nestalo se. ()
Prostředí je hezké, ale raději se podívám na dokument ze severských ostrovů, než tenhle pokus o dramatický příběh otce a dcery, který je jen narychlo splácaný zmetek, který slouží jen proto, aby měl Langoš a všichni zbývající, dovolenou zdarma. ()
Pokus o český Death Stranding. ()
Celkem nuda, snaha o návrat k rodinným kořenům, místo nemůže udělat dobrý film. Škoda tak výjimečného herce. ()
Stejně asi jako každého i mě nalákalo ono české dobrodružné drama odehrávající se na Islandu. Přiznám se ale, že pravděpodobně, stejně jako ostatní, jsem čekal trochu něco jiného. Minuta věčnosti se dost úporně snaží brnkat na artovou strunu, což se jí minimálně po stránce vizuální daří. I samotný námět není vůbec k zahození, jenže zatímco jsem očekával emocemi nabité sbližování otce s dcerou, dostal jsem podivné dialogy a nesympatický, přehnaně pubertální herecký projev jinak hezky vypadající a tou dobou takřka třicetileté Martiny Babišové. Co vedlo tvůrce z ní udělat mentálně nevyspělou rozcapenou jednadvacetiletou čtrnáctku, to fakt nevím. ()
Jedna jediná hvězdička za Langmajera. Jeho fantazie po náročné operaci srdce jeho dcery mi pila krev od samého začátku, neboť cesta studenou, nehostinnou krajinou, kde živáčka nepotkáš a vláčet s sebou po zákroku poněkud mentálně nevyzrálou dceru, to byla vážně utopie jeho hlavy. Kamera na cestách a nic... ()
Staromilský thriller (Havlík)? Spíš nepřesvědčivé drama. 1) Zajímavé téma hned se dvěma pointami je zpracováno dost nudně. Snímek stojí na nezajímavě napsaných dialozích, které jsou navíc i dost nevěrohodné, pokud jde o jeho dceru._____ 2) Islandská krajina tvoří podle Havlíka třetí hlavní postavu filmu. Je fakt, že vyznění jalových rozhovorů na pozadí Českomoravské vysočiny by dopadlo ještě hůře. Metaforické propojení putování Islandem a putování chirurga dívčinným srdcem je nasnadě, ale nepůsobí přesvědčivě._____ 3) Schopnost předat emoce, tak výrazně přítomná v Havlíkových povídkách z cest po Číně a Indii, se v jeho filmech někam vytratila. Inu, film není jenom řemeslo._____ 4) 46letého Rudolfa Havlíka kromě scénáře a režie uvádí filmový přehled rovněž u kostýmů a výtvarné spolupráce (ať už to znamená, co to znamená)._____ 5) Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 2020._____ 6) 54letý Jiří Langmajer (otec a chirurg) předvedl svou obvyklou hereckou kvalitu._____ 7) Zaujalo mě, kolik komentátorů závistivě píše o jakési dovolené zdarma, kterou si na Islandu dopřáli tvůrci filmu. Mám pro ně jediný vzkaz: Udělejte to stejně. Dopřejte si také podobnou dovolenou, natočte tam film a dosáhněte alespoň těch dvou hvězdiček, které dílu dávám. ()
Když jsem se o natáčení tohohle snímku dozvěděla a četla režisérovo vyprávění o "staromilském thrilleru", získala jsem skoro dojem, že na mě v kině čeká survival podívaná, kdy hlavní hrdinové spadnou s letadlem a v divočině je napadne obří medvěd nebo jiné nebezpečné zvíře. Dočkala jsem se ale komorního dramatu, které má sice necelých 90 minut, ale ve výsledku se v něm stane jen velmi málo. Díky překrásné islandské krajině se na film hezky dívá, to ano. Je také osvěžující vidět po delší době Langmajera v dramatické úloze. Havlík by ale spíš měl zůstat u komedií. ()
komorních filmů o tom jak se k sobě snaží najít cestu rodič s dítětem v českých končinách zase tolik nevzniká, takže v tomhle směru nemám s Minutou věčnosti vůbec žádný problém. Trochu horší je nicméně to, že se Havlík snaží svůj film nějak ozvláštnit, takže od samého začátku visí ve vzduchu podezření, že ne všechno je tak jak na první pohled vypadá (komu by to nedošlo po prostém přečtení synopse, tak ten ještě dostane "podezřelé" prostřihy do nemocnice). Film tak tak celou dobu míří k rádoby šokující a zároveň snad nejvíc provařené pointě, aby ale v samém závěru uhnul a přinesl schrodingerův závěr, u kterého si vůbec nejsem jistý jak ho chápat. Upřímně bych byl raději, kdyby Havlík zůstal u banální konverzačky v nádherných exteriérech a nesnažil se o nic navíc. Pokud si každopádně někdo za tenhle film zaslouží pochvalu a dovolenou na Islandu během covidu využil na maximu, tak je to kameraman Václav Tlapák, díky kterému se na Minutu věčnosti moc hezky dívá...50% ()
Nějaká osobní zpověď. Budiž, ale koukat na to je utrpení. Jestli ne, pak nechápu smysl tohle točit. 20%. ()
Tohle by se dalo spíchnout i s naprosto minimálním rozpočtem, klidně i za jediný den, klidně někde v Krkonoších a kdyby si to udělala parta přátel, nemuselo by to stát ani 5 000 korun. Ono, jak Petr Marek ve filmu Nebýt dnešní dokázal, se i za jeden víkend, třemi herci, jedním kameramanem, jedním zvukařem a rozpočtem 3 000 korun dá udělat pořádný film, který dokonce přesahuje do obtížněji natočitelných žánrů, ale nutno uznat, že ne každý je na to dostatečně kreativní. To jsem ale krapet odbočil. Ten film by možná i měl něco do sebe, ale to by to nesměla být jen obyčejná bakalářská povídka natažená na celovečerák plytkými a místy nedůvěryhodnými dialogy mezi otcem a dcerou a krásnými záběry na Island, které to samy rozhodně neutáhnou. Kdyby to byl dokument, budiž, ale tohle je drama. A sice mě krapet překvapil Langmajer, který zde po dlouhé době hraje konečně nějak jinak než v těch otravných romantických komediích, ale herecky mu to dost kazí přehrávající Babišová, jejíž postava je navíc tak divně napsaná, že té holce chováním fakt nelze věřit, že má 21 let. Aspoň ten námět sám o sobě není úplně blbý a to finále je sice krapet kýčovité, ale určitou sílu v sobě mělo, jenže úplný závěr to totálně pohřbil - SPOILER v těch Langmajerových představách umře a jak se propojují s tou operací, myslel jsem si, že se fakt nezdařila, ale v předposledním záběru Langmajer volá její matce (a svojí ex) a říká jí, že dcera bude v pořádku. Doslova řekne, že "bude v pořádku", ne, že "bude to v pořádku", takže nakonec vůbec netuším, jak to s tou operací dopadlo. Kecá jí? Jaký by pro to měl sakra důvod, vždyť by se to stejně dozvěděla... Nechápu to. KONEC SPOILERU. Takže co zbylo kladného? Slušná kamera, samotný námět, sympatická snaha o něco jiného, než se zde normálně točí... která ale je ale zase mdlá a nepovedená. Ach jo. 2* ()
Příběhu jednoznačně pomáhají čarokrásné kulisy ... víc nežli cokoli jiného. Jeho hra je trochu naivní a svým způsobem i falešná, na druhou stranu ji beru, poněvadž čas, který jsem "Minutě věčnosti" darovala, nepokládám za ztracený. ()
Slabota, předvídatelné. Mě nenadchla Babišová ani Langmajer. ()
Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... () (méně) (více)