Julskij dožď
July Rain
Obsahy(1)
Moskvanku Lenu zastihne na ulici déšť. Neznámý muž jí půjčí bundu a ona mu dá číslo telefonu, aby se domluvili, jak bundu vrátí. Lena žije s Voloďou, budoucím vědeckým pracovníkem. Intelektuálské prostředí úspěšných mladých lidí jí není vzdálené, ale časem si uvědomí, jakou roli v něm sehrává též prospěchářství a bezohledná cesta za kariérou. (NFA)
(více)Recenze (4)
Ač nerad, sdílím kritický pohled na film. Vynikající kamera, snaha o modernitu šedesátých let, skvělá hudba, ale děj přichází zkrátka a příběh je doslova a do písmene škrtěn (až vyškrtáván). Katarze spočívající v negativním posouzení dobové sovětskoruské skutečnosti, odnikud nikam jdoucí hrdinčiny telefony s jinak neznámým Žeňou, to všechno původní očekávání rozmělňuje. Forma zvoní, příběh-obsah pohasíná až dohasne. Včetně zbytečně dlouhých prodlev a místy až samoúčelných scén z rodinného života. Škoda filmu a škoda talentů, které předvádí. ()
Film zachycující atmosféru mezi intelektuály v Moskvě v 60.letech 20.století. Zajímavá atmosféra, do toho zní Jazz..ale viděl jsem to pouze v originále, bez titulků, takže jsem skoro ničemu nerozuměl:D ()
Tohle je ekvivalentní například k Jirešovu Křiku (samozřejmě s výhradou tématu) - další východní godardovský epigon - Godard musel být fakt Bůh... - ale i kdybych vzýval svého boha, přesto bych asi svou hlavní hrdinku nevybral podle toho, že je či není dvojnicí Maschy Meril v Une femme mariée (a to včetně účesu...). Iritoval mě tu maximálně ten "mírný pokrok v mezích zákona" - jazz ano, ale 10 let starý, bez drog a divočiny roku 66, západ ano - zejména vrstva ambasadorů a kontrast k "prosté" sovětské mládeži. Vzpomněl jsem si na jednu delirantní podobnost: ve filmech pro děti o "Lucii" postrachu ulice z osmdesátek mě jako dítě fascinovaly západoněmecké výrobky - kde se sakra dá sehnat ta krásná plastelína? Vůbec mi nedocházel sortiment a interiéry - v Červencovém dešti je takhle velelež všudypřítomná - hlavní hrdinka má nádherný sestřih, luxusní paletko podle poslední italské módy, nepracuje, popíjí v luxusních vinárnách s "povrchními intelektuály" a la Antonioni (ne, nejsem zastánce neorealistické zakotvenosti - jen dovedu ocenit "roli", kterou tak vehementně sehrál Alexandr Mitta). Navíc jsem četl Mandělštamové paměti - v SSSR prostě nebyly pomalu boty. Natož paletka. Červencový déšť jsem proto vnímal nějak jako účelové lži Jeana-Paula o SSSR - ... Jestli Vás zajímá mládež, život v moderním sovětském městě, kolorit šedesátých let, Nová vlna po sovětsku, mrkněte na Muratovové Krátká setkání a zejména Dlouhá loučení - tam je to ryzejší. ()
Sedesatkova sovetska filmova cernobila intelektualni podivana smerem k zapadu... ()