The Sparks Brothers

Edgar Wright po Cornetto trilogii, Scottu Pilgrimovi proti zbytku světa a Baby Driverovi natočil svůj první dokument. Dle samotného názvu se dá odvodit, že je tento dokument o legendární skupině The Sparks Brothers. Bratři Ron a Russell Maelové jsou výrazné figurky hudebního světa již přes 50 let a osobně jsem neskutečně rád, že dokument vznikl. A o poznání radši jsem, že se ho chopil právě Wright, kterému příběh téhle speciální hudební dvojice padne jako ulitý.   The Sparks Brothers jsou jasnou povinností pro fanoušky Sparks. Ještě víc než nedávná Annette, kde bratři Sparksové stáli za hudbou a scénářem. Je to film přesně pro takové fanoušky Sparks jako je samotný Edgar Wright. The Sparks Brothers díky tomu působí jako jasný projekt nadšence. Nadšence, který je rád, že může točit film o své oblíbené skupině se svými oblíbenými interprety. Ronovi a Russellovi je sice přes 70 let, v dokumentu jsou ovšem naštěstí nadále plní elánu a tenhle dokument dokáže skupinu představit v tak trochu jiném světle. A to velmi zajímavém světle, kdy se především ukáže, že přes 50 let v hudebním byznysu jejich bratrskou lásku nezlomilo.   Wright výtečně mapuje historii skupiny, skvěle využívá archivní záběry i výpovědi různých osobností jako Flea či Patton Oswalt. Dokument navíc obsahuje krátké animované sekvence, kde jsou přítomní i John Lennon namluven Simonem Peggem a Ringo Starr namluven Nickem Frostem. Ano, Wright na své staré známé nezapomněl a i tenhle nápad dělá z The Sparks Brothers výjimečnou dokumentární podívanou. Wright jinak sice točí dokument, jeho vizuální styl z celovečerních filmů ovšem nezůstává pozadu.   The Sparks Brothers trvají téměř 2, 5 hodiny, přesto jsou po celou dobu zábavní a zajímaví a osobně bych se vlastně nebránil klidně dalším 2 hodinám, kdy bych jen poslouchal, pozoroval a nechával se pohltit bratry Sparksovými a jejich hudbou. Jde přesně o ten typ dokumentu, který něco řekne především fanouškům Sparks, díky svým vysokým kvalitám a rozhodně zajímavé historii téhle skupiny má co říct každému. Hudebníci workoholici, kteří se kvůli kariéře zbavili klasických rodinných životů a nadále tvrdě pracují. Koketuje to s bláznovstvím? Dost možná ano, bratrům Sparksovým se ovšem musí nechat, že mají neskutečný zápal a i přes fakt, že jim táhne na 80 let to nevypadá, že si v brzké době chtějí dát pohov. Příběh bratrů Sparksových je inspirativní a správně ve stylu skupiny Sparks tak trochu šílený.   Edgar Wright se svým dokumentárním debutem uvedl skvěle a ani formát dokumentu ho nezbavil jeho vizuální hravosti. Zábavný, energický a především ve stylu bratrů Maelových tak trochu stylově podivný. Po tomhle dokumentu už This Town Ain't Big Enough For Both Of Us či When Do I Get To Sing 'My Way nikdy nebude znít jako předtím. Fenomenální dokument, který Wrightovi schopnosti utvrzuje více než cokoliv předtím..... (21.08.2021)

Osobně jsem o Sparks Brothers znal prakticky jen jejich nejslavnější song a trochu se obával, zda tento 130minutový kolos vůbec pro mě. Ale bál jsem se zbytečně. Wright totiž dokázal správným způsobem prodat ulítlost a osobitost kultovní dvojice, stejně jako jejich neskutečnou hudební dráhu a pro mnohé nečekaný vliv na řadu hudebních žánrů a umělců. To vše s hvězdnými hosty, typickou režisérovou hravostí a nápaditostí, kdy dokáže „kecací hlavy“ v tu správnou chvíli vystřídat vtipnými střihovými montážemi či roztomilou animací. Jen škoda té přepálené stopáže. Filmu by i přes Wrightovy velké snahy a obrovskou energii prospělo větší prostříhání a to i kvůli konceptu „probereme postupně každé z více jak 20 alb,“ který je v druhé polovině už značně repetitivní a ohraný. I přesto se však jedná o další z Wrightových hodně sebejistých titulů. (26.08.2021)

O Sparks jsem nikdy neslyšel, byť jedna jejich písnička mi přišla povědomá. Na film/dokument jsem vyrazil jen kvůli osobě režiséra (a trochu lepšímu hodnocení, než měl druhý hudební dokument na MFFKV). Moc jsem nečekal a dostal jsem -prozatím- nejlepší film Varů. Základ kapely, bratrské duo, kde jeden vypadá jako Sherlock Holmes Benedicta Cumberbatche a druhý jako Lukáš Vychopeň s úzkým španělským knírkem. Jejich vyprávění, vzpomínání a rekapitulace alb je doplněno rozhovory se spřátelenými umělci i fanoušky a ozvláštněno různými animacemi. Za ty dvě a něco hodiny* si je oba zamilujete, za jejich přirozenost i smysl pro humor. Největší hity zde a zde.  * tohle vidím jako hlavní problém: přehnaná délka, nutnost probrat skoro všechny alba. Obzvlášt na začátku měli více stříhat. (25.08.2021)

This is the Number One Movie in Heaven. Tohle vám zaručeně kápne do noty. Mně teď budou díky Edgaru Wrightovi bráchové Sparks dobrých pár dnů roztáčet Spotify. [KVIFF 2021] (25.08.2021)

Kombo Wright x bratia Maelovci sľubuje extravaganzu, ktorá sa... nekoná. Veľmi tradične uchopená chronologická biografia ponúka okrem verbálnych omáčok od hovoriacich hláv aj veľa vizuálne pútavého archívneho materiálu, ktorý sa kopí, až kým sa film nerozpadne do trochu ťažkopádnej a informačne presýtenej kulisy. Škoda, že saWrightovi nepodarilo nájsť podobný konceptuálny prienik hudobného a vizuálneho štýlu, ako Haynesovi v dokumente o Velvet Underground, zhodou náhod z toho istého roku. (16.08.2023)

"Documentary film fanfare!" Režisér Cornetto trilogie Edgar Wright po svém natočil dokument o kapele, co vždy byla a bude svá. THE SPARKS BROTHERS ve 140 minutách zachycují ducha "nejlepší britské kapely, co vznikla v USA". Dynamické jako wrightovina, excentrické jako Sparks. (KVIFF) (25.08.2021)

V podstatě se můžu ztotožnit s komentářem Jhershawa - existence Sparks mi do včerejška po hříchu unikala, každopádně na základě recenzí jsem se nechal přesvědčit, že by se mohlo jednat o zajímavou podívanou. První půlhodina sice postrádala tempo, ale zbytek snímku už byla jízda na horské dráze bizarním světem bratrů Maelových. Ve výsledku dokument splnil vše, proč jsem na něj šel - atraktivní formou mi rozšířil hudební obzory a představil mi napříč žánry se pohybující výstřední hudební těleso, jehož přesah mě okamžitě zaujal, a v následujících týdnech si určitě naposlouchám jejich diskografii. 90 % (29.08.2021)

Sparks jsem znal dříve a nějak jsem se k nim vrátil a říkal si, jestli o nich není nějaký dokument. Takže úplně náhodou jsem se k nim vrátil v době vydání filmu. Nezklamalo, naopak ještě více jsem propadl jejich dalším albům. Naprosto souhlasím s recenzemi, že stopáž je moc dlouhá. Také jsem nedal film na jednou, ale na druhou stranu je plný skvělého humoru, je správně ujetý a tedy i netradiční. Neuvěřitelný, jak dlouho spolu tahle dvojice drží a jsou stále schopni tu a tam nahrát pecku. (19.01.2022)

28/8/21 (28.08.2021)