Il Prezzo del Potere

Fádně znějící zápletka: „Gemma neúspěšně zachraňuje prezidenta Spojených Států" fádně skutečně jenom zní, jelikož toto je ve skutečnosti závažné politické drama (western teda už kapku míň). Gemma zde má osobní zájem, jelikož mu hned na úvod oddělají otce A. Casase, je rozhodnut se pomstít, ale (třebaže ho kdysi odsoudil za vlastizradu) rovněž hodlá zabránit atentátu na osvíceného vládce rozhodnutého navzdory všem okolo prosadit práva každého občana bez rasových rozdílů. Nezdaří se. Ať už se jedná o Kennedyho či odraz politiky v Itálii, jde o zatraceně vážné drama ve zcela zkorumpované hnusné společnosti. Záporáci (hlavně ti chránění vysokým postavením) prakticky všichni a jen uprostřed tragicky osamocený Gemma se svými nemnoha přáteli, jež povětšinou nečeká jiný osud, než prezidenta, ne-li horší. Nasnadě je tedy nebývalé využití černochů (zvlášť ten hlavní měl ale nevděčnou roli), rasismu a všeobecně zkažené poměry jsou extrémní. Tento film nabízí ještě jednu velice zajímavou věc - vypadá totiž jako pokračování Tenkrát na Západě, oba režiséři si zřejmě půjčovali jak exteriéry, interiéry (od McBainovy farmy po interiér u pana Vláčka), tak maximum herců (jen to množství rychlopoužitelných záporáků, kteří se snad ani nestačili převléct, je zarážející) a styl chvílemi připomíná Leoneho až nebývale. Po Dnech hněvu tedy Valerii zabředl do vysoké politiky, intriků, ale pro tentokráte je Gemma ve své další smutné osudové roli více než dobrý. A dorazíme to hudbou, kteroužto řadím do toho nejlepšího, co kdy bylo možno ve špagetách (i jinde) slyšet. Jediné, co se tedy dá považovat za nehodící se element jest černoška křepčící v baru oblečena do americké vlajky, co to bylo? Závěrem, po tomhle přetrvává pachuť a sakra nutí k zamyšlení, hra se zapálenými doutníky nezapomenutelná a skutečně neveselý konec. Ona totiž relativní výhra vůbec nemusí znamenat vítězství. (26.04.2013)

Kvalitné špagety s príchuťou polit-thrilleru - niečo na spôsob "čo keby sa dallaský atentát na prezidenta odohral na Divokom západe". Výborný scenár, sympaťák Gemma, dostatok akcie a perfektná Valeriiho réžia a práca s kamerou. (24.02.2018)

Klasika od klasiků (17.07.2008)

Překvapivě vážný, politizující spaghetti western, zasazený do texaského Dallasu. Režiér Tonino Valerii ukazuje Intriky, korupci, rasismus a zákulisní zločin po skončení občanské války v Texasu, kde dochází k vražednému atentátu na amerického prezidenta Jamese Garfielda (což sice neodpovídá přesně skutečnosti, ale o to nejde). Tato událost je zjevnou narážkou na atentát na prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963. Řemeslně dobrý film, výborní herci, Gemma je ve formě, dobrá hudba. Přestože bych se na tento western nedíval opakovaně, musím dát právě za filmařskou kvalitu (jíž může toto eurowesternové drama konkurovat americkému) čtyři hvězdičky... (25.11.2011)

Spaghetti western říznutý politickým thrillerem.  Historické reálie atentátu  na Jamese Garfielda jsou mimo, stejně jako zdejší obsah, ale ničemu to neškodí. Nadčasový snímek o rasismu, konspiracích, korupci a zlovolnosti mocí posedlých, který v mnohém svůj žánr překračuje. Plné emocí, napětí, svištících kulek, krve, zrady a smrti. Gemma v klasické roli hrdiny bez bázně a hany nezklamal, po nějaké době zase výborné špagety, které své americké a dražší bratříčky hravě a nejen svou syrovostí strčí do kapsy. "Zabili tě, aby spasili Ameriku. Máš radost, Jacku?" (02.10.2022)

Jeden  jediny politizujuci spaghetti western, ktory som videl - a takato kvalitna filmarina. O Garfieldovi viem, ze bol streleny, myslim ze i na to umrel   : 85 % (30.05.2021)

Spaghetti western, jenž měl ambice stát se politickým thrillerem, ale selhal díky nedostatku odvahy ze strany scénáristů (nebo patrně spíš producentů). Je to škoda, protože po stránce režie, kamery a hudby se mu dá stěží co vytknout, navzdory několika málo ultra-lacině vypadajícím scénám (prezidentův příjezd, hudební číslo). Začínám mít dojem, že Tonino Valerii byl smolař. Ztrátou času "Cena moci" určitě není, ale je lepší před jejím shlédnutím krotit očekávání. (07.04.2011)

Zatím pro mě asi nejnudnější Gemmovka. Gemma občas dost přehrává a při scéně v soudní síni je to skoro už k smíchu. Zajímavý, že Valeriiho starší Den hněvu vypadá moderněji. Edit.: Na podruhé z toho mám mírně lepší pocit. Pořád mi to ale přijde (při nejlepším) jako průměrná záležitost. Zpracování podobného námětu by vyžadovalo mnohem vyšší rozpočet (a kvalitnější scénář), aby film dokázal nějak výrazněji zápůsobit. (26.05.2013)

Režisér Tonino Valerii, coby žák samotného Sergia Leoneho, tímto svým třetím snímkem v oblasti spaghetti westernů opět prokázal svůj talent. Čímž vlastně právě svému učiteli Leonemu vzdává ucelenou poctu. Tento snímek je navíc zajímavý v tom, že se dokonce jedná o politický thriller a snad každý pozná, že byl do westernové oblasti převedený případ amerických šedesátých let a tím je atentát na prezidenta JFK. Spiknutí, intriky, špinavá politika. Příběh obsahuje vše patřičné a snad jen historikové skutečných událostí poznají i použití určitých motivů z dané doby kolem JFK. Scénář ohledně děje je postavený pevně a napětí se po thrillerové stránce buduje skutečně okázale. Co se týče detailů, samozřejmě se objevují určité nelogičnosti, ale na ryze westernový příběh to snad lze nějakým způsobem přehlédnout. Spaghetti westernová šablona však i přes to všechno zachována je, takže i k závěrečnému souboji dojde. Možná zklame krátký průběh, ale na to, jak je film stavěný, je to dobře. Vývoj děje si po celou stopáž pevně drží svůj rytmus, takže není jediného hluchého místa. Vždy se něco děje a každé to dějství souvisí s něčím. Ony i ty události jsou kupodivu dobře vyvážené. Politický thriller je pořád jen politický thriller, ale Valerii vše drží na uzdě tak, že i na akční scény v rámci vývoje děje smysluplně dojde. Zpracovat do dnes neobjasněný případ JFK do westernového žánru se dá považovat za nejednoduché tvůrčí rozhodnutí, ale dá se říct, že se tvůrcům povedl tvůrčí majstrštyk. Snímek zaujme už vybudovanou diváckou zvědavostí, jak se to bude celé vyvíjet a hlavně, jak to všechno skončí. V tomto je tento spaghetti western jedinečný a po divácké stránce díky za něj. (10.11.2022)

Na tehdejší dobu jistě dosti kontroverzní interpretace atentátu na Kennedyho. Jenže z dnešního pohledu jsou tehdy přehlédnutelné věci skoro do očí bijící. Nejvíce mi vadily ty černobílé postavy (i když u černochů to chápu:-), navíc to silně připomínalo Vinetouovky (už kvůli hercům a hudbě). Gemma se také dvakrát nepředvedl. Tu scénu atentátu jsem čekal daleko vygradovanější, i když na ní film přímo nestál. Jinak základ dobrý, ale ve srovnání s jinými spaghetti zaostává. (04.06.2013)