Veřejný nepřítel

Jedná se o hodně kvalitního "předskokana" pozdější Zjizvené tváře (1932), kouzlo doby, o které film vypráví a ve které také vznikl, působí a funguje i v součastnosti. Celý film táhne výkon James Cagney, jenž se pro role gangsterů narodil a které si s chutí zopakoval třeba v Hříšních andělech (1938) či v Bílém žáru (1949). (16.02.2017)

K tomuto filmu jsem se dostal až později, protože mě samozřejmě velmi zajímaly rané začátky mého oblíbeného žánru a navíc ještě s dobovou atmosférou. I přes omezené prostředky té doby zvládli filmaři naservírovat víceméně čistokrevnou gangsterku o klasickém vzestupu a pádu. Často mívám potřebu soucítit s hlavní postavou zataženou do temného podsvětí mafiánských praktik, ale u Toma Powerse v podání Jamese Cagneyho to nebyl ten případ. Ten si svým chováním nakonec vysloužil co zasloužil. Kromě Cagneyho slušného hereckého vystoupení mě potěšila i nesporná podoba s mým oblíbeným britským hercem Malcolmem McDowellem a dokonce bych tu viděl i jistý náznak podobnosti s Mechanickým pomerančem co se samotného chuligánství týče. Rozdíl vidím hlavně v tom, že Malcolm nějakým zvláštním způsobem dovede vzbuzovat sympatie i v podobně zrůdných rolích. (30.01.2020)

Z Cagneyho gangsterek, co jsem zatim viděl, mě tahle bavila suverénně nejmíň. Jenže podobně jako v hříšných andělech má Veřejný nepřítel konec, kterej ospravedlňuje nepříliš záživnej prostředek filmu (filištínsky vyřešená přestřelka a návrat Toma Powerse domů, kde mu maminka stele postel). Navíc se mi líbilo, že tentokrát není sebemenší pochyb o tom, že Tom Powers je prostě bídák. Hajzl, kterýho v v Žižkovskym tunelu potkat nechcete. Proto, a taky trochu z úcty (přece jenom, rok 1931...), nakonec uznalý 4 hvězdy. (09.08.2020)

Spolu s filmem The Doorway to Hell jeden z prvních gangsterských filmů, které založily tento žánr. Shodou okolností James Cagney hrál v obou a roli gangstera si střihnul ještě několikrát. Co na tom, že scénář je pokaždé stejný. Z bezvýznamného pobudy bossem celé organizace. Na konci následuje vždy krutý pád, a veřejný nepřítel nebyl výjjimkou. Film zobrazuje tehdejší dobu, kdy gangy ovládaly celá města a policie byla bezmocná. Film se navíc snaží působit i výchovně. Doslovně každý gangster skončí tak jako Cagney ve filmu. K tomu se film snaží apelovat na veřejnost, aby zaujala vůči gangsterům nekompromisní postoj. To všechno jsou společné znaky gangsterkých filmů 30tých let. Veřejný nepřítel nepatří mezi ty nejlepší, ale vzhledem k jeho stáří přesto stojí za shlédnutí. (04.11.2008)

Co dodat, snad jen, že by se filmy měly hodnotit z pohledu té doby, ne dneška. Někdo se přes to nedokáže přenést a tak je to pro něj hrozný zážitek, já naopak šel bez přemýšlení o tom, jak je to staré, černobílé a přímočaré. Já do toho šel s čistým listem a tak jsem ten film bral. Postavy jsou přísně nalajnované, ale nehrají si na nic jiného. Takhle to má v tomhle filmu být a já bych to tak přeci měl brát. Bavil jsem se ? Ano. Věděl jsem, jak to skončí ? Také kladná odpověď. Ale zkazilo mi to podívanou ? Naopak, i když jsem konec znal, těšil jsem se z té cesty tam, jak to bude probíhat, co přesně se stane. (11.01.2009)

Výborná gangterska s Jamesem Cagneym v roli bezcharakterního lumpa, který pro peníze a uznání udělá cokoliv, zatímco jeho rodina se ho snaží dostat na správnou stranu. Nejvíc se mi líbil konec, který je překvapivě pragmatický, podobně jako všechny linky se ženami, které nemají ani ždibec romantiky. (08.10.2023)

They don't make 'em like that anymore... Public Enemy by ve stejné podobě mohl jít do produkce i dnes a náročnější divák by po projekci freneticky jásal. Škoda snad jen technického zpracování poplatného době, kdy se i venkovní pasáže odehrávají ve studiu. Jestli ne, sním svou hlavu. Kvalita kulis je vážně otřesná, na facepalm. Přirovnatelná k laciným československým televizním inscenacím. Už už jsem očekával, kdy se zavřením dveří zachvěje celá stěna. Ačkoli se film odehrává po Světové válce v raných dvacátých, automobily jsou novější. Takových úsměvných chybiček se dá vypozorovat řada, ale i nedokonalosti na filmech pro pamětníky lákají. Stejně jako teatrální vystupování, pozůstatek němé éry. Kdyby se Cagney nestal hercem, musel by se bezpodmínečně dát na dráhu zločinu. Nebýt slavný, tak by člověku s takovým kukučem museli při vpochodování do banky dobrovolně odevzdat hotovost. Mám moc rád veškeré jeho odlišující prvky chování - vkráčení místnosti, držení těla, nevypočitatelný škleb. Nutno vidět. Nejméně jednou. Ob rok. Podobné: White Heat, Roaring Twenties (18.10.2010)

Public Enemy opakuje dějové schéma Malého Caesara, jen díky spoustě vedlejších postav nabobtnal do šířky. Bohužel tím v podstatě jen přibyly nudné (a dost amatérsky zahrané) dialogy, které děj z velké části celkem nikam neposouvají. Navíc zde vlastně kompletně chybí nějaký dramatický oblouk. Přesto film oproti zmíněnému předchůdci disponuje autentičtější dobovou atmosférou (snad je to dokumentárním pojetím exteriérových scén, točených na svou dobu výjimečně i včetně reálného hluku) a minimálně stejně živě ztvárněným hrdinou. Význam Veřejného nepřítele ale nakonec nespočívá v jeho vlastních filmovýck kvalitách jako spíše v počtu novějších snímků, které se jím inspirovaly (a nacházet ty nejkonkrétnější odkazy je celkem zábava, namátkou přestřelka v dešti - Road to Perdition či citát "Ty zůstaneš tady, budeš zvedat telefony a přebírat vzkazy" - Kmotr). (02.01.2011)

Veřejný nepřítel, už coby "spratek" ulice, který se vypracuje ve zločineckém světě začátku 20. stol. Cagney je prostě úžasný, ta špatnost z něj doslova čiší na každém kroku, ať už při jednání s muži, nebo ženami, servítky si prostě s nikým nebere. Od kulometů v oknech, přes "vyřizování" si účtů s koněm ve stájích, po závěrečnou scénu u matčiných dveřích je film gangsterský od podlahy až na půdu. (14.03.2011)

Nezapomenu na to, když jsem film viděl poprvé. Úplně mě dostal. Velmi realisticky stvárněný, odraz svojí doby, nezapomunutelný Cagneyho postava, kterou nemůže hrát nikdo jiný. Už tehdy si Jimmy stanovil vysokou laťku. Praotec všech Kmotrů, Scarface a Neúplatných. Opravdu klasika. (19.02.2012)

Hodnocení jen v kontextu času , herci hodně přehrávají, jako naše prvorepublikové fláky. (05.10.2013)