Titan

V očekávání bizarní podivnosti jsme dostal podivnou bizarnost, což já rád. Halucinogenní příběh s místy vytříbenou klipovou estetikou nemá až tak daleko k předchozímu snímku autorky a je třeba na rovinu říci, že je opravdu pro menšinové publikum. Alexia po autonehodě v dětství není normálním člověkem, jelikož v hlavě má titanovou destičku. Ta kupodivu změní nejen myšlení, ale i tělo. Jistou spřízněnost bych viděl s filmy D. Cronenberga Rabid a Crash. Přes všechnu brutalitu jde o film, jehož hlavním motivem je láska. A také zázemí, kterým nemusí být domov. Ač se Alexia může zdát bezcitná a emocionálně ztracená, postupně se ukáže, že šlo jen o psychický blok, jenž stačilo odstranit. Alexia je v podstatě jakýmsi kyborgem, ve kterém ale převládá člověk. A když se najdou osamocené postavy, co se navzájem potřebují, je téměř vyhráno. Těch významových rovin je tu ale více. Sice jsem si představoval, že Alexia se stane matkou auta, ale takhle to bylo lepší. Skvělá hudba (milé retro) a kamera. Živočišná scéna v autosalónu, děsivý masakr v domě a nevyzpytatelní hasiči, co rádi tancují... (18.11.2021)

"Jsem nejdrsnější režisérka v historii!", řekla si Julia Ducournau, když viděla finální sestřih svého druhého filmu a poslala ho do světa. Před dvaceti lety sice jistá Ruska natočila film Zeljonyj Slonik, což je samoúčelná úchylárna ještě větší, ale o tom a o undergroundových dekadentních filmech asi v životě neslyšela. Jak jinak si vysvětlit, s jakou nabubřelostí to vypráví ten příběh, který to má. Ono už podle obsahu je jasné, že to asi bude strašný blábol, protože z něj nepochopíte lautr nic, ale jak je to v mnoha komentářích označované jako film "bizarní, nechutný a šílený", tak jsem neodolal a nechal se zase nalákat. Dostal jsem sice film bizarní, nechutný a šílený, ale k čemu mi to je, když je to celé jen pseudoartová póza režisérky, která světu nemá co říct a jen si chce hrát na ženského Cronenberga, který je cronenbergovitější než sám Cronenberg, ale přitom jeho tvorbu nechápe. V současnosti vzniká pseudoartů hromada, ale už fakt dlouho jsem neviděl tak moc prázdný jako Titan, až mám chuť omluvit se režisérům některých filmů, které jsem taky takhle označil. Co mi to vlastně chtělo říct? Že se někteří lidé uvnitř cítí jako jiné pohlaví, než jaké se narodí? Úžasné, v životě jsem o tom neslyšel! Že v životě toužíme po lásce? To je ještě inovativnější! Přitom z toho mohlo být úžasné dekadentní podobenství na současnou společnost, třeba ve stylu nových Zločinů budoucnosti, ale to je asi nad Ducournauniny možnosti. Výsledek je tohle, co vám víc neřekne a celý jeho děj je jen jeden velký oblbovák, ve kterém můžete hledat symboly jaké jen chcete, ale celé je to jen samoúčelný blábol o holce, kterou nebaví život na vysoké noze, nechá se ojet autem, zabije všechny svoje kolegy a pak se vydává za ztraceného syna, aby začala "odznova" a spousta lidí jí to bůhvíproč žere i s navijákem. SPOILER A na konci se narodí hybrid člověka a stroje. KONEC SPOILERU Ne, já to fakt nechápu, možnosti na vytvoření něčeho hlubšího tam jsou, ale Ducournau se spokojí jen se samoúčelným provokováním. A to říkám jako někdo, komu se její debut sice ne úplně líbil, ale viděl v něm určitý potenciál, ale ten stál aspoň na pevných základech, tady se může stát cokoli a bylo by to jedno, oni si to na festivalech nějak přeberou. Cením ale kameru a práci s barvami a světlem, ta je skvělá, a i počáteční atmosféru, ale jinak je to nejpseudoartovější počin za několik posledních let, který mě svojí pózou spíš rozesmívá a tím, že dostal Zlatou palmu, ještě o něco víc. Slabé 2* (19.03.2023)

Raw  ma pred rokmi nudil, ale potom mi napísal Tomáš Procházka, že “(Titane) najlepši film co som za desat rokov poslednych videl”, tak som tomu dal šancu a na koniec mám chuť si zopakovať aj to Raw. Ja naozaj neviem, či tým chcela režisérka ukázať nejakú svoju pózu, ako tu toľko ľudí píše.  To mi nejak hlavou nevŕta. Skôr nerozumiem myšlienke, “nasílu a nesympatickým způsobem prošpikovaná genderovými ideji” (FlyBoy). SPOILER! Nebola gender ideológia hlavná a jediná téma filmu? O čom inom asi tak pojednáva, o robožene? :D Mne osobne sa najviac páčilo aklimatizovanie diváka do onoho (v doslovnom podaní) humanonormatívneho sveta plného krvi a odmietnutia, a ako sa tým postupne predstavuje jeho (jej) samozrejmosť. Dosť depka, keď sa nad tým zamyslíte (a vydržíte sa nepogrcať). Vlastne ma za celý čas nenapadlo iné hodnotenie ako je 5*, lenže záver to zase trochu vrátil do tej Raw-oidnej prázdnoty. Tanečnú scénu podozrievam, že Kalváriu cituje okato úmyselne. Fyzický prerod hlavnej postavy zas pripomenul Divide. Fakt dobrý film, hodnotenie ešte rozmyslím. (23.11.2021)

Dostal jsem film, na který jsem vůbec nebyl připravený. Od režisérky jsem viděl její debut RAW, který mi hodně sedl. Režisérka v něm ukázala, že umí vytvářet znepokojivé scény s hutnou atmosféru. A totéž předvedla i ve svém nejnovějším filmu Titan, jenže zde jde ještě dál. RAW je divácky přístupnější film a do jisté míry i vděčnější, jelikož se mnohem snadněji můžeme vžít do kůže hlavní hrdinky. U Titanu je to o dost komplikovanější, protože jsou zde scény, kdy si nebudete jisti tím, co vidíte a hlavně si jen těžko oblíbíme hlavní hrdiny, protože jsou velmi psychicky někde jinde. Titan není snadná a zábavná podívaná. A rozhodně nesedne každému, bude vyvolávat rozporuplné reakce a lidé budou odcházet z projekcí (v mém případě odešli asi 3 diváci). Film provází aura filmu, ve kterém je spoustu nepříjemných scén. A to mohu potvrdit. Nejsem žádná citlivka a nějaké násilí nebo nechuťárna mě jen tak nevykolejí. Ale zde mi pár scén dost nesedlo. Ne proto, co se v nich děje, to jsem viděl už v několika jiných filmech, ale tím jak to bylo znepokojivě natočené. Režisérka Julia Ducournau to podala takovým způsobem, že se Vám to vryje velmi rychle do paměti. Celá první třetina je intenzivní zážitek, který jsem ani zdaleka nečekal. Po první třetině film malinko zpomalí a začne budovat zápletku a hlavní myšlenku filmu. To, ale neznamená, že by přestal místy šokovat. Dostaneme několik vynikajících scén, ze kterých by měl Freud velkou radost a jejich nejednoznačnost a taky to jak jsou provedený nás donutí o nich neustále přemýšlet. Pokud přistoupíme na hru, jenž režisérka rozehrála, tak si film získá naší pozornost a budeme ho sledovat, už jen kvůli faktu, abychom zjistili, co se skutečně děje nebo jestli to je celé jen velký mindfuck. Ducournau si pohlídala, aby měl film vynikající vizuální stránku. Od střihu, přes kameru, barvy, zapojení hudby a písniček do konkrétních scén, jenž umocňují jejich vyznění (úvodní tanec, party v hasičárně, tanec na hasičském voze). Navíc si  Ducournau sehnala herce,  kteří budou hrát do roztrhání těla a půjdou ve svém fyzickém výkonu až na dřeň. Agathe Rousselle dává do své role všechno a její výkon je působivý a nepředvídatelný, místy z ní budete mít nepříjemný pocit. Vincent Lindon má dobře napsanou roli, která má několik vrstev a s každou další minutou a scénou se nám ukazují. Má těžkou roli a zvládl jí skvěle. Ve filmu je spoustu momentů, jenž mohou působit komicky, nebo je lze chápat jako velmi drsný černý humor, nicméně pokud na ně nahlédneme z trochu jiného úhlu, tak pak nejsou vůbec k smíchu a měly by v nás vyvolat nepříjemné pocity. Titan je velmi rozporuplný film a já jsem rád, že jsem ho viděl, protože je to film, který mě překvapil a vyvedl z míry. A to se mi v posledních letech moc často nestává. (12.10.2021)

Prvních cca 30 minut mi přišlo, řekněme, snesitelně šokujících, ale pak někdy od momentu, kdy si Alexia změní vzhled a začne se vydávat za Vincentova syna, mě to začalo postupně dost iritovat, a závěr jsem shledal vyloženě nechutný a pro mě osobně prostě nesympaticky absurdní - nepochopil jsem, co to mělo celé znamenat, a od jisté doby mám na tenhle typ divácky odtažitých a nepříjemných filmů dost alergii (a vyloženě nesnesu scény, v nichž si filmové postavy tělesně ubližují - zde si kupříkladu Alexia upraví vzhled svého nosu tak, že si ho rozmlátí o umyvadlo, což mě vyloženě fyzicky bolí jen takto napsat). A to, že mě ten film tak rozladil, mě mrzí o to víc, když si vzpomenu, jak jsem byl před 5 lety nekriticky nadšený z režisérčina předchozího snímku Raw (a to mj. díky hereckému výkonu  Garance Marillier, která hraje i zde, ale bohužel jen menší roli v pár scénách) - podruhé se stejný zázrak už bohužel nekonal. (24.05.2022)