Adam Ondra: Pushing the Limit
Adam Ondra: Posunúť hranice
VOD (4)
Obsahy(1)
Adam Ondra, největší lezecká ikona současnosti, dosahuje fenomenálních sportovních výkonů. Z nemluvného introverta se stala světová sportovní hvězda a z touhy lézt úkol vždy zvítězit. Skrze Adamův příběh a jeho tvrdou přípravu na olympiádu v Tokiu ve filmu sledujeme proměnu sportovního lezení a sportu obecně, vliv komerčních tlaků, médií a diváků toužících po show, ve kterou se lezecké závody mění. V kontrastu se samotou, která provází Adama při jeho každodenním tréninku, a s přírodou, která jej obklopuje při lezení na skalách, se ke konci filmu ocitáme na největší sportovní akci vůbec, na letních olympijských hrách. Zde heslo "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se" již dávno nahradilo nové: "vítěz bere vše".
Součástí Adamova světa je mnoho lidí, kteří mu v jeho cestě pomáhají. Především je to jeho žena Iva, která je jeho největší oporou. Jaké to je žít po boku světové celebrity? Lezení je vášeň a touha, Adam Ondra posunul hranice tam, kde se to zdálo být mimo lidské možnosti. Lezení obětoval doslova vše a teď ho stále naléhavěji čeká nová výzva – rodinný život. (Bontonfilm)
(více)Recenze (34)
Život nemá žádný smysl, resp. má pouze ten smysl, který mu vtiskneme my sami. Jinak řečeno, člověk se potřebuje nějak zabavit, aby ten život vydržel až do smrti. Někdo sbírá známky, někdo chová holuby, někdo zase leze. Některé koníčky mají tu nevýhodu, že se nedají dělat až do smrti. Třeba ve vysokém stáří toho člověk už moc nenasportuje. Podobně když je člověk sběratelem žen. Od jistého věku už žádné hodnotné exempláře nezíská nebo jen výjimečně. Co bude Adam Ondra dělat, až už nebude moci lézt? No přece bude vzpomínat na to, jak lezl. Kdyby bylo jeho koníčkem hromadění majetku, mohl by se své zálibě věnovat až do smrti. Onehdy jsem mluvil s ředitelem nadace, která pečuje o přestárlé sportovce – olympioniky. Tito lidé nezřídka dožívají své životy v domovech důchodců (dnes se vlastně říká v domovech pro seniory, sakra, každou chvíli se používá jiná hantýrka, já už nestíhám se v tom orientovat) a nadace se stará o oslavy jejich kulatých narozenin. Pán mi ukazoval fotografie z oslavy narozenin jednoho olympionika, jméno toho sportovce jsem neznal a už si nevzpomenu, za co tu medaili dostal. Na oslavě hrála dívčí kapela nahoře bez. Pěkný byl též snímek, jak dvě holky, rovněž nahoře bez, nesou dědkovi velký dort s číslicí 90. Vypravěč říkal, že sportovec měl v tom starobinci nějakou „přítelkyni“. Zajímalo mě, jak tuto akci snášela. „Vyla jak hyena,“ pousmál se vypravěč. – Filmy o lezení rád sleduji, i když se mi přitom dělá špatně, neboť v takových případech trpím závratěmi, ačkoli dřepím u počítače. To ovšem není chyba těch filmů. ()
Na rozdíl od titulního představitele tento dokument žádné hranice neposouvá. Nabízí překvapivě minimalistickou, na fyzickou stránku Ondrova lezení zaměřenou reflexi jednoho olympijského dobrodružství. Více zde. ()
Ocenil jsem tu ochotu pohlížet na věc i z perspektivy Ondrovy partnerky, hlavně díky tomu to není jen standardní idealizující životopis, ale poměrně intenzivní observace. ()
Kam se na Adama Ondru hrabe Spiderman! ()
Tak jako Adam silnej, je tenhle dokument slabej. Co to doprčic bylo za slepenec nesouvisejících a nic neříkajících záběrů a hranejch scének? Když musím lidem vymejšlet scénář toho, co mají kdy říct, nejsem dokumentarista, ale trdlo, který nedokáže chytnout sílu okamžiku. Adam Ondra i lezení jako takový si zaslouží mnohem kvalitnější prezentaci. Tohle je jako chtít někoho jistit po telefonu. ()
Slušné promo obdivuhodného sportovce, který je ovšem na protagonistu dokumentu možná až příliš perfektní. Šimánek a Záruba dodali v zásadě skromný a přesto zajímavý dokument, který minimálně nadšencům do lezení může přinést předčasné Vánoce. Zbytek by se mohl dočkat minimálně zajímavé sondy do světa profesionálního lezce, který je na úkor své skromnosti a profesionality očividně až příliš dokonalý.... ()
Adam Ondra možná posouvá hranice, tenhle dokument ale rozhodně ne. Jako portrét osobnosti je to odvedené na úrovni, ale abych si to užil i jako divák, k tomu v tom ještě hodně chybí. ()
Sportovcům může imponovat zaměření na fyzickou část horolezecké přípravy. Pro normální smrtelníky je tu pár pěkných scén z převážně italských skalních stěn. Olympijské klání mi přijde jako něco, do čeho se sám Ondra nutí proti své přirozenosti. Dokument se bohužel zaměřuje převážně na olympijskou přípravu, což je tak trochu škoda. A lepší horolezecké dokumenty z posledních let ani nemusíme hledat v zahraničí. ()
Ej či ma len iritoval, chlapec jeden nebohý. To ti bolo len samý hlboký nádych, výdych, potom výkrok, že sa človek zľakne. A okolo toho sa nie veľa toho dozvie. Nerozumiem tejto brandži, ale keď tam všetci tak ziapu, tak sa určite na to dívať nebudem. ()
K shlédnutí na www.dokumenty.tv ()
Někdo náhodou zahlídnul FREE SOLO a rozhodl se natočit "dokument" o dalším místním retardovi, co stejně jako mnozí dokumentovaní před ním, dělá celý dny hovno a vřeští půlku filmu jak pavián. ()
Taková rádoby parodie na film A. Hannolda. České dokumenty mám většinou ráda, ale tenhle nevyšel. Typický film kdy za hodinu zapomenete, že jste jej viděli. Potenciál nevyužitý. ()
Za Ondru 5* silných, ale za dokument 2 slabé. Moc se to celkově nepovedlo. ()
Ja Adama či Ondreja či Petra alebo pavla strašne obdivujem, za jeho výsledky v športe, ktorý je úplna kokotina. Ale pri pozeraní tohto dokumentu som mal chuť skočiť zo skaly bez istenia. Jeho neustále vzdychanie a meditovanie v kombinácií s tým, že je to čiastočne introvertný autík, čo toho veľa nenahovorí, je vražedná. 2 z 5 ()
Nakousne to tolik zajímavých věcí - Adamova posedlost lezením, obětování a neskutečná náročnost sportu na úrovni, jakou Ondra dělá, zmařená kariéra partnerky/manželky Ivy, Adam Ondra lezecký bůh a bohužel těsně neúspěšný olympionik - až je pak člověku líto, že žádnou z těchto snad trochu kontroverzních věcí nevytěží dokument pořádně a klouže trochu po povrchu. Ale jedním dechem dodávám, že by bylo nefér vyčítat dokumentu s názvem Adam Ondra tahle "selhání". Jako film, který má méně zasvěcené seznámit s tímto fenoménem sportovního lezení, funguje na výbornou, kamera je parádní (fyzické "close-upy" na Adama při tréninku mi byly až nepříjemné a parádně vtahovaly a ilustrovaly), dobře to odsýpá, díky olympiádě to má nějaký oblouk, takže za mě čtyři zdeformovaný prsty na nohách a slibuju, že příště už někam vylezu. PS: A určitě je to lepší než "Honzo, pojďte k nám The Dokument". ()
Regulérní dokument se vším všudy. Takový typ dokumentu, který ničím nevybočuje, jde do kin, hned nato poputuje na ČT1 a po čase se na něj snadno zapomene. Neurazí, nenadchne. Vyhodnocení: Proč byla jako premiéra v Edisonu?? Musel jsem si tam donýst židli lol ()
Adam Ondra je fenomenální horolezec a "solidní" sportovní lezec. Ale také pěkný prevít, který raději do svého týmu přizve stoupence guru Járy (nadsázka) než svou partnerku/horolezkyni. Jinak dokument vypadá jako natočený snaživým druhákem z FAMU. ()
Adam je fenomén, to je jasné. Nicméně tenhle film nám toho o něm vlastně nic nového neřekne, což je obrovská škoda. 60% ()
Je dost vypovídající, že film ani nemá scénář, je to na nízké kvalitě hodně znát, na formě i obsahu. Napaběrkovaný materiál není nijak zvlášť dobře natočený, sestříhaný, seskládaný, ani nazvučený, a vůči názvu navíc funguje kontraproduktivně: dokument rozhodně neukazuje Adama Ondru jako člověka, který by v jakémkoli smyslu posouval hranice. Materiál, doplněný lacině pár archivními záběry, jinak zcela nefunkčně pochází jen z krátkého období kolem příprav na olympiádu a na disciplíny, které Ondru osobně vůbec nezajímají, v nichž se cítí nesvůj a jako robot, bere svou účast dílem jako statusovou povinnost, dílem je znát, že si chce polechtat ego a porovnat se s druhými (zřejmě tajně doufá, že přece jen zaboduje). Oblast, v níž se prý proslavil jako nedostižný posouvač hranic, je zřejmě volné extrémně obtížné zlézání skalních útvarů v divoké přírodě, ale to je ve skutečnosti zcela mimo záběr tohoto snímku. Z použitých materiálů, u nichž je vidět, že prostě v krátkém čase nabrali a sflikovali, co šlo, navíc Ondra vychází jako nesympatický, ješitný, sobecký, na sebe orientovaný fracek, který ani nevnímá, jak odsunutá se cítí jeho "partnerka". V těch několika záběrech, kdy se na kameře dívka objeví, od ní slyšíme, jak její vlastní lezectví muselo jít stranou (má dokonce slzy v očích), později, jak se přestává aktivně podílet i na Adamově úspěchu jako jeho parťačka, protože "on už kolem sebe má na všechno tolik lidí, že na ni zbývá jenom psychická podpora", a tak koukáme, jak ho po telefonu snaživě uklidňuje, když v Japonsku na olympiádě nepodává uspokojivé výkony - přičemž víme, že ji nakonec ani nevzal s sebou, i když se na to těšila, protože cestu organizátoři propláceli jen dvěma dalším lidem z jeho týmu a ona se nevešla. Ondra ji neutěšuje, myslí jen sebe: "tak to prostě budu muset zvládnout bez tebe", slyšíme jeho jediný komentář k tomu, že jeho drahá zůstane sedět v Horní Dolní. Ostatně celá linie vztahu je stejně nejapná: na začátku snímku mu ona pomáhá rovnat kvanta jeho pohárů do vitrín, které se táhnou po celé stěně (na ty její nezbude místo, ale proč taky, stejně nebudou přibývat, přestože byla slibná lezkyně), pak se musí stáhnout, zatímco on trénuje s týmem podivných kokotů (směšný akupunkturista, ezo-masérka...), aby se pokusil zamachrovat v Japonsku, pak ji nechá doma, a pak si ona najednou prohlíží zásnubní prstýnek, jako by ho ani nebyla hodna, a v poslední scéně v dokumentu sledujeme, jako ona v bytě komentuje svoje rané těhotenské nevolnosti a důchodcovské cvičení, kterému se teď denně věnuje, zatímco on si leze sám někde ve volné divočině po skalách... Ani jednou mu dokument nedá příležitost se vyjádřit k tomu, co pro něj partnerka dělá, takže ani nevíme, jestli si toho vůbec všiml - a jak to bere ona. Jestli v jejich vztahu vůbec je nějaká hlubší rovina než společné vaření a jalové kecy nad talířem, se nedozvíme, dokumentaristu to nezajímalo. Stejně ujetě a nesympaticky povrchně působí i těch pár vstupů jeho rodičů, kdy maminka ho před svatbou štípne do zadku pro štěstí nebo si prohlíží s nekritickou opičí láskou jeho dětské fotky a lezecké deníčky a tatík se hrdě dojímá, o kolik líp leze jeho syn než on (jestli to byl tatík, teda, z dokumentu to není úplně jasné). (Naprosto paradoxně pak Ondra oddávajícímu kýve na to, že až v budoucnu přijdou takové chvíle, bude mít jeho partnerka a rodina samozřejmě přednost před jeho lezením.) Žádná hloubka, žádná reflexe, jen trapně povrchní řeči náhodných aktérů a záběry na Ondrovy tréninkové a uvolňovací praktiky, samolibé honění trika a řvaní na skalách.... Jestli Adam Ondra není takový duchaprázdný debil, jak to z tohohle dokumentu vyznívá, a jeho partnerka Iva taková nesebevědomá pipina, pak jim Jan Šimánek prokázal opravdu krutou medvědí službu svým filmařským "uměním" - a ne, to co předvedl, vážně není žádný rafinovaný "cílený amatérismus", jak se píše na jeho profilu, je to prostě jen amatérismus bez přívlastků, chaoticky sešitá slátatina bez scénáře a jakékoli profesní cti a narativní logiky. *~ () (méně) (více)