Planeta Praha

Zatímco Planeta Česko mě před pár lety příliš neoslovila, jak tedy aspoň soudím podle mého starého komentáře, Planeta Praha mi sedla výborně. Možná hlavně proto že jsem z Prahy, že většinu ve filmu použitých lokací důvěrně znám, a že Macháčkův hlas se mi neprotivil tak, jako pisklavý hlásek Hádka. Samozřejmě už dlouho vím o muflonech v "Krčáku", o nutriích na Vltavě a Rokytce, o volavkách v ZOO, o strakách a veverkách v parcích a podobně, ale třeba plchové v ptačí budce, mravenci otrokáři u parkoviště, břehule ve výkopu nebo slípky na stromech nad Vltavou pro mě byli zajímavými novinkami. A možná, že až budu zase někdy v létě křoviňákem osekávat zarostlý chodník a nadávat jak ten prevít plevel zase všude roste, vzpomenu si na závěrečný krásný časosběr jarních pampelišek deroucích se z rozpraskaného starého asfaltu. (19.04.2024)

Krásné detailní záběry a určitě i dobrá práce s vytipováním míst pro natáčení, přesto jsem z kina odcházela s pocitem, že jsem se z dokumentu nic moc nového a poučného nedozvěděla a že nad celou uvedenou faunou převládalo ptactvo. Pro mě vizuální krása s nízkou výpovědní hodnotou, slušný relax ale v porovnání s jinými dokumenty o zvířatech trochu nuda. (07.08.2022)

Planeta Česko se mi kdysi celkem líbila, tak jsem dal nakonec šanci i tomuto, a přišlo mi to podobným způsobem fajn. Byť jsem měl očekávání asi přece jen nastavená trochu výš, a ten superpomalý Macháčkův přednes spolu s použitou hudbou na mě měly dost uspávací účinek, a to finále s možnou budoucí Prahou zarostlou vegetací mi přišlo veskrze stupidní, ale budiž no. Na to, že mě podobná produkce normálně k smrti nudí, zde nemám potřebu to nějak shazovat, a tvůrcům přeju, ať ten film ještě nějaký lidi vidí, protože si to zaslouží. (30.04.2023)

Moc hezký film o pražské přírodě a o tom, jak se zvířata dovedou přizpůsobit životu ve městě. Slípka zelenonohá si postavila hnízdo na stromě, protože rákosí sežraly nutrie, které žerou i její vejce. Břehule, jež přišla o nezpevněné břehy, v nichž si původně hloubila hnízda, také našla jiné řešení. Mostní pavouk, který se dříve stranil světla, dnes splétá své pavučiny u osvětlovacích těles, protože zjistil, že tam má výrazně vyšší úlovek. Pěkné byly i námluvy roháčů. Kdyby samička brouka zůstala sedět někde v trávě, sameček by si ji stejně našel, protože zachytí její feromony na úžasnou dálku a přiletí k ní. Ale to ona ne. Jako každá správná ženská vyrazí do společnosti, aby byla líp vidět. Rozletí se a přistane na stolku v zahradní restauraci. Jenomže do společnosti si vyšli i lidé. „Ale fuj!“ zvolá jedna lidská žena a je poznat, že by brouka nejraději smetla na zem jídelním lístkem. Pak si ale vzpomene, že se to natáčí a že jí říkali, že tam budou nějací brouci, takže se překoná a divák posléze může sledovat zápas dvou roháčů o samičku. Většina žen nemá brouky v oblibě a pavouky snáší ještě hůř. Snad každý muž od své manželky (resp. družky, přítelkyně, dcery) asi už slyšel tuto větu: „V kuchyni je pavouk.“ Toto sdělení obsahuje poselství: „Jdi tam a něco s tím udělej.“ No a chlap jde a pořeší to. Ženám je třeba vyhovět, to je jasné. Kromě toho se problém s pavoukem řeší snáze, než kdyby šlo dejme tomu o šavlozubého tygra. Je dobře, že v Praze žijí různá zvířata. A také je dobře, že tady některá zvířata nežijí. (24.09.2023)

8/10. Mufloni v Krči si získali mé srdce už hodně dávno a přijde mi to jako světový unikát, že se v nemocničním prostředí usadila tato banda sympatických zvířat. Dodávají aspoň kousek pozitivní energie pacientů. Co se dokumentu týče, jedná se o překrásně natočený snímek, jehož přelety nad naším hlavním městem řadím mezi dokumentární špičku. Zimní Praha, zasněžené střechy se záběrem na ptactvo, které se snaží zimu přežít zuby nehty je prostě pohled za všechny prachy. Příjemná délka dokumentu a další důkaz toho, že Praha není jenom beton a "Václavák", i když to tak na první pohled může vypadat. Možná mi tam chyběl pohled do dalších zelených zákoutí Prahy jako je například Modřanská rokle apod, Ale i přes to dokument všem doporučuji. (24.09.2023)