Idemo dalje
Obsahy(1)
Film nás zavádí do malého města kdesi v Srbsku na podzim roku 1944. To bylo právě osvobozeno a místní obyvatele čeká vypořádání se s nedávnou minulostí, poválečná obnova a budování. Příběh, jehož hlavní postavou je nový učitel – bývalý partyzán, který přichází do města, aby nahradil stávající učitelku – vypráví jeho tehdejší žák. Zdravko Šotra tak nahlíží na události těsně po osvobození optikou dítěte, což mu umožnilo oprostit se od jejich hodnocení. Školou povinný chlapec má upřímnou radost z vítězství nad okupanty a s vervou se zapojuje do házení bláta na německého zajatce (ke kterému dá pokyn učitel). V improvizované soudní síni, do které učitel přivedl celou třídu, posílá spolu se zfanatizovaným davem na smrt „válečné zločince". To však jen do chvíle, kdy je souzen dědeček jeho spolužáka. Z učitele, který se tohoto bohatého sedláka zastane, se stává v očích dětí opravdový hrdina. Ředitel je naopak zděšen a od té doby pohlíží na práci učitele se značnou nedůvěrou a obavami (o vlastní místo). (dzira)
(více)Recenze (3)
Druhá svetová vojna v Európe a vo svete ešte stále doznievala, ale už boli v Európe aj krajiny oslobodené. Medzi ne patrila aj Srbska republika, ktorá bola po nemeckej invázii v apríli 1941 pod nemeckou vojenskou správou (Militärverwaltung in Serbien). Tá v Srbsku zriadila civilné kolaboračné vlády najskôr pod vedením Milana Ačimoviča a po ňom nastúpil Milan Nedič, ktorá zostala až do oslobodenia. V októbri 1944 Srbsku republiku oslobodila Červená armáda a partizánske vojska pod velením Josipa Broza Tita. A tu sa dostávame k pointe filmu, mladý partizán dostal za úlohu učiť deti v malom srbskom meste a tu musí čeliť rôznym aj tým najnepravdepodobnejším nástrahám. Ale po prekonaní jednej musia isť ďalej. A z tejto situácii vznikol aj názov filmu Tak... a ideme ďalej. Príbeh je v skutočnosti detskou pamäťou a spomienkou na čas, ktorý zanechal hlboké stopy v zraniteľných mladých dušiach celých generácií. A tak sa stala ústrednou myšlienka že „nič nie je lepšie, silnejšie a zdravšie pre budúcnosť, ako pekná spomienka zvlášť tá z detstva“. ()
(KB - J) TAK... A JDEME DÁL! lze vnímat v "tradici" válečných snímků s dětmi, protože se odehrává před koncem války, ale s tímto subžánrem nejsem příliš obeznámen a přijde mi plodnější chápat dramedii Zdravko Sotra v kategorií "školních filmů". Nejde mi ani tak o srovnání s mnohem známějšími klasikami (OBECNÁ ŠKOLA, PANU UČITELI S LÁSKOU ad.), jako spíš o odchylky, které jsou ozvláštňující. Výchozí situace - učitel musí přijít na to, jak se svými žáky vycházet - zůstává stejná, ale zarážející je, s jakou rychlostí je vše vyřešeno a jak chybí jakékoliv komplikace. I problémové osudy některých chlapců či dívek nejsou rozehrány na ploše celé hodiny a půl, ale je jim věnována vždy určitá pasáž a poté se jde dál. Mnohem důležitější, než překonávání aktuálních překážek, je vyrovnání se s válečnou minulostí, poučení o tom, jak některé věci byly. Následkem toho se vyprávění nijak pořádně nevyvíjí a vzdoruje klasičnosti tím, že hrdina nemá žádné jasně formulované cíle a překážky, které by byly překonávány a které by dění posunovalo někam dál. Na vhled do psychiky bývalého partyzána, který se stal učitele, se ale zůstává příliš na povrchu. Jako kdyby se věřilo, že hvězdné "Bata" obsazení utáhne celou hodinu a půl. Utáhne, ale i přes určitou míru ozvláštnění se raději příště spolehnu na klasiku. ()
Druha svetova vojna a jej dozvuky na Balkane, konkretne v malom srbskom meste. Reziser Zdravko Sotra natocil zrucny, remeselne dobre zvladnuty film. jedine znamejsie meno tu bol Dragan Nikolic /Mlad i Zdrav Kao Ruza/. Trochu mi vadila ta improvizovana sudna sien, radsej bych trosky, ruiny a zivot obycjanch ludi ako sa postupne spamatavali z tohoto najnicivejsieho konflitku v dejinach : 77 % ()