Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Nathalie
    *****

    Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu...(3.2.2008)

  • HAL
    ****

    Zajímavá studie narušené lidské mysli, která díky životu ve zlaté kleci byla tak odtržena od reality, až své snové skutečnosti zcela propadla. A také smutný pohled na stáří a senilitu, která i z velkých a silných dokáže udělat malé blábolící blázny. Nepřidám se k nadšenému stavění Sunset Blvd. na piedestal jaké vidím v okolních komentářích - je to zajímavý a velice dobře natočený film, ale pořád je to jen snímek o bláznivé staré bábě, sluhovi který udělá cokoli aby se neprobudila ze svého snu a jednom glosujícím příživníkovi, nic víc. Ve své době nepochybně geniální a nedoceněné, dnes už ale psychologických dramat a mírně cynických náhledů na temná zákoutí lidské reality máme přece jen mnohem více. 8/10(4.8.2008)

  • Eddard
    *****

    Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá!(29.6.2006)

  • gogo76
    *****

    "Prepáčte, musím sa pripraviť na scénu..." Zaznie iba pár viet z monológu W.Holdena v úvode, zalesknú sa blesky fotoaparátov, ktoré sa odrážajú na hladine bazénu, v ktorom pláve jeho mŕtvola a ja si hovorím, že tento film predbehol svoju dobu a nikdy nezostarne. Pre tento typ filmov, v ktorom hlavný hrdina v monológu rozpráva svoj príbeh, mám odjakživa slabosť a iba málokedy ma takýto film sklame. Jeho osudové stretnutie so slávnou hviezdou nemého filmu vás donúti tú staršiu dámu, ktorá sa stále vidí kdesi mladá a slávna, iba ľutovať. Scenár filmu i réžia je bezchybná, doslova nadčasová. Film je v niektorých momentoch napínavý i magický. Čiernobiele filmy mi nikdy nevadili a tomuto by farba iba uškodila. V mnohých smeroch a žánri "noir" určite veľmi ťažko prekonateľný film, ktorý i po toľkých rokoch nájde divákov, ktorí pred ním s rešpektom pokývu hlavou a snímu klobúk. Plný počet s čistým svedomím. 100%.(8.2.2014)

  • JohnnyD
    ****

    Originálny spôsob rozprávania príbehu, skvelé charaktery, úžasný koniec... bohužiaľ prvá polovica, než sa to poriadne rozbehne je trochu nudná. Dosť podobné s neskoršou Whatever Happened to Baby Jane?, ako celok lepšie (menej slabších okamihom, lepší koniec), ale obsahuje málo tak silných scén ako má Baby Jane.(18.7.2009)

  • - Jedná se o jeden z posledních (pravděpodobně poslední) film točený na vysoce hořlavý filmový materiál - nitrát celulózy. (popkec)

  • - Film, který Joe a Norma sledují v soukromém pokoji je Quenn Kelly z roku 1929, ve které hrála Gloria Swanson a režíroval ho Erich von Stroheim. Byla to osobní iniciativa právě Stroheima, který hrál sluhu. (Kulmon)

  • - Příběh byl zpracován i do podoby úspěšného divadelního muzikálu, který měl premiéru v Londýně v červenci 1993. Odehrálo se celkem 1529 představení. (Cherish)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace