Recordações da Casa Amarela
Recollections of the Yellow House
Obsahy(1)
Hlavní hrdina, režisérovo alter ego pojmenované po světci Janovi z Boha (João César Monteiro), žije v chudé části Lisabonu v levném pokoji rodinného penzionu Dony Violety (Manuela de Freitas). Miluje tajně její dceru Julietu (Teresa Calado) a je přesvědčen, že jej v dokonale udržovaném penzionu noc co noc sužují štěnice. Po náhodné tragické smrti jeho sousedky, prostitutky Mimi (Sabina Sacchi), získává Jan díky krádeži v jejím pokojíku konečně velký obnos peněz. Ty mu však štěstí nepřinesou: ocitá se nejprve na ulici a posléze i v blázinci, z něhož jej jako posel prozřetelnosti zázračně vysvobozuje Livio (Luís Miguel Cintra). (garmon)
(více)Recenze (1)
Velmi pomalé tempo patrně přináležející ke kultuře téhle jižní krajiny (existuje prosím dobrý dynamický a krátký portugalský film?) něco z Buñuela, něco ze Saury, něco z Kafky (především onen hlavní lúzr, ono režisérovo alter ego – byť spíš tak nějak cosseryovsky lačné peněz a posedlé jakože zvrhlou erotikou). K tomu trocha ztraceného času – jako by to prožíváním všednodennosti trochu napodobovalo Tannerův Lisabon, ale ne, tam je to mnohem, mnohem osobnější a jde o život – toto je spíš lehce dekadentní hra, hra o nostalgii rozpadu a o svém rozpadu. Trochu mi přijde, že když režisérovi tak nějak došel příběh (někdy okolo stopáže 1:30), začal si hrát (- asi jedna z podmínek performance, tedy ta vyprázdněnost, ne ta hra -) - dobrá, zde to začne být originální, ale se zbytkem je to nekonzistentní, a bohužel ani toto není moc zábavné. A peru se s tím, že by mi to k příběhu asi mělo přinést něco extra navíc; je to spíš trošku chtěné. Předchozí události vidíme okem skoro kachyňovským; retro je to už v názvu; velmi, velmi statické retro. Film má v podstatě totožnou koncovku s Božskými zásnubami - dvakrát totéž jinak. Fórek. ()