Audrey Rose
Režie:
Robert WiseScénář:
Frank De FelittaKamera:
Victor J. KemperHudba:
Michael SmallHrají:
Marsha Mason, Anthony Hopkins, John Beck, Susan Swift, Norman Lloyd, John Hillerman, Robert Walden, Philip Sterling, Stephen Pearlman, Pat Corley (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Představte si, že vám cizí člověk řekne, že vaše dcera byla v jiném životě jeho dcerou. Představte si, že mu začnete věřit. Představte si, že se to skutečně stalo. Marsha Masonová a John Beck představují newyorský manželský pár, který trápí tyto tíživé otázky ve filmu Audrey Rose. Rodiče sledují zděšeně a bezmocně, jak se jejich jedenáctileté dcerce Ivy vracejí šílené vize, že je zaživa upálena v zamčeném autě. Anthony Hopkins je tajemným cizincem, který Ivy sleduje. Ve strhujícím okamžiku se střetává s manželskou dvojicí - Ivy říká, že má v sobě duši jeho vlastní dcery Audrey Rose, která zemřela děsivou smrtí v plamenech při autohavárii... o chvíli později se narodila Ivy. Děsivá shoda okolností? Nebo... šokující pravda?! (Warner Home Video CZ)
(více)Recenze (21)
Může síla mateřského citu zastínit rozum? Dokáže muž spolknout otcovskou pýchu ve prospěch vlastního dítěte? Není převtělení ve svém důsledku nakonec horší než posedlost? Chvílemi docela sugestivní psychologické drama nesázející na nadpřirozeno (teda pokud věříte v hlavní princip hinduismu a vyhřívané okenní tabule), v němž si Hopkins s přehledem dává vymetače všemožných seriálů Johna Becka a v hlubokém přesvědčení o reinkarnaci vlastní zesnulé dcery plíživě rozkládá jeho rodinu. Srovnání s Exorcistou je na místě, byť se nejedná o horor a Wise nepracoval s tak dobrým scénáristickým materiálem jako Friedkin. ()
Časť ľudstva sa utešuje reinkarnáciou ako možnosťou nekonečného prežívania duchovnej podstaty v rôznych telách. Nie vždy ale sťahovanie duší dopadne ideálne. Robert Wise ukazuje prevtelenie, ktoré sa stalo nočnou morou, ruinujúcou rodinný život. Prvotným narušiteľom je Anthony Hopkins v úlohe vyšinuto pôsobiaceho podivína, strpčujúceho dovtedy bezproblémové partnerstvo a rodičovstvo. V tejto polohe film, vrátane súdnej dohry, možno v druhom pláne chápať aj ako alegóriu nejednoznačnosti otcovstva. Túto líniu posilňuje samotný scenár, podľa ktorého extrémne stavy potomka začali kulminovať po priblížení sa „skutočného otca“ dovtedajšej rodine. Vykreslenie strašidelnej atmosféry (zopár vrieskajúcich scén trpiacej dcéry) tentoraz ustúpilo diváckej túžbe dozvedieť sa ako to celé dopadne. To síce nie je najlepšia vizitka z hľadiska žánru (v obsahu uvedenom ako horor pre premýšľajúcich), ale zaujímavosť vďaka netradičnému námetu a jeho vypointovaniu film určite má. 70% ()
Polemiku vyvolávajúci snímok, ktorý sa myšlienkovo zaoberá tematikou okolo posmrtného života. Nebolo to zlé, no nemá to grády (ani v úvode, ani v jadre, tobôž v závere), keďže sa skôr jedná o sociálny dramat so štipkou mysteriózna, než o horor v pravom slova zmysle. Každopádne, nebanujem, že som "Oživlú" videl, i keď jedným dychom musím dodať: vyslovene odporúčať tento film nemôžem. ()
Mysteriózní psychologické drama nakládá s tématem velmi dobře a já s radostí mohu napsat, že jsem i po dlouhých letech opět spokojen. Nejde tu ve finále vůbec o stěhování duší a reinkarnaci, jak by se mohlo zdát, nýbrž o víru a lásku. Poskytnout druhým to nejlepší, co lze. A samozřejmě pochyby. Jako v dalších podobných snímcích i zde je matka, která postupně věří v to, co se vzpírá zdravému rozumu, a otec, jenž se dle svého přesvědčení chová racionálně a odmítá si připustit cokoliv jiného. A je to právě on, kdo nakonec prohrává. Velmi dobré herecké obsazení, solidní kamera a odpovídající hudba. Neklid a napětí se táhnou celým snímkem. Dům, kde rodina bydlí, připomíná gotický hrad. Kamera s za šera a tmy, případně deště, zastavuje na falešných chrličích, které jakoby symbolizovaly cosi démonického. Ocení spíše příznivci dramatu než čistě hororoví fanoušci. ()
Zaujímavý námet, s ktorým si ani autor predlohy nevedel poradiť. Niektoré potenciálne problémy a dilemy sú odsunuté na druhú koľaj v prospech pochybnej duchovnej filozofie. Pripúšťam, že v dobe vzniku mohol film pôsobiť ohurujúco a mysteriózne, dnes budú mať z neho radosť najviac sluníčkoví lidé. Tí mu totiž absolútne uveria. Wise je skúsený režisér, udržuje neustále napätie, lenže nevhodný casting Ivy ho značne narušuje. Nič proti dievčatku, len proste to nie je herecky fotogenický typ a ak by som bol v situácii rodičov, nechal by som ju Hopkinsovi. To nie je irónia, to je pocit z filmu. ()
Reinkarnace jako jiný druh posedlosti. Tenhle nápad se mi docela líbil a občas jsem byl ochoten připustit, že s démonem by to bylo o něco jednodušší, protože člověk tak nějak ví, proti čemu stojí. Bohužel dobrý námět je zpracován poněkud mdle. Pokud se jedná o "posedlé" scény, tak je to v pořádku a zvládnutá byla i závěrečná nemocniční sekvence. Bohužel všechno okolo bylo nudné, pokud tedy člověk není fandou do hinduismu. A nevýrazně působil i Anthony Hopkins. Notabene rodiče postižené holčičky se skládali z otce, který byl absolutně na pěst, a matky, ukázkové hysterky, ječící při každé příležitosti. Tohle mě prostě nemohlo zaujmout. Tady bych se přimlouval za remake. 35% ()
"Nejenže tomu věřím, aniž bych pochyboval, paní Templetonová, ale věří tomu dalších sedm set milionů lidí.." ()
Nudný film, v ktorom všetko pôsobí až príliš umelo, predovšetkým herci, vďaka čomu to nemá tú správnu atmosféru a mňa to teda veľmi nevtiahlo do deja. 50% ()
Intenzita je tu naozaj intenzívna. Intenzita čoho? Intenzita žánru, v ktorom bol príbeh prerozprávaný. Možno psychologický, ale nieje to vada. Možno málo explicitný ( na svoju dobu ), ale o to účinnejší. Možno zastaralý, ale predsa len dokonalý. Taký je tento snímok. ()
Americký snímek „Oživlá“ je zdařilou ukázkou toho, jak je možné natočit horor, který ale prvoplánově horor není. Je to silné drama, jsou zde silné emoce, a pak je zde prvek, který tomu dává právě něco navíc, něco temného, záludného, co se vám snaží dostat do hlavy a znejistit vás. Ke konci pak dostanete rozřešení, které s vámi dovede zamávat, hlavně z emotivního hlediska. ()
Nejedná sa o horor a film netreba brať ani ako triler. Je to mysteriózna dráma s témou reinkarnácie, ktorá je sama o sebe zaujímavá. Ja osobne dúfam, že reinkarnácia existuje a že naša nesmrteľná duša sa s tisícami a tisícami životov pozdvihuje vo vyššiu úroveň. Trochu je síce úsmevné, že je zatiahnutá aj do súdnej sieni, kde túto metafyzickú záležitosť obhajuje nielen obhajca, ale aj indický guru, ale na zaujímavosti to neuberá. V reáli si to však nedokážem predstaviť, skôr si myslím, že by to bolo zmietnuté zo súdneho stola. Rovnako ako sudcom schválená hypnóza ako jeden z dôkazov. Hypnóza ale prebieha vierohodne, žiadne tradičné filmové klišé. Herci ujdú, aj keď ktovieako neexcelujú, popri Hopkinsovi môžem vypichnúť ešte Johna Becka v roli neoblomného otca. Filmu by pomohla nielen o niečo kratšia stopáž a lepšia počiatočná atmosféra, ale aj trefný zakončujúci záver. Inak spokojnosť. ()
Díky tomuto drama se dozvíme, že přijde den, kdy naše duše bude volná a začne hledat znovuzrození. Jen doufám, že si budeme moci vybrat, kdy, kde a komu se narodit:-) ()
Někdo na reinkarnaci věří, někdo ne. Já na to nemám vyhraněný názor. Nicméně tento "horor" je spíš psychologickým dramatem a to opravdu slabým. ()
Přiznám se, že jsem byl vždycky fascinován reinkarnací, posmrtným životem a filmy kolem nich. Audrey Rose (odmítám používat nesmyslný český název) není ani trošičku horor, ale čistokrevné drama klasického hollywoodského střihu se skvělými hereckými výkony, nejen mladého Hopkinse, ale i vše ostatních. A také nádherný film. Ivy je dcera obyčejného manželského páru Templetonových, která ale trpí nevysvětlitelnými nočními můrami. A najednou se objevuje pan Hoover, který tvrdí, že Ivy je vlastně reinkarnovaná Audrey Rose, jeho dcera, která zemřela v ohni při autonehodě. Templetonovi tomu odmítají věřit, vzniká pořádné rodinné drama, noční můry se stupňují, vše začíná řešit soud a při finále, kdy má hypnóza rozhodnout tak či tak jsem skoro nedýchal a byl připraven srdcem klidně i pět hvězdiček. A pak mě to jako už tolikrát totálně zkazil konec. Achjo, neměl jsem se do toho tak vžít. No ty čtyři hvězdičky jsou zaslouženější. ()
Příběh holčičiky, co umřela při autonehodě a následně ožila v jiném těle, kde se jí ze starého života vybavují pouze stříky vzpomínek. Skoro dvouhodinová nuda s Anthony Hopkinsem. Jako horor hrůza, protože bát se neni čeho...15% ()
Ujdoucí. ()
Poněkud nepřehledný horor (?) s holčičkou posedlou duchem zemřelé. Výklad indických představe o reinkarnaci, nářky holčičky prožívající utrpení a smrt té druhé, utrpení rodičů a konec ponechávají příběh podivně uzavřený. Rozporuplný film.(max.50%) ()
Horor pro ženy ()
Veľmi dlhý thriller o reinkarnácii. Scenár napísal Frank Defelitta podľa svojho románu. ()
Film, který ocení spíše sluníčkářští esoterikové. Nemělo by smysl vykládat, co všechno tu z okultního i medicínského hlediska nesedí. Místo toho přikládám záznam snu, který nabízí jiný pohled na téma reinkarnace. - - - Sen o reinkarnacích (v noci z 26. na 27. února 2024) - - - S Martinem jsme se zdokonalili v technice sámmasátí (odkrývání paměti), která člověku umožňuje nahlížet do jeho minulých inkarnací. Sedíme v hospodě a vyměňujeme si zkušenosti. Člověk se narodí, žije, umře, znovu se inkarnuje atd. Během svého života přichází do kontaktu prakticky se stejnými osobami jako předtím, samozřejmě rovněž v nových inkarnacích. Konkrétní jedinec má tedy pořád víceméně stejné přátele i nepřátele, stejné manželky, partnerky či milenky apod. Vzpomínáme, jak jsme chodili na pivo ve starém Sumeru. Když člověk zpětně pohlédne na své životy, zjistí, že se vlastně nic moc nemění včetně politických režimů, které jsou někdy lepší, někdy horší, ale vesměs hnusné. Snad jen kulisy, dané kulturní a technickou vyspělostí momentální civilizace, dodávají dění jiný kolorit. Kromě toho se mění i kvalita a cena piva. Řeč se stočí na otázku tzv. přivtělených bytostí. Někdy se totiž stane, že člověka krátce po narození obsedne jemnohmotná entita, nejčastěji nějaký živlový duch. Taková bytost potom do určité míry formuje kvality, schopnosti a záliby dotyčného jedince a může disponovat i tzv. vlitým věděním. Martin se zmíní o tom, jak jednou v metru potkal gnóma a věnoval mu menší finanční obnos. Já si vzpomenu, že jsem znal hobita Froda, jehož nejslavnější životní období se líčí v trilogii Pán prstenů. Na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století žil Frodo pod jménem Bartoň v jednom malém českém městečku a byl řidičem autobusu. Mám však pocit, že to není mé jediné setkání s přivtělenou jemnohmotnou bytostí a doma se pohroužím do meditace. Opona času se protrhne a já zřím. Je osmnácté století, žiji ve Vídni, je mi 28 let a pracuji jako knihovník a archivář. Mám manželku a pětiletou dceru, kterou jsem získal poněkud neobvyklým způsobem. Přišla k nám ve věku čtyř let a prohlásila, že je naše holčička. Manželka ji přijala s nadšením, protože toužila po dítěti, ale nedařilo se jí otěhotnět, já jsem ji přijal vlídně, neboť jsem usoudil, že jedno dítě se v baráku snese. Brzy mi však na holce začalo být ledasco divné. Ve Vídni právě otevřeli zoologickou zahradu, první v Evropě, což umožňuje časovou lokalizaci: píše se rok 1752. Jdu s dcerou do ZOO, protože se chce podívat na zvířátka. Cestou využiji toho, že je celá natěšená a rozrušená a zeptám se jí, jestli náhodou není elfka. Děvčátko zvážní a řekne: „Máš hodné a pěkné dítě, tak proč do toho šťouráš? No dobře, když to chceš vědět. Jsem elfka. Přišla jsem, abych ti později byla nápomocná ve studiu okultismu, jemuž ses začal věnovat krátce před tím, než jsem se u vás objevila.“ Vize se vytrácí. Ještě mě (v tom snu) napadne, že když jsem žil v exilu ve Vídni, nikdy jsem se tam nešel podívat do zoologické zahrady. Přitom jsem se mohl prokázat indexem studenta Uni Wien, takže bych zaplatil jen symbolické vstupné. Ale proč bych tam chodil, když jsem tam byl už dvakrát? Jednou v roce 1752 s dcerou, podruhé v roce 1957 v doprovodu rodičů. () (méně) (více)