Okupace

Pár dní se mi nedařilo přijít na to, co je na tom filmu tak moc špatně. Atmosféra je neustále působivá, tísnivá, okupující člověka/diváka na mnoho způsobů, suverénně budovaná, je vidět, že režisér si je vědom svých silných stránek. Ale pak mi konečně došlo, že snímek vlastně nenabízí nic jiného než to, že jenom kope do lidí, kteří se ocitají v morálních dilematech, neumějí si s nimi poradit a snaží se z toho vyvléknout. Že je to vlastně takový snímek-hajzlík, který se vyžívá v cizím trápení se, či ještě spíše v trápení cizích, v tom, že někdo morálně neobstojí - ovšem právě a jen podle měřítek filmu a jím konstruovaných situací, které ani zdaleka neotevírají problematiku do dostatečné hloubky; pokud jde o postavy a jejich motivace, zůstává film na úplně obecném plytkém povrchu, a tedy také u zcela jalového a banálního souzení. Je znát, že autorovi postavy nejsou blízké, že je dobře nezná, že mu slouží jen jako políčkovací panáci. A z toho mi bylo zle, proto jsem se cítila okupovaná, že za snímkem - při tom, co si bere za téma a jak chce šít do tzv. české národní nehrdinské povahy  - nebyla znát vyšší mravní síla, soucit, nadhled, empatickou existenciální zkušeností zformované porozumění, a právě ani osobní odvaha. Bylo to jen takové to trochu sviňačinské bažení po tom přistihovat lidi v trapných a tísnivých situacích, jak se kroutí, a jenom jim ještě víc a víc zatápět. Bylo to samoúčelově kruté pasení se na cizích rozpacích a selhávání, bylo to týrání postav (za účasti zajatých diváků) z moci režiséra pro vlastní uspokojení, pro laciný pocit nadřazenosti. A bylo mi z toho zle. Paradoxně přesně v intencích filmu, ježto jsem se po celou dobu promítání cítila násilně okupovaná člověkem fascinovaným svou mocenskou pozicí tvůrce, který je mnohem méně citlivý než já i než jeho vlastní postavy, ale přitom se (falešně) cítí dostatečně morálně nadřazený, aby si připadal oprávněn dovolit si vůči nim i vůči divákům tak násilnické, sadistické, neurvalé chování. ****  Kdosi tu v jednom komentáři přirovnával snímek kvalitou k Samotářům - ale právě pro to, nač upozorňuji, to nemůže být dál od skutečnosti. Samotáři jsou ironičtí, mají nadhled i soucit. Tento film je naopak aktem ryzí škodolibosti a samolibého tyranství uplatněného s gustem jak na slabých postavách, tak i na divácích, kteří se mu na chvíli s důvěrou vydali všanc. Je to ale naopak autor, kdo se tu odkopává jako reprezentant té tzv. české národní povahy, pro niž má být typické bez hlubšího pochopení se navážet do druhých a sám si připadat jako hrdina, aniž by to člověk musel jakkoli dokázat. (Kino Pilotů, 22. 8. 2021.) *~ (25.08.2021)

Češi jako rukojmí ozbrojeného nevyzpytatelného ožralce. Toho času (?) kolektivního.. Naše schopnost adaptace bez ohledu na to, jak daleko, nebo blízko je brod a ještě se při tom usmívat, když jdou dolů kalhoty, má další pomník. Kill the Dandies! perfektní. Škoda jen, že se do té psychedelické garáže postavené po osmašedesátém nezavřel i obsah, z kterého vyhřezávají neplastické karikatury (Brouskův soudruh říďa) a přepísknuté alegorické jevy zamotané do Lynchových červených opon.. (19.06.2023)

Pokud jsem někdy za poslední dobu viděl filmy, u kterých bych dlouho nevěděl, zda jsou dobré nebo špatné, tak věřme, že toto mi dělalo problém do poslední scény. Do teď nevím, jestli jsem viděl sračku nebo jeden z nejlepších českých filmů posledních let. O to je to smutnější, že ani nevím, kde víc byli  díry. Scénář občas má  absolutní nelogičnosti, zdlouhavosti, které jsou zabité režií. Platí to i pro scény před oponou, u kterých nejsem schopen prostě rozklíčovat o co mělo sakra jít. Pak je i smutnější, že ať už pod náporem scénáře nebo čehokoliv jiného jsou toto jedny z nejhorších hereckých výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl a přesto jde o životní roli Martina Pechláta. K tomu právě ta tvůrčí schizofrenická situace, která řeší některé scény naprosto iracionálně až otravně a poté máte scény jako samotnou úvodní nebo jednu z těch finálních, které jsou naprosto strhující. Ten film má hlavně super pointu a skvělé myšlenky. Je to vlastně opus z Česka za posledních několik let, ale zpracování toho filmu dokáže někdy strašně nasrat. Tam kde měl excelovat scénář, tak  zklamal. A tam kde měla dominovat režie, tak se spalo. Neuvěřitelný film, který je dokonale silný. Až na to, že není. (05.09.2021)

V divadelných útrobách sa odohráva ponurý príbeh ako doba sama. Umelecký snímok rozpráva o zbabelosti, malosti, odvahe a hrdinstve svojským spôsobom, plný hlbších myšlienok, prekvapivých zvratov. Toto pitvanie v ľudských charakteroch sa vydarilo, za prínos považujem neopozeraných hercov a taktiež technické stránky filmu od výberu pesničiek po temnú neosobnú kameru. Zaujímavý film. (31.12.2021)

Když jsem si ve středu chystal na dnešek tento film, ještě jsem netušil, že bude tak aktuální. A už vůbec jsem nepředpokládal, že budu ve velmi krátké době už podruhé tak spokojen s českým filmem. Tento snímek byl ale tak dokonalým náhledem do české nátury, že jsem si ho nemohl neužít. Tvůrcům se podařilo dokonalé spojení smutné komedie a dramatu, vše podtrhli dokonalou dobovou atmosférou a ve výsledku z toho pro mě byla tahle komorní lahůdka. Herci nezůstali nikterak pozadu a vystřihli parádní výkony, takže jsem mohl být v tomto týdnu už podruhé hrdý na český film. K tomuto pocitu mám jen málokdy důvod, ale jak je vidět, nemusím ještě propadat depresi:-) Jsem rád, že se znovu potvrdila pravda o šatech, které dělají člověka, protože se Petr Kraus (Pavel Neškudla) dokonale vžil do své role a i Antonínovi ( Tomáš Jeřábek) pomohla jeho hnědá košile ke skvělému výkonu. Těžko říct jestli by jim Julius Fučík skutečně odolal. No, pokud se Chybami a Okupací blýská na lepší časy české filmové tvorby, budu se tetelit blahem. Mé nadšení ale silně brzdí fakt, že jsem realista, takže tuším, že na mě v budoucnu čeká nejeden nepěkný zážitek. Ale i tak držím sobě, ostatním divákům a hlavně českým tvůrcům palce. / Poučení: Cítíš-li nespravedlnost ze strany státní moci, staň se odbojářem. (25.02.2022)