Den, kdy se zastavila Země

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)

Pustit si tenhle apel na vzájemnou lidskou soudržnost krátce po Wiseově amorálním Born to Kill je opravdu zážitek. Mimojiné tím režisér dokazuje, že je schopný umně zpracovat jakoukoli látku s různorodými tématy. V tomhle případě mě ale jeho dílo minulo účinkem a považuji ho za poněkud zastaralé, i když ve své době to musela být pecka. (09.02.2012)

Než začnu komentovat, tak musím udělat jedno přiznání (Samozřejmě jí bylo osmnáct. Jedná se jen o filmové přiznání). Než jsem si pustil The Day the Earth Stood Still tak jsem o filmu pouze věděl, že se jedná klasiku sci-fi a viděl jsem plakát. Takže jestli máte alespoň takové IQ, aby jste se nohou trefili do správné nohavice, tak si zřejmě logicky dokážete odvodit, co jsem od filmu očekával. Už se mi sbíhaly sliny na pořádné béčko, kde chlapík v gumovém kostýmu ničí kartónové město a unáší polonahou divu. Místo toho jsem dostal chytrý konverzační sci-fi, které má sice poselství jako každý druhý videoklip Michaela Jacksona, ale i tak to v době zuřící studené války muselo mít co do sebe. Díky krátké stopáži a příjemným hercům, kteří podali dobré výkony se na film hezky kouká a celé to rychle uteče. ,,Klaatu barada nikto" (17.07.2008)

Jednoznačné poselství filmu, které bylo filmovou reakcí na politickou situaci začátku 50.sátých let a na využití atomové bomby na konci druhé světové války. jde také o sci-fi, které se stalo možná trochu neprávem legendární a využívá jednoduchou myšlenku, kterou lidstvo stejně nikdy nepochopí a nedokáže akceptovat do úplné drobnosti. Avšak bez tohoto sci-fi filmu a ohlasu na něj by pravděpodobně nevzniklo mnoho mimozemsky laděných filmů. Raději bych varoval, aby nikdo neočekával efektní akci, protože tohle je ve výsledku vlastně spíše komorněji laděné sci-fi, v kterém návštěvník z vesmíru objevuje lidstvo a touží po jeho záchraně. (14.07.2004)

Oproti současnému remaku je původní verze více konzistentní a její atmosféra je také na úplně jiné úrovni. Poselství je zde více než zřejmé a ač je film zabalen do hávu sci-fi, jeho hlavní motiv spočívá v protiválečné agitaci o ukončení studené války a hrozbě jaderných zbraní. Ostatně se divím, že byl takový film ve své době vůbec natočen. Speciální efekty jsou na slušné úrovni, a i když bylo v té době CGI ještě hudba budoucnosti, Gort se mi i přes své gumové galoše, které se mu ohýbaly v kolenou, líbil svým ztvárněním více, než jeho větší a novější verze. Bernard Herman mě také potěšil a svým hudebním doprovodem navodil hutnou atmosféru již od počátku snímku. S přihlédnutím na rok vzniku tohoto díla se i po 57 letech jedná o vskutku kvalitní a především koukatelné sci-fi, které navíc obsahuje poselství pro celé lidstvo. (7/10) (12.12.2008)