Hindenburg

Spekulativní zpracování slavné zkázy nacistické pýchy, které se zaměřuje na hypotézu sabotáže. Postavy tak nafoukané, že nebylo potřeba vodíku, občas dramatická scéna (zašívání pláště) a na svou dobu celkem obstojně natočený závěr, který přeskočí do černobílé a zakomponuje do lakehurstského inferna autentické záběry. Nutno podotknout, že vždy lehce napuštěnému Duffmanovi a jeho reklamní vzducholodi by se tohle nikdy nestalo.. (01.10.2018)

Pomineme-li zajímavé scény z vnitřku vzducholodi a připomenutí faktu, že poměrně bez rizika bylo kdysi možno cestovat i tímto vlastně ekologickým dopravním prostředkem, neměli tvůrci filmu, chtěli-li být právi fakticitě příběhu, mnoho co na vybranou. Ovlivněni Verneovým odkazem (PĚT NEDĚL V BALÓNU, STANDARD ISLAND) zvolili při dodržení dobového koloritu pro svůj příběh pozvolné tempo letu vzducholodi, pohybující se rychlostí kolem 35-60 km/h (možná i rychleji). Nacistické Německo rok po své dočasné faktické legitimizaci berlínskými a garmisch-partenkirchenskými zimními i letními olympijskými hrami zasahuje do děje a je na palubě HINDENBURGA vlastně všudypřítomné (některé momenty v tomto ohledu připomínají naopak díla Feuchtwangerova, ale i Zweigova či bratří Mannů). Dokumentární závěr filmu je za těchto okolností nasnadě. Je asi dnes troufalostí chtít dávat na DVD akčnost tohoto stále ještě solidního typu; lze tak však také vychutnat půvab životního stylu a jeho rozvážné, pomalu spěchající dynamičnosti. Paradox použitých slov není paradoxem myšlenky, ale spíše upozorněním na něco, co dnešní době tak zoufale schází: usebrání, schopnosti pohybovat se ne na povrchu, ale ve skutečné hloubce života nejen vlastního a všeho, co to s sebou přináší. (29.05.2011)

"Hákový kříž na zádi, hoří jako svíce, prohráli, nazi hadi, nepoletí více." Aneb kde udělali soudruzi z Německé říše chybu? Historie tápe, já mám jasno. Kdepak mrška statická elektřina nebo chudák vodík. Charles Durning za to může! Ten kdykoli strčí čumák do filmu, je jasné že to skončí kvalitní katastrofou. V tomto případě předcházenou dech(i kyslík)beroucím dramatem o tom, jak moc byli Němci nafoukaní a kam to vedlo. Prokládáno i ucelenými minipříběhy, ze kterých se mj. dozvíme jak fixlovat v kartách proti profi falešným hráčům, pletoucích si stařeckou hůl s telegrafním přístrojem a zejména jak hluboko v žaludku některým hlavním postavám ležel muž s knírkem, t.č. na vzestupu. Hodnotu to má jako drama i jako zajímavý a technicky přesný dokument o vlajkové lodi nacistů a jako bonus divák projde i rychlokurzem šití trupu za letu. Při tragickém konci pak působivě prokládáno skutečnými dobovými záběry na hořící Hindenburg. (28.09.2022)

A DRINK TO THE ONE I LOVE. THE HINDENBURG!! George C. Scott jako vždy nadčasovej. Zbytek posádky už tolik ne. Možná tak ještě kapitán vzducholodi. Hodně mi připomínal mého bývalého bytného. Prostě tvrdej chlap s kterým bych se nebál strávit noc uprostřed džungle, obklíčen jaguáry, natož pak letět přes Atlantik v balónu se 190 000 m³ vysoce hořlavého vodíku. Závěrečná scéna katastrofy mi přišla dost natahovaná, když víme, že trvala jen něco přes půl minuty. I tak jsou čísla přeživších astronomická. Při pohledu na to hořící peklo bych nečekal, že někdo může přežít. (02.10.2017)

Moc dobře natočený film z prostředí letu vzducholodi, tedy velmi netradičního. Neustálý hukot čtyř motorů, válečné pozadí (jako vždy) přidává punc napínavosti a George C. Scott snad nezahrál nikdy špatně! Škrtnul bych postavu přestárlé vyvlastněné hraběnky a celý hnusný dabing z Novy zpatlaný v roce 1999 asi s třetinou potřebných herců (včetně Tondy Navrátila a Libora Terše). (04.08.2014)